Chce si rozdělit děti!
.jpg)
Právě procházím nepříjemným obdobím. Rozvádíme se. Respektive budeme se rozvádět, už jsme se na tom dohodli. Nemůžu už se svým manželem žít. Pro lidi z našeho okolí je to docela šok, protože jsme navenek působili jako normální rodina. Ani příbuzní a rodiče nikdy nic nepoznali. Nikdy jsem si nestěžovala.
Problém byl v manželově žárlivosti, která mne sžírala už od svatby před 9 lety.
Zpočátku se to ještě dalo vydržet, ale postupně se jeho tlak a žárlivé scény stupňovaly natolik, že jsem se rozhodla manželství ukončit. Už tak prostě nemůžu žít dál. Nikdy jsem mu nebyla nevěrná a jeho neustálé podezírání a kontrolování mě strašně ponižovalo. Před lidmi se vždy ovládal, ale doma mě podroboval křížovému výslechu a donekonečna mě mučil otázkami typu: „Líbí se ti můj kolega? Neříkej, že ne, určitě by ses s ním ráda vyspala.“ To je jen malá ukázka, bylo toho samozřejmě mnohem víc.
Když jsem mu oznámila, že se chci rozvést, byl nejdřív kategoricky proti, pak se s tím nějak srovnal. Ovšem rozhodl se, že mi to nedá tak lacino, a prohlásil, že chce do péče našeho syna. Máme dvě děti – osmiletého Petříka a pětiletou Anežku. Řekl, že manželství se rozpadlo mou vinou, že on se rozvádět v podstatě nechce a nevidí tedy důvod, proč by měl ztratit celou svou rodinu. A bude o získání syna do péče bojovat všemi prostředky, dokud nedosáhne svého.
Jsem z toho vedle. Vždycky jsem to byla já, kdo se o děti staral. On měl „na práci“ jen zábavu a hry, kterým taky nikdy moc nedal. Nemá tušení, co péče o dítě obnáší. Neodveze Petříka ani na trénink, v životě s ním nebyl u doktora. Nezná jeho kamarády, jen matně tuší, jak si vede ve škole. Jsem přesvědčená, že ani neví, jak se jmenuje jeho třídní učitelka. Nezajímá se, co by Petr chtěl, nechtěl, co ho baví a nebaví. Sice mu nějakým způsobem věnuje, ale je to jen takové povrchní. Občas si s ním venku zakope nebo doma stavějí něco z lega apod. A i na to mu svůj čas jen „věnuje“, a když má splněno, jde si po svých a nechce být rušen. Nechápu, jak si představuje, že se bude o Petříka starat. Jak mu zajistí vše, co ten malý klučina potřebuje, jídlem počínaje. V životě jsem ho totiž neviděla stát u plotny.
Podle mě to dělá jen „natruc", protože ví, že mi tím ublíží. Použije jakýkoli prostředek, aby mě ranil a srazil na kolena, a neštítí se k tomu zneužít ani vlastní dítě.
Je mi z toho nanic. Snažila jsem se s ním promluvit, přesvědčit ho, aby nám všem dopřál rozvod v co největším klidu, že i tak to bude pro děti rána. Ale on si postavil hlavu a prohlásil, že aspoň budu mít, co jsem chtěla. Zničenou rodinu.
Co mám dělat? Vím, že je malá pravděpodobnost, že by syna do péče skutečně získal, nebo vlastně nevím, jen si to myslím. Mám však strach, aby ten boj, který při tom bude sveden, naše děti nějak nepoznamenal a ještě víc jim neublížil. Dokonce jsem už uvažovala i o tom, že to stáhnu a rozvádět se nebudeme. Ale to by taky nic neřešilo. Jak dlouho bych vydržela žít s mužem, kterým už zcela nepokrytě pohrdám?
18.4.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce si rozdělit děti!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
chytrájakrádio: to bylo myšleno spíš všeobecně
chytrájakrádio: No, i takhle se s ní dá naložit, jistě A taky je to blbej způsob.
Meryl: souhlasim, ze podpora je dulezita... ale...
mam kamosku, ktera se pred vice nez rokem rozvedla.. to , ze jsem ji podporovala melo za nasledek jen to, ze se utapela v sebelitosti.. az kdyz jsem ji natvrdo rekla, koukej se vzpamatovat a bojuj, dala se konecne dohromady... ono se fnukanim jeste nikdy nic nevyresilo...
Mile doporucuji dobreho advokata, pevne nervy a nebat se bat byt tak trochu mrcha.. vetsina chlapu si to zaslouzi... ono totiz plati.. jaky sel,takovou potkal a naopak...
