Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
V několika posledních týdnech, nebo spíš už měsících, mám pocit, že si nevím rady s vlastním životem. Ačkoli je mi už téměř padesát, dostala jsem se do situace, kterou nejsem schopná zvládnout. Připadám si jako vyždímaný citron, bez elánu, energie.
Začalo to v červnu, kdy přišel manžel o práci. Podnik, ve kterém byl zaměstnaný skoro třicet let, skončil, došlo k hromadnému propouštění. Muž se zaevidoval na pracovním úřadě a od té doby marně shání práci. Je celkem šikovný řemeslník, tak si přivydělává alespoň různými drobnými službami, ale to není na uživení.
Já pracuji jako úřednice, plat nemám nijak závratný a rozhodně z něj nejde utáhnout veškerá naše režie. Zpočátku jsme měli nějaké úspory, ale ty už se rozkutálely. Každý měsíc doslova bojujeme o přežití a čím déle to trvá, tím více nás to zmáhá. Manžel je zoufalý, připadá si neschopně, když nás nedokáže zabezpečit, a i mně už došly síly na to, abych zvládala všemu čelit a ještě ho psychicky držela nad vodou.
Jsem na dně. Po výplatě mé mzdy a manželových dávek poplatíme vše důležité a zbude nám sotva na jídlo. Nakupuji hodně skromně, vlastně si nic nedopřejeme, pořád jenom úzkostlivě šetřím. A stejně se nám nedostává.
Dříve jsem bývala plná elánu a chuti do života, žila jsem hodně aktivně a teď je ze mne troska. Často pláču, špatně spím, od všech starostí, se kterými se potýkáme, se nedokážu oprostit. Mám jich stále plnou hlavu, manžel samozřejmě také. Bohužel, bydlíme v kraji, kde je o práci nouze, zvlášť v dnešní době.
Už mne i napadlo, že se přestěhujeme někam jinam, ale netuším, jak bychom to zvládli. Kde a jak si seženeme byt, když nemáme žádné peníze? Půjčku také nemáme šanci dostat a ani bychom ji asi nechtěli, v našem věku už není snadné se zatížit hypotékou na bydlení. Stávající byt, ve kterém žijeme, je nájemní, takže ho ani nemůžeme prodat.
Připadám si jako v pasti. Naše neutěšená situace mě neskutečně trápí. Hledám nějaké východisko a nemůžu ho najít.
Napadlo mne napsat sem, často tady čtu různé příběhy a diskuse pod nimi. Spousta čtenářek tady má dobré nápady a postřehy. Možná někdo z vás dokáže poradit i v naší situaci, já už jsem opravdu v koncích. Předem všem děkuji.
10.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: to je PRVNÍ a královská bylinka, jenom to chce dost zaparacovat na partnerovi, vydeptaní chlapi obvykle ztrácejí náladu, takže je třeba s nimi pořádně pohnout. Pak to ovšem ocení.
Já si to netroufla napsat, ale je to taky ZADARMO a je to jedinečná radost.
Grainne: může z tebe být i soudná servírka.....všechno se dá naučit a nikdo učený z nebe nespadl (ale blbce jakoby shazovali).
Dobrý den, jsem autorka článku. Všem moc děkuji za postřehy a připomínky. Bohužel, nemůžu sem z práce chodit každou chvilku, a když už, tak ne na dlouho. Odpovím alespoň na některé vaše otázky.
Bydlíme na sokolovsku. S prací je to tady opravdu hodně zlé. I já se snažím najít si nějakou brigádu, ale nemám štěstí. Teď se mi něco rýsuje, tak se modlím, aby to dopadlo. Ale pravda je, že na každé místo je tady několik deístek uchazečů. Tak uvidím, jestli budu mít štěstí zrovna já. Manžel si občas najde nějakou drobnou řemeslnou výpomoc, ale tím, že jsou tady na tom lidi všeobecně špatně, každý se většinou snaží udělat si všechno sám.
Někdo se ptal na děti, jestli nám nemohou pomoci. Máme dceru, která minulý rok dostudovala a hned nastoupila na mateřskou. Takže pomoc z její strany očekávat nemůžeme. Rodiče jsou oba v důchodu.
Ohledně dalších věcí, které tu zazněly. Na mobilní telefon máme kredit, který si šetříme jen na nejnutnější volání. Pevnou linku jsme zrušili už dávno. Časopisy nekupujeme, jenom denní tisk. Vlastně ani nekupujeme žádné dražší věci. Všechno se snažíme najít ve slevě nebo v akcích.
Nekouříme, alkohol pijeme jen výjimečně při nějaké oslavě.
Abych to shrnula - kupujeme jen to nejnutnější, jakékoliv další požitky si teď nemůžeme dovolit. Já beru necelých 11 čistého, manželovy dávky jsou čtyři a půl. Platíme nájem, služby, spoření k důchodu a splácíme jednu půjčku. Dohromady to dělá cca 10 500.
Vím, že jsou na tom lidi hůř. Ale to vědomí mi v mých potížích nijak nepomůže.
