Manžel má kamarádku a já žárlím
Jsem na mateřské dovolené s druhým dítětem, vlastně jsem doma už skoro pět let, když k tomu připočtu první těhotenství, které bylo rizikové a já byla od čtvrtého měsíce v neschopnosti. Občas mi to doma už jde docela pěkně na nervy, ale musím ještě rok vydržet, než půjde syn ve třech letech do školky.
S manželem máme pěkné manželství, alespoň já mám ten pocit. Je hodný, skvělý otec pro naše děti, málokdy se hádáme a když už k nějakému sporu dojde, je to většinou kvůli nějakému nesmyslu nebo drobnosti.
Nyní však řeším problém, který mne hodně tíží. Nejsem nějak extra žárlivá, ale teď si nemůžu pomoct a žárlím opravdu hodně. Příčinou je manželova kolegyně, se kterou se kamarádí. Nastoupila k nim do firmy v březnu a asi po měsíci o ní začal manžel občas mluvit. Zpočátku jsem tomu nepřikládala význam, ale když jeho chvalozpěvy na onu novou kolegyni nebraly konce a stupňovaly se, začalo mi to vadit. Dala jsem mu to najevo a on mne uklidňoval, že o nic nejde, že je to jen kamarádka, že si spolu v práci rozumí a abych prý byla klidná, přivede ji k nám na návštěvu.
Přišla. O pár let mladší než já, hezká, milá, atraktivní. Opravdu má v sobě nějaké kouzlo, dokáže si lidi ve své blízkosti zcela přirozeně získat a naklonit. I já jsem jejímu kouzlu podlehla a po společně stráveném večeru jsem si nadávala, jak jsem mohla být tak hloupá a mého muže z něčeho podezírat. Uklidnil mne i fakt, že "kamarádka" má přítele, který je teď momentálně na nějaké dlouhodobější zahraniční stáži.
Nějakou dobu po její návštěvě jsem byla docela klidná. Ale teď už nejsem. Jejich vzájemné kontakty jsou totiž častější, než je mi milo, a manžel kolikrát kvůli ní zanedbává svou vlastní rodinu. Funguje totiž jako spasitel a zachránce ve všech oblastech. Stačí, aby kamarádka zavolala a jede klidně v neděli odpoledne vyměnit těsnění u vodovodu, spravit stávkující počítač, jednou ji dokonce naším autem odtahoval (její auto se náhle rozbilo) do šedesát kilometrů vzdáleného servisu.
Není mi to příjemné. Možná je jejich vztah skutečně nevinný, ale co když ne? Připadá vám normální, když má chlap kamarádku a je schopen ji upřednostnit před vlastní ženou a rodinou? Tolerovaly byste svému manželovi takové přátelství? Mně to totiž hodně vadí, ale bojím se, abych nebyla za nějakou hysterickou stíhačku, tak se zatím pořád tvářím, že je vlastně všechno v pořádku.
4.10.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel má kamarádku a já žárlím
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.PEGG: ano, jsem rozvedená.
Důvěra v muže - jo, obecně vzato se dá říct, že mužům jako polovině lidstva věřím víc než ženám, protože dva nejvšivější podrazy, co se mi v životě přihodily, mají na svědomí ženy. A kdo mi pomohl, když jsem fakt něco vlastními silami nezvládala, a opravdu pomoc potřebovala? Vždycky chlap. Ženy ne, ty mě případně jenom litovaly a měly pochopení, ale to mi bylo prd platný. Tak proto. Nicméně samozřejmě některým mužům lze věřit bezvýhradně, takové znám čtyři, a těm bych svěřila rodinné šperky, nejtajnější tajemství, čest a své dobré jméno bez nejmenších pochyb. Jedním z nich jest i můj exmanžel a otec našich společných dětí. No a u jiných je to presumpce neviny - dokud se neukáže, že dotyčný je prevít, a že není hoden důvěry, tak předpokládám, že je to normální muž. Asi se pohybuju ve slušné společnosti, neb prevítů se vyskytuje poskrovnu.
PEGG: a je v tom kus umění si chlapa udržet...
