Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ano, tohle znám, docela důvěrně. A když s těmi kamarádkami nechtěl přestat, podala jsem žádost o rozvod. Z kamarádek se vždy vyklube něco víc, na takové kamaráčofty já odmítám po zkušenostech věřit. Dospělým chlapům by měli stačit kamarádi a manželka

Bellana: ale já psala "oba", nikde jsem nepsala, že muž by měl mít nějaká jiná, lepší, volnější práva. Jenže na mě to dělá dojem, že ženy obecně chtějí jen jedno - mít toho "svého" na vodítku, jak tu někdo trefně napsal.

Kdyby si dámy trošku pěstovaly sebevědomí, a nemyslely si hned o každé, že jim chce toho jejich chlapa "ulovit", a o svých mužích, otcích svých dětí (které si mimochodem samy přece vybraly, ne?, jestli blbě, kdo jim za to jiný může, než ony samy), že se jim nedá věřit a hned půjdou za každou sukní, hned by bylo na světě veselejc.

Kadla: ukaž mi chlapa nevinného jako lilium.....půjdu se pomodlit........

No, já bych manžela moc nesoudila. On je možná jen blbej a neumí říct "Ne", když se mu to zrovna nehodí. Sama mám s odmítáním pomoci ostatním lidem problém, takže vím, že to je možné. Nad čím se ale pozastavuji, je ta jeho kamarádka. Mám také pár kamarádů, ale v životě bych je nežádala o pomoc s odtažením auta (když ho může odtáhnout asistenční služba), s vodovodním kohoutkem (instalatér se dá sehnat i v naší díře o 105 lidech) atd., pokud bych věděla, že má manželku na mateřské dovolené a je ho doma potřeba, protože jinak jeho manželce brzy hrábne. Pokud by to byl kámoš, který už má děti větší a žena třeba chodí do práce, tak bych ho možná i v případě nouze o pomoc požádala. Ale ne o takové věci, které mohu zařídit jinak (a snadno), což ty uvedené v článku rozhodně jsou. Takže pan manžel možná nesmýšlí špatně a je nevinný jako lilium, ale slečna kamarádka už takový anděl nebude.

Byla jsem taky takovou kamrádkou a věřte, že u kamrádění nezůstalo. Ta slečna o toho muže evidentně usiluje. Nemůžu souhlasit a reakcemi, že paní že žárlivá hysterka.

Riki: Volnost v manželství si nepředstavuji tak, že muž má volnost dělat si, co chce a s kým chce, a žena má volnost v tom, jesti bude s dětmi sedět doma nebo jestli s nimi půjde ven. Kdo děti nechce, nemá je mít. Kdo děti má, musí se přednostně zabývat jejich potřebami.
Můj manžel měl a má hodně kamarádek. Kdysi často navštěvoval jednu svobodnou matku, chodil domů hodně pozdě a pak mi doma vyprávěl, jak na tom je chuděrka špatně, že je na všechno sama. Tak jsem mu řekla, že pokud jí chce v samotě ulehčit, nebráním mu. Že jediný rozdíl mezi ní a mnou je v tom, že ona má jedno dítě, já dvě, že ona nežehlí jeho košile a já ano, že ona si o všem rozhoduje sama a já se musím domlouvat s ním. Dost se ho to dotklo, ale aspoň mě pak neotravoval tím, jaká je ona chudinka. Pak jsem se s ní seznámila, byla to fajn pohodová ženská, jen holt nějakou dobu jela po mém muži. Po seznámení se mnou už tak často jeho pomoc nepotřebovala.

"Tatínku, ty ses nám vrátil," je geniální. My jsme co čerstvé puberťačky s mou sestrou - při vědomí toho, že sousedka je šílená drbna - ve chvíli, kdy matka (výjimečně) něco vytýkala otci (vědec, který občas prostě běžné věci života nevnímal) vletěly do předsíně a za dveřmi do chodby vyly "maminko, nebij tatínka". Dodneška na to v záchvatech smíchu vzpomíname, sousedka se, bohužel, odstěhovala :-)). Ovšem, vidím zde tři možnosti. Buď služby kamarádce nejsou nějak extrémně časté, ale autorce to prostě vadí a tak má velké oči (což je pochpitelné) nebo služby jsou časté, manžel je loven, ale ještě to nepochopil (chlapi jsou občas moulové) nebo už ho ulovila. Řešení asi neexistuje, jen snad se zcela pragmaticky začít připravovat na to, "kdyby něco" . Popřemýšlet o tom, jakou práci bych chtěla dělat, dohnat prošvihnuté, spočítat peníze atd... Zní to strašně, ale lepší čekat horší, než být pak překvapená s prázdnýma rukama.

