Naši dceru týrá její manžel
.jpg)
Byla jsem svědkem něčeho, s čím se nemůžu vyrovnat. Nevím, jak se mám zachovat. Zjistila jsem totiž, že naši dceru týrá její manžel.
Je šest let vdaná a mají spolu pětiletou holčičku. Nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že u nich něco není v pořádku. Vždycky působili vyrovnaně a spokojeně. Dcera je učitelka, zeť lékař. Mezi pacienty je oblíbený a kolegové ho uznávají. K nám se choval vždycky velmi slušně, také jsme nikdy nebyli svědky žádné – byť jen slovní – agrese na naši dceru.
Celé ty roky jsme s manželem žili v klamném domnění, že dcera je šťastně vdaná. Až do předminulého týdne. Byla jsem ve městě na nákupech a koupila nějaké ovoce pro vnučku. Poněvadž jsem byla kousek od bytu, kde dcera s rodinou žije, rozhodla jsem se jim to rovnou zanést.
Dveře do domu byly otevřené, a tak jsem se vyšla až k bytu. Už jsem se chystala zazvonit, ale nestihla jsem to. Z bytu se začaly ozývat rány, nadávky, křik, pláč. Poznala jsem zeťův hlas. To, co na svou ženu řval, nemohu publikovat, ale řeknu vám, krve by se ve mně nedořezal. Pak ji pravděpodobně uhodil, ozývalo se dupání, jako by před ním utíkala, a přerývaný pláč.
Nebyla jsem schopná slova. Stála jsem před těmi dveřmi jako přimrazená. Z vedlejšího bytu vykoukla sousedka a konstatovala, že je to tam posledních několik měsíců na denním pořádku.
Rámus v bytě rychle utichl a já jsem se otočila a odešla. Manžel mi pak vyhuboval, proč jsem nezazvonila, že by zeť aspoň viděl, že byl přistižen, a příště by si nic takového nedovolil. Možná má pravdu, jenomže já toho v tu chvíli nějak nebyla schopná. Opravdu se mi nechtělo přistihnout svou dceru v tak ponižující situaci, navíc jsem netušila, zda by mou neohlášenou návštěvu zeť nebral jako záminku k dalšímu útoku.
S dcerou jsme si samozřejmě promluvili. Řekla jsem jí, co jsem slyšela, a nabídli jsme jí, ať se i s malou přestěhuje k nám. Ona však o něčem takovém nechce ani slyšet, tvrdí, že její manžel je jinak hodný, má teď jenom větší nervové vypětí. Prý to určitě zase přejde.
Jenže já vím, že to nepřejde. Bije ji už od března, to přece není normální. Muž, který vztáhne ruku na svou ženu, na matku svého dítěte, je hulvát toho největšího kalibru. Manžel si s ním šel promluvit. Vylíčil mu, za jaké situace jsme se o jeho chování dozvěděli, a pohrozil, že jakmile se něco takového bude opakovat, podá na něj trestní oznámení.
Výsledek celé nepříjemné a bolestivé situace je, že dcera k nám s vnučkou přestala chodit, téměř nevolá, a když, tak mluví jen o neutrálních věcech. Nechce nic řešit, nepřeje si, abychom se v tom jakkoli angažovali. Já si však myslím něco jiného: potřebuje, abychom jí pomohli, protože sama se tomu násilníkovi vzepřít nedokáže. Je evidentní, že se ho velmi bojí.
Co máme dělat? Vlítnout tam a dcerou s vnučkou třeba násilím přestěhovat? Podat na zetě trestní oznámení? Nebo máme všechno nechat na dceři, aby se s tím srovnala po svém? Jako rodiče jsme zoufalí.
Anna
Milá Anno,
jako matka tě velice chápu. Zkus se obrátit na některou z organizací zabývajících se pomocí ohroženým ženám. Třeba ti poradí, jak nejlépe postupovat. Přeji nejen tobě a tvému manželovi, ale hlavně vaší dceři, aby v sobě našla sílu vymanit se z takového života. Meryl
Konakty najdeš třeba zde:
Bílý kruh bezpečí - www.bkb.cz
Rosa - www.rosa.cz
6.9.2007 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naši dceru týrá její manžel
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: Opravdu "super rady"!Mladá paní je vynervovaná už tak dost, tak jí ještě říkat, že může přijít o dítě, nmontovat se do toho a ještě do toho zatahovat jeho rodiče a všude dělat dusno!