Riki, já se tě nechci nijak dotknout,ale jak to, že jsi při tvé důvěře v muže rozvedená ?(vlastně to 100% nevím, jen podle tvých příspěvků tak usuzuji)
Já mám na chlapi svůj vlastní názor, pravda není moc lichotivý. Chlap potřebuje vědět kam patří, leč jeho "vodítko" má být dostatečně dlouhé, alespoň tak, aby mu stačilo na dojití k popelnici.
orinka: no jo, každej máme nějaké zkušenosti. I ty nepěkné. Ale zbytek světa za to obvykle nemůže, kvůli jednomu chlapovi, co se nezachoval, je docela škoda zavrhnout předem i všechny ostatní muže, ne?
Kočkomilka: To není pravda - já mám pár kamarádů už několik desítek let a nikdy jsem na ně jako na sexuální objekt nemyslela. Teplí nejsou. Jeden je docela proutník, ale u mě nepochodil. Manželovy kamarádky bych ani nedokázala spočítat. O některých vím, že s nimi určitě nic neměl, u těch ostatních v to jen doufám.
Riki: Myslíš, že je lepší důvěřovat, nechat úplnou volnost, a pak se divit, až odstěhuje všechny cenné věci jinam v době, kdy jsi v práci? S tím jsem se už setkala nejednou. Být jako siamská dvojčata není pro každého, pro mě rozhodně ne, ale pokud je manžel, nebo manželka, pořád někde v tahu a společného času a společných témat ubývá, tak to taky není dobře. Jen jeden to nezachrání, musejí chtít oba.Některé ženy mezi třicítkou a padesátkou považují ženaté muže za lovnou zvěř a náramně je těší, že je odtáhnou od rodiny, protože svobodní se do ženění neženou a ony už taky chtějí hnízdit. Tak proč ne s někým, kdo už se jednou nechal lapit.
Kočkomilka: ano, souhlasím. Když je všecko ve společné partě, potom je to bezva.
Riki: jenomže já naopak doplatila na přílišnou důvěřivost, velkorysost a toleranci. Nevěřili byste, co všecko jsem pomíjela a nad čím jsem velkomyslně mávla rukou (nechci vypadat nabubřele, ale ono to tak skutečně bylo, já vůl). ....To se ve finále odpouští velmi těžko.
Úplně nejideálnější je parta spárovaných dospěláků. Ten umí to, ten zná tam toho, tahle ví o skvělé cukrářce, tamti jedou tam a dovezou tamto. Prů...r nastane, když brácha bráchovi přebere manželku... pak těch rozvodů přibylo, děti dorostly a už s námi nechtěly nic podnikat a parta skončila.
Kamarádství mezi mužem a ženou funguje. Když je chlap teplý, například.
Neškodí ukázat trochu žárlivosti a neškodí trochu žárlivosti vzbudit. Nemyslím tím předvést bouřlivý divadelní výstup, ale říct, co mi vadí, proč mi to vadí a že mu sice věřím, že jde jen o kamarádku, ale že bych o něho nerada přišla. A chodit občas ven sama, s kamarádkami nebo kamarády, cvičit, učit se nějakou ruční práci nebo se jen tak courat městem nebo po obchodech. Děti už jsou dost velké na to, aby se jich jejich otec nemusel bát a mohl se o ně dva dny v týdnu postarat.
orinka: no, věřit nemusíš, to je fakt. Ale pak ani nemůžeš očekávat, že on bude věřit tobě. A otázka je, proč si teda brát za muže někoho, komu nevěřím, a mít s ním děti? Proč žít v jedné domácnosti s osobou, které nedůvěřuju, a musím bejt za policajta, aby se mi náhodou někde s nějakou nespustil? Že by mě to bavilo. A opačně - jako chlap mít doma stíhačku, která mi nevěří, no tak to určitě budu pospíchat nedočkavě domů, že jo.
Bellana: nemáš špatný zkušenosti, já v tom mám handicap.
orinka: S kamarádkami svého muže taky kamarádím, tedy s těmi, které jsou fajn a se kterými si máme co říci. Ty ostatní ignoruji. Můj choť je hodně kamarádský, s tím nic nenadělám. Legrační je, jak si ho ochočují malé holčičky. A to fakt není pedofil.
Linda: nehledě na to, že se dá těžko ověřit smluvený falešný telefonát. Dokud na vlastní oči nevidím tryskající vodu ze zdi, v havárku nemusím věřit
Mitrola: no to jsem čekala: všecko zachrání kosmetička a kadeřník....nic ve zlém, ale v tomto případě to fakt nefunguje.