Z vlastní zkušenosti bych řekla, že to není jen kamrádka nebo že u toho dlouho nezůstane. Pokud jí dává přednost před rodinou, tak je to jasné. Myslím, že žárlíte oprávněně.

manka: 9:33....ani já ne, v tomhle bych byla děsná fúrie...

Jinak teda ale naprosto souhlasím s tím, že když to Kláře vadí, nemá dělat, jako že nic, ale má to říct. V klidu, bez rozčilování, vysvětlit, co se jí nelíbí, proč, a kde a v čem si myslí, že by měl manžel věnovat víc pozornosti jí a dětem. Bez nějakého naznačování, a oklik, prostě rovnou, stručnými a jasnými větami, a taky se zeptat, co případně vadí jemu, jestli má pocit, že někde jinde se cítí líp... komunikace, no.

naděláte....kamarád taky rád......

Jarča*: ano. I jejich manželky.

Jo a s tím hlídáním dětí - taky jsem měla kamaráda ( teda mám jich víc a některé dlouho, léta, ale tenhle nevydržel), jehož manželka pojala myšlenku, že bych mohla ohlídat jejich dítko, zatímco oni si vyrazí... Tak jo. Byla to asi 5letá holčička, z mého pohledu dost rozjívená, nicméně vzala jsem ji a svoje synky, a šli jsme na celodenní výlet. Nikdy více už se to pak po mně nechtělo, protože holčička byla nadšená, a dlouho mamince vyprávěla, jak to bylo úžasné, jak si to s "tetou", tedy se mnou, báječně užila, a že by chtěla zase na výlet (se divím, já jí to chtěla znechutit, a tak jsem vláčela děti lesem cestou necestou, roklema, byly zmazaný, unavený, hladový a jedly chudinky lesní plody, zráchaly se v potoce, házely po sobě šiškama, schovávaly se v kapradí atd.). Ovšem matinka to vyhodnotila jako další důvod k žárlivosti, a tak už jsem to dítě víckrát neviděla, a tomu kamarádovi se tak dlouho předhazovalo, že zanedbává rodinu, až ji začal zanedbávat doopravdy, ale ne kvůli mně, našel si jinou, nezadanou slečnu.

No, tak přátelství mezi mužem a ženou možné je. Zázraky se dějí. Ovšem to co předvádí ta úžasná a okouzlující osoba už zavání něčím jiným.
Maželovi bych řekla, co a proč mi vadí a ať to slečně vysvětlí, případně bych jednou jela s ním a vysvětlila jí to osobně.
A kdyby to nefungovalo, tak bych si pořídila seznam věcí, které je nutné udělat zrovna v době telefonátu paní úžasné. A pokud teda manžílek odjet musí, tak bych oznámila, že fajn, že Jarda od vedle to zvládne taky, že ta jeho je na stáži v zahraničí a jemu (manželovi) to vadit nebude, protože stejně nebude doma. Pokud by ani to nepomohlo, začala bych přidávat děti. Přece on bude opravovat a úžasná tetička se o ně může zatím postarat. Já si mezitím třeba zajdu na procházku. A ve finále bych manželovi předala kufr s věcma (případně žádostí o rozvod) s tím, že tam stejně tráví víc času než doma, tak je zbytečné pořád jezdit sem tam. U ní mu je evidentně lépe. Toť můj názor na článek.

Můj přítel má taky kamarádku, ale ta je v jiném městě i se svým přítelem už od doby, co jsme se poznali. Taky o ní mluvil víc, než se mi líbilo. Upozornila jsem ho, že na ní začínám být dost alergická. Kupodivu ho potěšilo že žárlím (ano žárlila jsem) a už o ní nemluví tolik jako předtím.

Riki: "Oba mají právo na jiné kontakty a jiné vztahy, na přátelství, na aktivity jinde a s jinými lidmi" - podobný názor nejspíš sdílejí Tvoji ženatí milenci, o kterých se tu občas zmiňuješ