Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Takhle dnes žíjí stovky ba tisíce lidí, rodin....jak se říká z ruky do huby a ještě pochybí.....můj muž tak před dvěma lety přišel o práci ,s chlapem po padesátce to "zamává",zaregistroval se na ÚP a hledali jsme kde se co dalo, a našli , už skoro měsíc pracoval když se mu další ozývali, já rozhodila sítě přes net a povedlo se, na ÚP byl vlastně 14 dní (tam by mu tak něco našli, to určitě ), je to moc těžký,ale kdo hledá tak najde, nevím sice kde bydlíte,ale nesmíte čekat , že příležitost si najde Vás...ne, ne, Vy musíte hledat. Přeji Vám úpřimně aby se to v době co nejkratší povedlo, a Ty holka nezoufej , řekni si , že jsou na tom lidi ještě hůř (po povodni) atd.
Buď ráda , že jste zdraví,že jste spolu a hledej na problémech i tu pozitivní stránku.....my po padesátce se už přece dokážeme uskromnit, drž se !

Jistoty a příjemnosti. Máte li kvalitní partnerský vztah, stavte na něm. Opřete se jeden o druhého. Nemáte li na večerní debatu při víně, doporučuju dobrý čaj, v případě psychického otřesu, jaký právě prožíváte, klidně nějakou tu bylinku - meduňka, heřmánek........zkoušejte.
Dovolená sice něco stojí, ale.......sluníčko je pro všechny zadarmo. Jakmile vysvitne, je potřeba ho využít. Když nesvítí, je to trochu otrava, ale příjemná procházka městem je taky fajn, večerní romantika za svitu lamp taky není marná a památky vypadají dobře i zvenku, není li na vstup. Pár svíček se většinou taky dá pořídit - to k tomu čaji.
Hledejte a třeba k tomu využijte ten získaný čas, který jste tratili prací pro jiné.

Předpokládám, že stereotypy v podobě reklamní kvality značkového čehokoliv vás už opustily, je docela zábava hledat výrobky z nejlevnějších, označených logem prodejce - velké super a hypermarkety je mívají, fakt není třeba nutně prát v Arielu a pucovat hajzlík Domestosem.
Není nutno platit telefony, takže karta a na kolik mám, tolik si provolám, žádné paušály, zbytečně omezují.
Jediné, co je nutno držet zuby nehty, je internet, jednak k přátelské komunikaci a především člověk nesmí zůstat odtržen od informací.
Parádně nám zlevnily základní potraviny, takže soustředit se na domácí vaření, pečení, tady se dá taky ušetřit, na koření doporučuju nešetřit moc, mělo by to být k jídlu.
Z kuřete se dá vyrobit cokoliv a co ne - třeba svíčková, zvládnete s mletým masem.
Tolik pár praktických rad, pocházejí z doby, kdy si jeden pán myslel, že změstnancům není třeba platit mzdu, při naší smůle jsme jich potkali několik za sebou. Bejvala to legrace, no ale.......přežili jsme.

Psychika je mrcha a naučené sterotypy nás likvidují ve spolupráci s ní velice spolehlivě.
Praktických rad je tu kupa, možná taky nějakou časem přihodím, ale teď bychom se mohli soustředit na momentální "blbou situaci".
Máte z čeho platit nutné poplatky - to je první plus.
Máte na jídlo, minimálně tak, že nehladovíte - druhé plus.
Když vám napíšu, že není tak zle, patrně budete mít chuť mě praštit, v lepším případě polštářem, v horším........raději nedomýšlet.

Přestaňte si myslet, že práce pro druhé je smyslem života, to je první životní omyl. Práce je prostě práce, prostředek, sloužící k obživě, v lepším případě k financování nějakých těch příjemností života.
Nějak není na financování těch příjemností.
Druhý životní stereotyp - ještě větší malér, než ten první. Hledáme "jistotu". Pokud možno v práci. Pokud nemáme pár mega na kontě, nemáme jistotu a pokud nejsme schopni se k těm pár mega dopracovat, musíme se naučit žít s tím, že nikdy nebudeme mít jistotu.

Takže hledejme příjemnosti života, které jsou zadarmo, nebo skoro zadarmo.
Hledejme a sázejme na jistoty, které máme. V práci opravdu nejsou.

Tato situace tlačí na psychiku, to je jasné. Člověk se snaží celý život pracovat poctivě a když se má chystat na důchod nebo spíš se těšit, tak dostane vyhazov. Je ponižující, když vám řeknou, že jste po čtyřicítce, padesátce staří. Věřím, že to chce hlavně držet při sobě a najít vždy vhodná slova, aby druhému pomohly. Podle řeči manžela budeme brzy v této situaci také. Já dostala výpověď před rokem a půl a chodila jsem i na směny, potom se mi podařilo sehnat trochu slušnou práci. V dnešní době si člověk nemůže vybírat.

