Náš budoucí zeť je starší než my
Jsme s manželem velice nešťastní z toho, co provádí naše dcera. Nevíme, jak ji přesvědčit, aby neudělala nějaké unáhlené rozhodnutí. Je jí jedenadvacet let, je dospělá, tudíž nám asi nezbývá nic jiného než jen bezmocně přihlížet, jak si kazí život.
Andrejka se totiž před rokem a půl bezhlavě zamilovala. Lásku jsem jí tehdy přála, od malička bývala spíš nesmělá a před kluky měla ostych. Když tedy ve více než devatenácti letech zářila štěstím, byli jsme rádi i my dva s manželem.
Bohužel jen do té doby, než jsme zjistili, že její přítel není její vrstevník, nýbrž muž o generaci starší. Dokonce je mu o pět let více než mému manželovi! Naše dcera tak ve svých 21 letech chodí s mužem, jemuž je 49. Byl to pro nás šok.
Snažili jsme se s ní promluvit, vysvětlit jí, že tak velký věkový rozdíl je příliš, avšak ona je neoblomná. Myslím, že i proto, že je to vlastně první muž, kterého kdy intimně poznala a cítí se s ním v bezpečí. Je zkušený, ohleduplný, má ji rád. Jediný (a podle nás velký) problém je v tom, že by mohl být jejím otcem.
Seznámili jsme se s ním, manžel s ním promluvil jako chlap s chlapem, naléhal na něj, ať se s naší dcerou rozejde a nekazí jí život, ale on na nic takového nepřistoupil. Teď dokonce plánují svatbu a dcera už u něj několik měsíců bydlí.
Jsme z toho zoufalí. Možná bychom měli vidět tu lepší stránku věci – je na ni hodný, zabezpečí ji, není to žádný zpovykaný floutek. Jenže život není jen romantika, ta brzy vyprchá a po čase zůstane tvrdá realita. A co bude dcera dělat, až přijdou děti, porostou a ona bude mít na starosti stárnoucího muže? Za dvacet let bude přece ještě mladá, plná života, zatímco on už bude důchodce.
Vím, že mnoho nezmůžeme, ale nedokážeme se s tím vyrovnat. A i když se ten muž na první pohled jeví jako slušný chlap, přece jen v nás hlodá červík pochybnosti. Je normální, aby si téměř padesátiletý muž vybral jako životní partnerku dívku téměř o třicet let mladší? To myslí jenom na sebe a na své potěšení? Nenapadne ho, že jí může zkazit život, byť ve jménu velké a nehynoucí lásky?
9.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Náš budoucí zeť je starší než my
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
chytrájakrádio: jinak me teda fascinuje tahle malomestacka moralka... resi se, kdo je strsi , kdo je mladsi, misto aby se resilo, jestli jsou ti dva spol stastny...
kdby ho dcera "rozvadela! ( i kdyz na tohle ma tedataky svuj nazor a to ten, ze nato musej byt dva..)... jeste chapu, te fotrik ma tyhle tendence... ale takhle?!
.gif)
Přiznávám, že nechápu jednu věc - moje dítě je šťastný, vidím, že je šťastný a musím na tom štěstí nutně hledat hnidy.
Jsem šťastná, protože moje dítě je šťastný. (tečka a velká). Když se stane malér, nebudu přece výskat nadšením, že jsem to říkala, ale budu se snažit pomoci. Co se to tu vlastně pořád řeší?
Že naše děti mají nárok být šťastné jenom podle nás?
chytrájakrádio: ak to nasesti nasi nikdy neudelali.. ale udelat to.. asi s nima dlouáho nepromluvim... odpoustim tezko a tohle by me velmi velmi rozvzteklilo, pri me cholericke povaze
Stanik: jj. a takový to že se tatínek s budoucím zeťem sejde a promluví si s ním za zády dcery "jako chlap s chlapem" je jedna z největších svináren, co rodiče můžou udělat. bohužel mám též za sebou (několik let zpět) 
cmelda: presne... rozvodovost u nas je pomalu vic nez 50%... takze dle meho je jedno, jesti pripadnej rozvod absolvuje s vstevnikem, nebo nekym starsim.. statistickou sanci ma uplne stejnou 
Grainne: pod vsecko co jsi napsala se podepisuju...
chytrájakrádio: presne.. uplne stejnou reakci jsme mela.. jsou na nejlepsi ceste, aby se s nima dcera prestal stykat a potencionalni vnoucata vubec nevideli...
.GIF)
Vy s tím stejně nic moc nenaděláte. Já bych se snažila dceru přesvědčit, aby se svatbou počkala, na to má času dost - říká se, že zamilovanost vyprchá po dvou letech, pokud nejsou děti. Tzn že pokud se nevdá hned teď, může se třeba ještě leccos změnit... A i kdyby - v dnešní době je plno rozvodů a pokud nebude předmanželská smlouva, tak si dcera jedině polepší
No, tím to zlehčuji, ale vy s tím opravdu nic nenaděláte. A když budete zbrojit proti jejich lásce, můžete ještě ke všemu přijít o dceru.
no hele, rozvest se snad muze vzdycky, ne? a kde je psano, ze nezkazi zivot ona jemu? svatba je sice ponekud brzka, ale co uz. jsou i horsi pripady. budete se s tim muset smirit. ona dojde na to, ze holt nema doma mladocha... a pak s tim bude muset nejak nalozit sama. vy proste pro ni budte k dispozici, ale pokud se s ni chcete stykat, do vztahu ji nekecejte.
