Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pak nemá bejt tolik roozvodů. A co kdyby to bylo naopak? Kdyby Klára měla kamaráda, tu a tam si s ním vyrazila a manžel by s tím nebyl svolný? To by bylo řečí, jak je chudinka unavená z péče děti a domácnost, a jak má přece právo si jednou za čas udělat čas jen pro sebe. A jak se má tatínek laskavě postarat o dětičky, aby ona měla fraj. No, já za sebe říkám, že bych nebyla s člověkem, který by mě chtěl omezovat, kecat mi do toho, s kým se smím přátelit, kdy se smím s kým vidět a jak často, a nevěřil by, že co říkám, je pravda. To by mě přímo urazilo. Člověk tím, že má rodinu, není automaticky jejím nevolníkem, který by nesměl než do práce a domů - a je jedno, jestli muž nebo žena. Oba mají právo na jiné kontakty a jiné vztahy, na přátelství, na aktivity jinde a s jinými lidmi. Obvykle frflá ten, co nic takového nemá, co se upnul jenom na tu rodinu, nebo ten, co se neumí sám zabavit.

Osobní zkušenost - v řadě pánů, co prošli mým životem byl jeden, co byl takhle závislej. Jediným přáním bylo, abych byla s ním doma. Chodil mi naproti a vykládal mi, jak jsem mu chyběla. Nešli jsme do kina, protože přece můžeme být spolu doma, a dívat se na film tam. Nešli jsme na večeři, protože přece můžeme být spolu doma, on uvaří daleko lepší jídlo, než v hospodě, a sníme si ho pěkně spolu za svitu svící. Nepotřebuju přece žádné kamarády ani kamarádky, protože mám jeho, a on bude pořád se mnou, bude mě rozptylovat, bavit, povídat si se mnou, a budeme se mít rádi. Nic nemusím dělat, stačí, když jenom budu doma, jemu na blízku, budu se na něj hezky usmívat, a on mi bude říkat, jak je rád, že jsme spolu. Když jsem šla do práce, vstal dřív, udělal mi snídani, zamilovaně se díval, jak jím a vykládal mi, jak mu bude celý den smutno, než se zase vrátím z práce domů, a jak mi hned napíše mail, abych ho měla v práci dřív, než tam dojdu. Abych viděla, jak na mě myslí... a jak se těší, až zase budeme spolu. Dámy, to se nedá vydržet. To jste potom vděčný, že ten chlap taky musí někdy na WC, a jste aspoň dvě minuty samy. Takže shrnuto - já si cením svobody v jednání velice moc, a proto bych druhého neomezovala v jeho potřebách kontaktů a přátelství s jinými lidmi.

denda04: to je dobrej nápad, domluvit si...., tak já ti tu jíšku dojdu udělat

miláčku, dovař a ohlídej děti, on ten ťuňta by to ještě spálil....

A když to vezmu z druhé strany. Mám spoustu kamarádů, někteří neměli nebo ještě nemají přítelkyni. Trávíme spolu hodně času, ale je mi jasné, že až si najdou partnerku tak já jako kamarádka pujdu samozřejmě stranou. A i by mi bylo krajně blbý je obtěžovat v době, kterou tráví svým vztahem.

denda04: dobrý nápad Určitě by se našel nějaký kamarád, který by občas potřeboval něco uvařit, ušít atd., zkrátka něco, co potřebuje tzv.ženskou ruku. A co nejvíc bych o něm doma básnila

jelítko: máš pravdu nevím jak by pánovi bylo ,kdyby nějakej kámoš zavolal jeho ženě ,že neví jak co se vaří , peče ,aby mu přišla pomoct semo tamo ?????

Verera: ANO a to po každé jak slečna zavolá i když bych měla rozvařenej oběd hned bych na to reagovala jé to je fajn ,že můžeme jít Ivance (nebo jak se jmenuje )

nebo by přestala volat ,nebo by se domluvili jinak a to už by bylo ovej

Já se svojí povahou bych to nerozdejchala. Ne že bych žárlila konkrétně na tu ženu, ale neuvěřitelně by mě vydilo, že manžel zanedbává rodinu. To by mi hodně vadilo.

Verera: Tohle je dobrý nápad. A ten taky ten nápad s hlídáním, aby mohli na romantickou večeři nebo za kulturou.

Kamarádka má trochu brutálnější smysl pro humor. Když měla pocit, že se jim manžel dost nevěnuje, tak navedla děti, tříleté a pětileté, aby se na přicházejícího tatínka ve dveřích vrhly a co nejhlasitěji volaly: "Tatínku, ty ses nám vrátil!"

já bych to teda nesnesla ani náhodou.

Kláro žárlení Ti nepomůže. Sama v sobě si popravdě odpověz co doopravdy Ti vadí, co jsou Tvé strachy a co je fakt. Každý má hranice tolerance jinde a každý vztah je naprosto jedinečný, takže co funguje někde nemusí fungovat tady. Pokud chceš svého muže víc doma tak mu dej najevo, že jej potřebuješ, prostě kolegyně má imaginárního přítele, je děsně sama, zranitelná a potřebná ... no já jsem k tomuto skeptická, ale to sem pletu osobní zkušenosti, ex se se mnou rozešel protože ona je tááák křehká a tááák jej potřebuje zatím co já jsem v pohodě a zvládám, takže prostě nezvládej a buď potřebná Ty a uvidíš. Ale rozmysli si jestli Ti to za to stojí. A nezlob se na mě, ale pokud ve vztahu místo otevřené komunikace uplatňuješ mlčení a skřípání zuby tak na tohle můžeš ošklivě dojet.

denda04: Ti je zajímavý nápad- jé, ty jedeš k ní? Bezva, poblíž je ten a ten obchod, svezeme se s tebou. Stavím se tam, Aničku vezmu s sebou a Péťa ti pomůže opravovat, víš jak rád s tebou něco dělá, už je rozumný, dá si říct, překážet ti nebude, když mu půjčíš nějaké nářadí. Pak si dáme společně kafe .

Uvidíš, jak se bude tvářit .

ani náhodou dřív nebo později se to zvrhne,přátelství mezi ženou a mužem je proti přírodě,tedy pokud tam není rozdíl věkovej rozdíl jako mezi matkou a synem.

Kdyby to bylo výjimečně, tak proč ne, občas má někdo problémy a kamarád je od toho , aby pomohl. Ale pokud se to děje pravidelně, tak by mě přinejmenším štvalo, že manžel dělá někde blbce, zatímco by se mohl věnovat rodině (ve vlastní domácnosti je pořád co dělat a děti tatínka ocení kdykoli). Připadá mi neskutečné, že chlap uvidí ženskou, co vypadá k světu a přestane uvažovat mozkem. Jak snadno se dá s chlapem manipulovat a jemu to vůbec nevadí.

U kapajících kohoutků bych se přinejmenším zeptala, jestli je manžel skutečně jediný, kdo to může udělat a pak bych mu sepsala seznam prací, které je třeba doma udělat.

Pokud slečna používá pány na různé služby , bude jich mít víc. Zřejmě bych s manželem zavedla řeč na téma využívání a určitých hranic, případně vzájemné výpomoci. A zaměstnat doma, hlídání dětí, udělej si nějaký program. A neustupuj pokud nepůjde skutečně o kritickou situaci. Pokud pán pojede opravovat kohoutek se dvěma protivnými unavenými dětmi, třeba slečna ztratí zájem

Zřejmě je nutné zkrátit mu vodítko