1. nezmiňujete kde žijete - ony pak případné rady mohou být tzv na koledu
2. nezmiňujete děti, příbuzné, přátele, známé - skutečně není nikdo kdo by vám pomohl, poradil, nabídl práci nebo brigádu? Někdy stud zbytečně brzdí.,,,,
3.Jakou máte strukturu nezbytných výdajů ? Je to všechno skutečně nutné? Jako příklad dám placenou televizi, kouření, alkohol, některé služby telefoní společnosti atd.
4.Zmiňujete bydlení, dávejte si pozor ńa změnu bydlení, máte smlouvu na dobu neurčitou? Pak je možná byť levnější byt se smlouvou na dobu určitou potencionální pastí.
5.vybírejte bedlivě vedlejšáky, brigády, přivýdělky tak aby jste na začátku do toho nemuseli investovat ze svého, případně nenesli na svých bedrech odpovědnost za případné finanční ztráty klientu atd ... spousta podvodů v tomhle
6. Máte stavební spoření ? Pozastavte ho nebo snižte příspěvek
7.Platíte si na důchod... domluvte se s fondem na dočasné snížení plateb
8. máte pevnou linku? Nešel by nějaký levný tarif? V případě že máte mobil tak ji rovnou zrušit? Platíte si UPC ? Odebíráte nějaké časopisy? Kupujete často knihy ? ( zkuste veřejnou knihovnu) ....

Bambulka: Trochu mi to přijde jako "hraběcí rady" Jde o to , odkud Světla je, někdo ohrnuje nos nad 15000, někdo zdaleko nemá těch 13. V našem regionu si neumím představit, kde bych sehnala nějakou práci navíc jako přilepšení, ať by to bylo cokoli. Ve větším městě vidím třeba v supermarketech brigádníky běžně. S dávkami od PÚ - vyplácejí se asi rokn nebo po 50 to je jiné. Pomoc od dětí - na tu bych nespoléhala, jak bylo už psáno, mají toho kolikrát sami dost. Perspektiva je teda hodně blbá. To je na tom to nejhorší.
Přeju Světle i manželovi pevné nervy. Poradila bych snad jen nesedět doma a nemít zbytečně černé myšlenky, dostat se mezi lidi, kolikrát je to o náhodě jak se dostat k nějakému místu

Bambulka: ale to jo, o tom jsem psala hned v tom prvním příspěvku

blesksoft: To mám taky za sebou. Vymýšlela jsem levné pomázánky, aby bylo co k večeři - hodně a zasytilo. Nanuk byl přepych a sušenky z úzkého výběru.

Já nechci rýpat, ale ono to asi není tak jednoduché. Sama to vidím na kamarádce. Je to úřednice na ministerstvu. V Praze. Má vysokou a postgraduál, není to blbka, v práci je denně do noci a bere asi 17 čistýho. Za byt platí přes 13 a už víc, bež dva roky zoufale shání byt menší. ale nejsou. Malý byly jsou zkrátka nedostatkovým zbožím, protože je chce každej. Když už se jí někde podaří něco sehnat, tak je to většinou nějaká vybydlená kůča, za kterou je ale ještě požadovaný obrovský doplatek (páč malej byt je nedostatkový zboží). Tak pořád bydlí ve velkým, kam nikdo nechce a nemá úniku...
Ono ano v té Praze to není tak úžaský, jak si dost lidi myslí...

Majucha: já to zase vidím ze strany těch menších regionů. nabídka práce nic moc a za minimální mzdu, t.j. 8000,00 hrubého. za to by jste v Praze ani nevstali . I když netvrdím, že kdo opravdu pracovat chce, že nic nesežene, sice pod úrovní toho na co byl zvyklý a za směšnou odměnu

Majucha: Jako když se podívám na inzerce třeba tady u nás, tak jich je dost.

Ale pořád mám dojem z článku, že nejsou na tom tak špatně, spíš bych řekla, že jsou zvyklí na určitý standard a teď, když o něho přišli, tak je pro ně těžké žít za méně.

Bambulka: a že těch menších bytů je jak naseto

r2309: nó... o tom "mnohem" bych polemizovala. Víc jo, za třináct tady asi málokdo dělá, ale za patnáct už jo, to je reálnej plat. Kolik myslíš, že mám já základní mzdu na univerzitě? Něco přes 17 hrubýho. Kdybych k tomu neměla granty, osobní a další příplatky (což je ale všechno za práci navíc, to nemám jako přilepšení k tomu, co dělám běžně), tak s tou patnáctkou chodím domů taky. A nějaká úřednice se k těm grantům a práci navíc ani dostat nemůže a ten základní plat jí musí stačit. Ve státní nebo veřejný správě si nevyskočíš ani v Práglu a komerční firmy to zas krouhaj co to jde... dneska si asi fakt nevybereš...

Bambulka: Z toho mi vyplývá, že opravdu nejsou na tom tak špatně.