Naši dceru týrá její manžel
.jpg)
Byla jsem svědkem něčeho, s čím se nemůžu vyrovnat. Nevím, jak se mám zachovat. Zjistila jsem totiž, že naši dceru týrá její manžel.
Je šest let vdaná a mají spolu pětiletou holčičku. Nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že u nich něco není v pořádku. Vždycky působili vyrovnaně a spokojeně. Dcera je učitelka, zeť lékař. Mezi pacienty je oblíbený a kolegové ho uznávají. K nám se choval vždycky velmi slušně, také jsme nikdy nebyli svědky žádné – byť jen slovní – agrese na naši dceru.
Celé ty roky jsme s manželem žili v klamném domnění, že dcera je šťastně vdaná. Až do předminulého týdne. Byla jsem ve městě na nákupech a koupila nějaké ovoce pro vnučku. Poněvadž jsem byla kousek od bytu, kde dcera s rodinou žije, rozhodla jsem se jim to rovnou zanést.
Dveře do domu byly otevřené, a tak jsem se vyšla až k bytu. Už jsem se chystala zazvonit, ale nestihla jsem to. Z bytu se začaly ozývat rány, nadávky, křik, pláč. Poznala jsem zeťův hlas. To, co na svou ženu řval, nemohu publikovat, ale řeknu vám, krve by se ve mně nedořezal. Pak ji pravděpodobně uhodil, ozývalo se dupání, jako by před ním utíkala, a přerývaný pláč.
Nebyla jsem schopná slova. Stála jsem před těmi dveřmi jako přimrazená. Z vedlejšího bytu vykoukla sousedka a konstatovala, že je to tam posledních několik měsíců na denním pořádku.
Rámus v bytě rychle utichl a já jsem se otočila a odešla. Manžel mi pak vyhuboval, proč jsem nezazvonila, že by zeť aspoň viděl, že byl přistižen, a příště by si nic takového nedovolil. Možná má pravdu, jenomže já toho v tu chvíli nějak nebyla schopná. Opravdu se mi nechtělo přistihnout svou dceru v tak ponižující situaci, navíc jsem netušila, zda by mou neohlášenou návštěvu zeť nebral jako záminku k dalšímu útoku.
S dcerou jsme si samozřejmě promluvili. Řekla jsem jí, co jsem slyšela, a nabídli jsme jí, ať se i s malou přestěhuje k nám. Ona však o něčem takovém nechce ani slyšet, tvrdí, že její manžel je jinak hodný, má teď jenom větší nervové vypětí. Prý to určitě zase přejde.
Jenže já vím, že to nepřejde. Bije ji už od března, to přece není normální. Muž, který vztáhne ruku na svou ženu, na matku svého dítěte, je hulvát toho největšího kalibru. Manžel si s ním šel promluvit. Vylíčil mu, za jaké situace jsme se o jeho chování dozvěděli, a pohrozil, že jakmile se něco takového bude opakovat, podá na něj trestní oznámení.
Výsledek celé nepříjemné a bolestivé situace je, že dcera k nám s vnučkou přestala chodit, téměř nevolá, a když, tak mluví jen o neutrálních věcech. Nechce nic řešit, nepřeje si, abychom se v tom jakkoli angažovali. Já si však myslím něco jiného: potřebuje, abychom jí pomohli, protože sama se tomu násilníkovi vzepřít nedokáže. Je evidentní, že se ho velmi bojí.
Co máme dělat? Vlítnout tam a dcerou s vnučkou třeba násilím přestěhovat? Podat na zetě trestní oznámení? Nebo máme všechno nechat na dceři, aby se s tím srovnala po svém? Jako rodiče jsme zoufalí.
Anna
Milá Anno,
jako matka tě velice chápu. Zkus se obrátit na některou z organizací zabývajících se pomocí ohroženým ženám. Třeba ti poradí, jak nejlépe postupovat. Přeji nejen tobě a tvému manželovi, ale hlavně vaší dceři, aby v sobě našla sílu vymanit se z takového života. Meryl
Konakty najdeš třeba zde:
Bílý kruh bezpečí - www.bkb.cz
Rosa - www.rosa.cz
6.9.2007 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naši dceru týrá její manžel
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
jak to vidím já:
1. její manžel je násilník a s násilníkem nemá cenu vyjednávat, on nedokáže tu agresi ovládnout, takže jakákoli domluva je podle mě k ničemu. je to člověk s narušenou osobností a i když by třeba slíbil, že už to neudělá, tak jen do té doby, než na něj přijde výbuch vzteku.
2. dát mu lekci a počkat si někde na něj je taky blbost, chvilku třeba přestane, ale pak na něj zase přijde ten nával vzteku a jsme tam, kde předtím, nehledě na to, že on by se navíc z násilníka stala "oběť" a měl by eso v rukávu.
3. říct dceři, že jí seberou dítě, tak to je největší blbost, takto už ji straší zaručeně on a pokud rodiče budou vyhrožovat jí, tak výsledkem bude, že ona to násilí bude ještě víc maskovat
4. Vychází mi jediná varianta jak se bránit: říct dceři, až jí manžel zbije, ať se ještě s čerstvýma modřinama doplazí na policii, tím ona bude mít důkaz, že ji manžel bije (sousedky určitě potvrdí), nebude ji moct vyhrožovat, že jí sebere dítě a dcera bude mít naději to zvládnout.
