Naši dceru týrá její manžel
Byla jsem svědkem něčeho, s čím se nemůžu vyrovnat. Nevím, jak se mám zachovat. Zjistila jsem totiž, že naši dceru týrá její manžel.
Je šest let vdaná a mají spolu pětiletou holčičku. Nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že u nich něco není v pořádku. Vždycky působili vyrovnaně a spokojeně. Dcera je učitelka, zeť lékař. Mezi pacienty je oblíbený a kolegové ho uznávají. K nám se choval vždycky velmi slušně, také jsme nikdy nebyli svědky žádné – byť jen slovní – agrese na naši dceru.
Celé ty roky jsme s manželem žili v klamném domnění, že dcera je šťastně vdaná. Až do předminulého týdne. Byla jsem ve městě na nákupech a koupila nějaké ovoce pro vnučku. Poněvadž jsem byla kousek od bytu, kde dcera s rodinou žije, rozhodla jsem se jim to rovnou zanést.
Dveře do domu byly otevřené, a tak jsem se vyšla až k bytu. Už jsem se chystala zazvonit, ale nestihla jsem to. Z bytu se začaly ozývat rány, nadávky, křik, pláč. Poznala jsem zeťův hlas. To, co na svou ženu řval, nemohu publikovat, ale řeknu vám, krve by se ve mně nedořezal. Pak ji pravděpodobně uhodil, ozývalo se dupání, jako by před ním utíkala, a přerývaný pláč.
Nebyla jsem schopná slova. Stála jsem před těmi dveřmi jako přimrazená. Z vedlejšího bytu vykoukla sousedka a konstatovala, že je to tam posledních několik měsíců na denním pořádku.
Rámus v bytě rychle utichl a já jsem se otočila a odešla. Manžel mi pak vyhuboval, proč jsem nezazvonila, že by zeť aspoň viděl, že byl přistižen, a příště by si nic takového nedovolil. Možná má pravdu, jenomže já toho v tu chvíli nějak nebyla schopná. Opravdu se mi nechtělo přistihnout svou dceru v tak ponižující situaci, navíc jsem netušila, zda by mou neohlášenou návštěvu zeť nebral jako záminku k dalšímu útoku.
S dcerou jsme si samozřejmě promluvili. Řekla jsem jí, co jsem slyšela, a nabídli jsme jí, ať se i s malou přestěhuje k nám. Ona však o něčem takovém nechce ani slyšet, tvrdí, že její manžel je jinak hodný, má teď jenom větší nervové vypětí. Prý to určitě zase přejde.
Jenže já vím, že to nepřejde. Bije ji už od března, to přece není normální. Muž, který vztáhne ruku na svou ženu, na matku svého dítěte, je hulvát toho největšího kalibru. Manžel si s ním šel promluvit. Vylíčil mu, za jaké situace jsme se o jeho chování dozvěděli, a pohrozil, že jakmile se něco takového bude opakovat, podá na něj trestní oznámení.
Výsledek celé nepříjemné a bolestivé situace je, že dcera k nám s vnučkou přestala chodit, téměř nevolá, a když, tak mluví jen o neutrálních věcech. Nechce nic řešit, nepřeje si, abychom se v tom jakkoli angažovali. Já si však myslím něco jiného: potřebuje, abychom jí pomohli, protože sama se tomu násilníkovi vzepřít nedokáže. Je evidentní, že se ho velmi bojí.
Co máme dělat? Vlítnout tam a dcerou s vnučkou třeba násilím přestěhovat? Podat na zetě trestní oznámení? Nebo máme všechno nechat na dceři, aby se s tím srovnala po svém? Jako rodiče jsme zoufalí.
Anna
Milá Anno,
jako matka tě velice chápu. Zkus se obrátit na některou z organizací zabývajících se pomocí ohroženým ženám. Třeba ti poradí, jak nejlépe postupovat. Přeji nejen tobě a tvému manželovi, ale hlavně vaší dceři, aby v sobě našla sílu vymanit se z takového života. Meryl
Konakty najdeš třeba zde:
Bílý kruh bezpečí - www.bkb.cz
Rosa - www.rosa.cz
6.9.2007 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naši dceru týrá její manžel
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Lhasa: ty bys krásně rozjetou diskusi hned utla, a to jsme se ještě ani nepohádaly- huš
kareta: nedohadují se, prostě si navzájem neplatí - ona má holku on kluka, ona se z dcerou dává dokupy u psychiatrů, kluk kouří, chlastá, fetuje, krade a bije se - buď se ufetuje, nebo skončí v kriminále - zakázala si na to myslet
Anno, já myslím, že nejrozumnější by bylo obrátit se na některou z organizací, jejichž stránky uvedla Meryl. Zavolat tam jako matka týrané, vysvětlit popravdě, čeho jsi byla svědkem, i to, jak na vaši nabídku zareagovala dcera. Tady všichni de facto vaří z vody (do značné míry i ty), píší zkušenosti vlastní i zprostředkované, ale asi ani jedna z nich není tvoje dcera. V takhle ožehavém případě bych dala na odborníky, kteří s tím mají zkušenost, nejsou v tom citově zainteresovaní jako ty s manželem, a můžou nabídnout pohled či možnost řešení, která ani vás, ani čtenářky nenapadá...
A jak už tu padlo níž - dcera by měla vědět, že s vámi může za všech okolností počítat.
Markýza: to je snad nejlepší- SVOBODA, naco se dohadovat po rozvodu s chlapem o alouše- sem tam mu podstrčí litr aby nemohl podat trestní oznámení a tradá do světa
Ota: už ti rostou prsa a mizí vous?
kareta: neděs se , prostě začínám být průměrná diskutující osoba ze ŠŽ....
dadka: jo ježišmarjá, nejhorší je, že synáček (15) zůstal s tatínkem
kareta: čím víc budou tlačit, tím to bude horší
Ota: sakra, máme nějak podobné myšlenkové pochody
Ota: To máš pravdu.
Markýza: Ježišmarjááá!
Ota: čím vyšší vzdělání, tím rafinovanější mučení.
Markýza: no, tlačit na rozvod by měly obě- úče může rupnout v bedně a manžela zavraždit, popř. doktor může jít i sedět za ublížení na zdraví- obě mohou přijít o děti, tak by měly dát přednost civilizovanému rozvodu- evidentně si ti dva nesedli. Mít syna mlátičku, taky bych do něj hučela a min. se styděla.Huš- pryč!!
Markýza: Promiň, já jsem tě špatně pochopila. Tak to už si vůbec nedovedu představit!
wcs je, že jí dotlačí do nějaké zoufalé akce a ona buď zkončí na práškách nebo on na márách a ona v lapáku
Ota: jo to je, naštěstí už s ním není, ale byly to dlouhé tři roky, kdy se nechala mlátit - k odchodu ji přimělo až to, že začal bít jejich dceru, že prý ji musí připravit na manželství ( ale to že ji před jejíma očima prakticky znásilnil jí nevadilo - blbka, to pro tu holku muselo být šílené) bylo jí deset
kareta: To mě vždycky dokáže vytočit, co tomu řeknou lidi! Moje tchýně byla hrozně hodná, ale taky její první starost byla, co tomu řeknou lidi, když jsme havarovali s autem, nebo když se dcera nedostala napoprvé na školu.Co řeknou lidi mně bylo vždycky srdečně jedno.