Ještě jednou vám všem děkuju, pokusím se sem ještě během dne dostat.
Grainne: mě na uklidnění funguje SEX
sharon: no já jsem ve svém věku zase velice soudná, takže peníze a přímá obsluha NE. Nebo jen velmi okrajově.
Navíc, jak se dobře znám, hosta politýho rajskou bych rozdejchávala půl roku a to ještě za pomoci psychiatra. Nesnáším svoje chyby.
Dandenka: já taky nechtěla deptat...citovala jsem co písla Grainne....asi jsem se blbě vyjádřila, ale deptat určitě né
sharon: bylinky jsou velice individuální záležitost, proto píšu zkoušet. Někdy se dobře vy..at je velmi pozitivní.
Mně třeba heřmánek perfektně funguje na uklidnění, meduňka vůbec. Nebo možná jo, ale protože po ní běžím tak 5x na záchod, tudíž nemůžu spát, nejsem schopná to pozitivně vyhodnotit. Někdo si ji nemůže naopak vynachválit.
Dandenka: jasně, aby ne, to už jsou skoro zázraky, ale koneckonců, každá ženská je kouzelnice, jen ji v sobě najít.
Okolo a kolem vzato..........každý z nás tu a tam čelil nějakým těm potížím v zaměstníní, kdy to prostě nešlo hladce a vyřešil to - ve prospěch zaměstnavatele. Někdy přijde čas řešit potíže ve svůj prospěch. Prostý management - firmy, nebo domácnosti, čelící krizi.
Taky to chce zapracovat na sobě - MMCH, už nikdy jsem se nevrátila k Arielu - ani v akci. Spoustu věcí FAKT nepotřebujeme, nebo se dají nahradit levnými alternativami a některé jsou i zadarmo.
V úplně krajní nouzi se i do automatky dá nastrouhat Jelen.
Tady je navíc jedno velké pozitivum, jste dva dospělí, nenesete odpovědnost za nikoho dalšího, nemusíte se nikomu zodpovídat, skládat účty, máte volné ruce.
Krize zase pomine, dřív, nebo později, ale to, co vás naučí, vám nikdo nevezme. S plnou peněženkou se to žije, ale naučit se žít i bez toho.......pak mj. člověk nemusí u zaměstnavatele zbaštit kdejakou blbost.
sharon: nechci deptat, jen jsem chtěla říct, že s každého srabu je východisko, ale chce to sílu. A že nejsou sami, kdo se potýká s krizí, jsou na tom hůř.
Chápu ale, že s chlapem, který zoufá je těžký pořízení
Grainne: 10:08....pardon, ale z heřmánku se tak akorát po....erou
Dandenka: prosím tě "nedeptej ji" stačí, že jsem to už udělala já......taky záleží kde bydlí, ono v Praze, Brně, Olomouci se hledá líp než třeba v Jeseníku, Šumperku a pod.
Grainne: nikoho jsem nehodlala "vydeptávat", to ani náhodou.....myslela jsem , prostě nezoufat a hledat, cokoliv, já když budu ve srabu, tak vezmu cokoliv....i tu servírku, všechno se dá naučit , s tím mám zkušenosti v mém věku !
Máte střechu nad hlavou, zdravý ruce a nohy, žádná velká tragédie vás díky bohu nepotkala. Jak píše sharon, chce to vyrazit do světa, rozhodit sítě a nedat se odradit odmítavým . Jednou jsi dole, jednou nahoře. Nedaleko nás vyhořel starším manželům barák - to je potom neštěstí, člověk je bezdomovec co by dup.
Grainne: hubený rodinný rozpočet udělá z hospodyňky kouzelnici, kolikrát si říkám, jak jsme mohli přežít bez újmy období, kdy opravdu bylo "z ruky do huby", dvě malé děti, jeden příjem + mateřská, tři úvěry (na koupi baráku, spotřební na opravy a novomanželská na kotel) bez úvěrů by jsme nebydleli, nebylo východisko. Děti vyrostli na maltě, ale mám pocit, že nás to jaksi stmelilo. Úvěry ale už NECHCI DO DOMU, pokud by to nebylo životně důležité.
Grainne:
sharon: před dvěma lety se práce opravdu hledala tak týden, dva. Teď je situace trochu jiná a nemá cenu upadat do idealismu a hlavně někoho vydeptávat tím, že kdo chce.....prostě chtít nestačí, úsilí nemusí vést k výsledku ještě nějakou dobu, je třeba se na to realisticky připravit, ne si mazat med kolem úst a marně doufat.
Tohle popostrkování spíš člověka sráží k zemi. Hledat jistě, vzít, co je.......taky jistě, ale taky je nutno realisticky vycházet z toho, že ne každý může dělat všechno, byť zmíněná profese nevyžaduje žádné zvláštní vzdělání.
Já bych se, realisticky vzato, neuživila jako servírka, protože kafem polejvám i návštěvy a technické profese mě přímo děsí, ač "mám papír na strojařinu", což byl ovšem hluboký omyl.