Lhasa: myslíš třeba jako Standa Gross? 
Myslím to upřímně?
Meryl: nemám ve zvyku přeceňovat svůj vliv - pochybuju, že kvůli mým dvěma, třem komentářům Míla upadne do ještě větší deprese 
Dewey_Dell: párkrát už mi lidi řekli: hele Jani, za to si ale můžeš sama. A vim, že měli pravdu. Nezlobila jsem se na ně a nebrala to tak, že mi chtějí ublížit a srazit mě ještě víc na kolena...
chytrájakrádio: Beze špetky ironie - jsi fakt chytrá holka 
Ale s upřímností se dá naložit všelijak
chytrájakrádio: dá se říct, že většina věcí, který se nám v životě stanou vyplyne z toho, že jsme si něco sami pokakali. To nic nemění na tom, že se můžeme dostat do situace, kdy nás to semele, jsme na dně a potřebujeme podržet a cítit nějakou podporu. Už jako malá holka jsem nesnášela, když mi někdo řekl: "Vidíš, já jsem ti to říkala. Kdybys tenkrát..." Páč člověku, kterýmu je mizerně, řeči tohole typu pomůžou akorát k ještě větší beznaději a ztrátě poslední špetky sebevědomí, kterou možná ještě má.
Lhasa: upřímnost není nic, co by soudnýmu člověku mělo zkazit život 
a já jen napsala, co si myslím, jak na mě Míly příběh působí. To samozřejmě neznamená, že jí nedržím palce a nepřeju, aby se vše rychle a bez zbytečných nervů vyřešilo 
.jpg)
Mílo, držím ti palce a hodně sil, abys to zvládla tak, aby tím byly děti co nejmíň zasažený: musíš holt bojovat
chytrájakrádio: Hele, přeju ti, aby ses nikdy nedostala do takovýdle situace 
a kdyby náhodou nedejbože, tak aby se nenašla nějaká chytrá, která by měla pohotový komentář "no, co sis navařila, to si holt vyžer". Nemyslím to zle, prostě 
ta Míla to zcela určitě ví... přece si za ni nikdo toho manžela nevybral 
prostě holt všichni občas uděláme i v dobrý víře botu a pak potřebujem politovat 
.gif)
Je jasné, že tě jen vydírá a zastrašuje. Čím víc budeš prosit a snažit se domluvit, tím to bude pro tebe horší. Návrh na střídavou péči, což se jeví jako velice spravedlivé řešení, by ho jistě časem vyléčil. Pokud se o děti zajímá pouze povrchně a jaksi vlažně, tak bude asi hodně překvapený!
Jistě jsou lidé, kterým tato forma vyhovuje, ale mají aspoň jakous takous představu, co to obnáší a jak je to náročné
chytrájakrádio: A teď to možná Míla čte a brečí, že je blbá, že se s tím vůbec svěřovala... Přitom to je jedna z psychologických berliček, který jí v tomhle svrabu můžou fakt hodně pomoct. Možná se ani tak nediví, jak se ten její budoucí bejvalej chová, jako se spíš potřebuje svěřit a podržet
Meryl: myslím, že naše pohledy se v zásadě skoro neliší. Samozřejmě dokážu pochopit, co se Míle těch devět let honilo hlavou. Že pořád ustupovala, čekala, doufala... Ok, ale přesto tvrdím, že se teď nemůže divit, že manžel dělá naschvály a rozvod bude pěkná hnusárna. Nemám patent na rozum (občas, hehe), ale můj názor je, že si to Míla tak trošku pokakala sama
chytrájakrádio: nikdo nejsme neomylný a většina problémů, do kterých se v životě dostaneme, je způsoběná naší nedostatečnou předvídavostí atd. Jsme jenom lidi. Míla to třeba brala tak, že všude je něco a že dvěma lidem vždycky trvá, než se společně sžijou... Možná měl její manžel spoustu jiných kladů, kterými tu svou žárlivost zpočátku převážil a ona to tak brala, že všude je něco. Jenže asi se to v průběhu let začalo stupňovat a ona prostě zjistila, že takhle už dál žít nemůže - s ohledem na to, že si představila, jak to bude za dalších pět, deset let. Podle mě je frajerka, že do toho praštila a chce to řešit, a že se nezařadila mezi ty spousty žen, které se bojí ten zásadní krok udělat a radši léta léta trpí.
chytrájakrádio: Ne, tohle fakt pomoct nemůže...
Lhasa: nepsala jsem to s tim, že jí moje odpověď musí nutně pomoct. jen reakce, názor