To si přece musejí vyřídit ti dva!
Viv :o): jo, přesně, já už něco podobnýho psala dole
Deafina: taky jsem mívala takhle radikální názor. 
nebudu tu argumentovat, už bych se jen opakovala. co se týče domácího násilí, tak platí, že rány na těle se hojí rychleji než ty na duši. pokud už ji psychicky zlomil (jako že se zdá, že ano), tak jí nejdřív musí dojít, že má na vybranou a především, že musí odjít dřív, než jí zabije, nebo než začne bít dítě. ale musí si na to přijít ona sama, ale pokud v sobě zatím chová naději, že se manžel změní, tak tu sílu odejít nenajde.....
Deafina: no ja bych treba mela strach, ze mi bude chtit vzit dite, ze zazada o svereni do pece... je to lekar... s dobrou povesti... to je docela dobra argumentace a dobra zbran na zastrasovani...
Znam pripad, kde chlap, kterej se nedokazal poradne postarat sam o sebe (ne z neschopnosti, ale z pouhe lenosti)... kdyz od nej zena odesla, tak se postaral o to, ze dostal jejich dceru do sve pece (lenost najednou byla tatam... touha po pomste je velky motivator)... evidentne zafungovali znamosti a uplatky u soudu... myslela jsem, ze nema sanci malou dostat, ale dostal ji... Kdybych to nemohla sledovat z blizka, neverila bych...
Pardon, nechtěla jsem dvakrát.
elephant: Strach z čeho? Co může být horšího než když mne manžel bije před dítětem? A mohu očekávat, že bude takto mlátit i je? Ne, nepochopím.
elephant: Strach z čeho? Co může být horšího než když mne manžel bije před dítětem? A mohu očekávat, že bude takto mlátit i je? Ne, nepochopím.
Deafina: co jí v tom brání? strach. ty máš svůj názor, já ti ho neberu. ale kdo nezažil, nepochopí
Viv :o): elephant: No, já nevím.
Ale třeba jedna moje známá se dozvěděla, že její bývalý manžel svou ženu bije. Velice se tomu divila, protože on prý na ni za cca 15 let společného soužití ruku nevztáhl.
Ale tady jde hlavně o to dítě, v tom se asi shodneme.
Annina dcera je přece svéprávná a má kam se obrátit, ne? Co jí v tom asi brání?
Anno, je teda fakt, ze mala by mohla bejt vas argument k odstehovani se od nej... nebyva pry vyjimkou, ze casem se muze nasilnik zamerit i na malou... ale fakt musi vase dcera chtit sama...
Jsou to většinou připosránci, takže kdyby mu někdo rozbil hubu, tak si myslím, že by se z toho podělal strachy.
A souhlasím s tím, že je to absolutně nevhodné pro dítě, protože to si pak odnese do života trauma taky...jestli si to dcera neuvědomuje...
Deafina: tohle fakt myslíš vážně? ne, nevíme jak to v tý rodině je, a ne dítě by nemělo v takovým prostředí vyrůstat. ale kdyby to bylo jak píšeš, tak by naopak ta megere všude vyslepičila, jaká je chudinka, jak jí manžel bije, tyhle typy ženskejch chtějí být litovaný, ty si to pro sebe nenechávaj
Deafina: to si delas pr**l, ne... 
Nasilnik ma vzdycky nakej duvod... treba ze prsi... 
Ja spis myslim, ze stale doufa, ze se to zmeni a nejspis ma z neho i strach... ale dokud ona sama nebude chtit, tak tezko neco zmuzete... spis ji dat najevo, ze kdykoliv muze prijit a ze vzdy budete stat za ni... a samozrejme poradit se s krizovym centrem, ktere se na tuto problematiku zameruje... ceka vas asi jeste hodne tezkych chvil... takze 
pavlina: Dítě by v takovém prostředí vůbec nemělo vyrůstat. A dcera přece odmítá to řešit. To je podle mne trestuhodné.
Možná je to chudinka s nedostatkem sebevědomí, ale také to může být pěkná megera, která svého muže týrá naopak psychicky a dělá jí potěšení, že se manžel přestává ovládat. Co my víme?
kareta: 
Jo,taky je dobrý vlítnout na jeho rodiče s patřičným poděkováním za výchovu,na to jsem zapomněla.