JarkaP: já bych nekecala do vztahu, já bych kecala do způsobu zabezpečení vztahu v případě, že se jedná o typy, který mají pocit, že potřebujou být zabezpečení. Ovšem to jsou ekonomické rady, tak bych je hnala k ekonomickému poradci pro věcné rady. Emocionální vyžití bych nechala na nich.
Dobrá jsem, já musím být nad věcí i kdybych nechtěla, protože zcela standartně taky nežiju.
Johanka74: to je klasika, nemůžu spát na vysokým polštáři, když se dá předpokládat, že na něj za pár let nebudu mít. Ekonomické problémy a starosti do budoucna udělají nerudného týpka i z charismatického muže. Krom toho, tomu bude čelit spousta lidí, kteří mají hypotéky a životní styl nastavený na vysoké platy ekonomické prosperity. Já zase počítám s tím, že může být hůř. Když je hůř přežiju, když je dobře, žiju.
Pokud nemám pár set (minimálně) na kontě na horší časy, nemůžu si vyskakovat, protože krize se jak známo periodicky opakují. To ovšem platí i pro mladé a perspektivní.
budte na ní hodní! nebo si jí svým maloměštáckým přístupem znepřátelíte tak, že až za dvacet let budete taky ty nemohoucí důchodci, dcera vám nedojde ni pro nákup 
.gif)
Stanik: Mě zrovna Kaplicky nepřipadá jako dobrej příklad. Sice sympaťák a superláska, ale akorát nechal pohrobka. Chůdě mrně,ale aspoń je finančně zabezpečená. Elišky je mi teda líto, že to takhle dopadlo, ale smrt si nevybírá ani v mladým věku že jo..
Opačně - většina lidí není takhle fin.zabezpečená, např.ta moje kolegyně řeší problém, že taťka půjde za pár let do důchodu a jak vyžijou a jak bude ona ze svého nevelkého platu udržovat děti na studiích atp. Ono tatínek - dědeček začíná být neruda, zdravotní problémy přiměřené věku 60jar se též začínají projevovat a vypadá to, že za 5 let bude mít na krku děti tři. jedno pubertální, jedno předpubertální a jedno senilní. Není jí to po chuti již teď - jojo, už to není ten charismatický 45letý pán,kterého si brala..(a brala hypotéku - z důchodu cca 10tisíc jí asi splácet manžel nebude..) Takže - mě je to fuk, ať si lidi žijou s kým chtěj a maj se rádi, jen sděluju zážitky, které jsem si vyslechla před deseti minutami..
Vždycky kolegyni říkám, že by měla pořádat semináře pro mladý holky zamilované do charismatických pánů 
Grainne: Já jsem si taky nikdy do ničeho mluvit nenechala - proto vím, že to nemá cenu . Ale upřímně, kdyby tvoje dcera přišla s něčím takovým, jako je v článku, ty bys neměla potřebu říct jí aspoň něco v tom smyslu, aby si to pořádně rozmyslela? Jestli bys vždycky dokázala být nad věcí, jsi dobrá.
.gif)
Stanik: tak je nechej kecat....v klidu a bez sprostých slov, je to jejich dcera a její život.....možná bys svojí dceři kecala taky...nikdy neříkej nikdy
JarkaP: jde o to, jaký je to konkrétně člověk a jak ti dva spolu vytvoří pár. Klidně se můžou spolu povalovat na gauči a být šťastní, nebo můžou spolu cestovat, jezdit na lyžích, nebo můžou spolu chodit po kavarnách a divadlech a být šťastní, nebo se taky můžou diametrálně lišit v pohledu na život a tvořit komromisy, nebo zjistit, že to nejde. S věkem to nesouvisí.
Ne každý prostě řídí svůj život cestami společensky obvyklými a být nešťastný. Znám pár takových "cvoků", taky mezi ně patřím a všichni do jednoho neustále čelíme nějakým výhrůžkám, že se nám to "vymstí". Jistěže se nám tu a tam něco vymstí, nevyjde podle představ atd, ale ne ve větší míře, než těm "ukázněným".
Ostatně, ti ukáznění proto, že jim takový životní styl vyhovuje, jsou v pohodě a nemají potřebu kdekomu "kafrat" do života. Ti, kteří by byli raději neukáznění a nemají na to, mají neustále potřebu někoho upravovat a opravovat k obrazu svému.
Grainne: Určitě, já znám taky aktivní sedmdesátníky a 30leté povaleče. Ale, zvlášť u těch sedmdesátníků, jde spíš o výjimku potvrzující pravidlo. Já mám manžela o 13 let staršího, a taky to na něm vidím, že už to není jako bývalo, a i když si absolutně nestěžuju, taky mi někdy připadá, že pěkně začíná "dědkovatět". Prostě všechno má své zákonitosti, ale pořád se točíme kolem toho, že i když máma má potřebu na všechna možná úskalí dceru upozornit, stejně je to rozhodnutí jenom těch dvou.