Chybí k tomu jen krůček aby holka našla dost síly takto se bránit a ten krok za ní nikdo jiný neudělá.
Jinak obrátit se na ligu pomoci týraným ženám je dobrý nápad, tak mají nejvíc zkušeností a určitě dokážou poradit.
držim palce a´t to dobře dopadne 
.jpg)
dadka: no slyšel jsem různé zvěsti, někteří s dobrým postavením si to prý kompenzují submissivním sexem s nějakou dominou což ve srovnání se šikanou vlastní ženy je vlastně úžasné řešení 
Markýza: to je strašná představa , to je něco jako japonské šlapání na manželku cestou z postele ....
.jpg)
dadka: já nemluvím o výplatě jako penězích, ale o "výplatě" jako regulérním nářezu - řezal ji páskem od kalhot a rákoskou
Ota: Většibou to je tak, že se tak chovají inteligentní a vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří mají nějaké postavení.
dadka: pochybuju, že pokud si to paní s ním vyřídí, bude to včas- jednak je to "slušná rodina", ona je PANÍ UČITELKA a on PAN DOKTOR- takže CO BY TOMU ŘEKLI LIDI. Začne chlastat
Markýza: No to je děs! Ale to opravdu svědčí o tom, že má člověk pocit ménecennosti a nějaký problém z dětství a to už je práce pro psychologa.
Už se vidím, jak manželovi líbám ruku, když mně dává výplatu! Vidím to spíš tak, že manžel mně děkuje, že mně tu výplatu může vůbec dát a že je to pro něho čest!/teď dělám srandu a zlehčuji to/
Jsou jen dvě možnosti buď je to klasická rodiná šikana nebo si matka špatně vyložila situaci a třeba se skutečně jednalo jen o ojedinělou erupci .... ale tomu dávam jen malou pravděpodobnost .
A to ještě nevíme jestli to není kombinované s chlastem.
Jako syn ponižované matky říkám : pokud je to týrání tak to nemá to šanci na záchranu , nemá to žádnou perspektivu, i když se před ní bude plazit při hrozbě rozvodem, jak opět získá jistotu bude chvíli jako mílius ale zkusí to znova a znova a znova 
jako rada prostě to co je pod článkem + možná ten rozhovor s jeho rodiči jak tu někdo navrhoval je teď asi maximum co dělat , dát dceři a vnučce šanci na bezpečný přístav .
Zajímavé je,že manžel se chová jako primitiv i přes jeho vzdělání a povolání 
Qwea: Já myslím, že ano. Říci mu, že když se to stane ještě jednou, tak se s dcerkou odstěhuji, zavolám policii, udělám mu ostudu v zaměstnání a když na mě opravdu ještě sáhne, tak to splním. Zázemí má v rodičích, tak bych jednala. Ale musí chtít ona, nemohou ji do něčeho nutit rodiče!
kareta: a kdo podá žádost o rozvod? tchýně, nebo jeho matka?
dadka: než by na tebe poprvé sáhl, zpracovával by tě tak dlouho, až by ti to nepřipadalo ponižující a už vůbec by ses nebránila, rozhodně ne při první facce. Manžel jedné mé známé to dopracoval tak daleko, že mu po každé "výplatě" políbila ruku a poděkovala za to, že to s ní vydrží, protože ona si přece nic jiného nezaslouží, když je tak neschopná a blbá a vůbec
dadka: Vlastně jsi odpověděla předchozím příspěvkem.Jo,to já bych si poradila taky a s plnou parádou.Jenže ona na to nestačí.Tak je lepší,když má zastání a oporu alespoň v rodičích.
dadka: Vyřídit ti dva?Jak se to dělá?Je spousta psychicky a fyzicky týraných žen,kdy okolí nic nevidí,neslyší a ti dva si to mají vyřídit.
kareta: Čím víc lidí do toho kecá a radí jednomu nebo druhému, tím je to horší.
Já si sice nedovedu představit, že bych se nechala od manžela bít za to, že třeba něco neudělám, ale to už je druhá stránka věci.Prostě kdyby na mě manžel sáhl, tak buď ho zabiju, nebo se zabijeme navzájem. Musí to být hrozně ponižující pocit, dostávat výprask!
dadka: vždyť taky jo, a čím dýl v tom bude žít, tím bude vynervovanější a chudák děcko
A rodiče bych do toho zatáhla- jich se to taky týká. Je to rodina, popř. bývalá rodina a prarodiče vnučky!!! Nejsem zastánce tutlání, a případný rozvod by se dotkl celé rodiny a tak si zaslouží min. znát pozadí problému! Je to patologické jednání- samci se neperou se samicema nikde v přírodě
Deafina: Přesně tak, musely by se vyslechnout obě dvě strany. Prostě bych se do toho nemontovala, možná, že kdyby sem psal on, tak by to vyznělo úplně jinak.
