Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
„Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!“ Tak tuhle větu jsem před pár lety zaslechla ve filmu Pupendo a okamžitě se mi vybavila vzpomínka na mé dětství. I u nás se praktikoval tento způsob šetření vodou, i když ho rodiče aplikovali pouze jednostranně: Tedy když šel na toaletu některý z nich po nás, dětech. Opačně to nevyžadovali. Když o tom tak přemýšlím, možná se svou potřebou vždy čekali na chvíli, kdy některé jejich dítko odskotačí na záchod, jen aby se jim podařilo ušetřit jednu naplněnou nádržku.
Já sama jsem tento model do své rodiny nepřevzala. Zatímco v dětství mi to nijak nepřišlo, v dospělosti mi tento postup přece jenom připadal poněkud nechutný.
Jenže dřívější generace, zocelené prožitou válkou a lístkovým přídělovým systémem v padesátých letech, braly úsporné nakládání s čímkoli jako naprosto přirozenou součást života. Například moje babička.
Narodila se ještě před první světovou válkou, jako dítě prožila hladové válečné roky, následně hospodářskou krizi, druhou světovou a již zmíněný přídělový systém. Šetření v sobě tedy měla hluboko zakořeněné. A pevně se ho držela i v době, kdy již dávno nemusela přesně rozpočítávat každé zrnko čočky.
Musím uznat, že v úspornosti byla skutečný mistr a i z mála dokázala vykouzlit nemožné. Z jednoho kuřete například nakrmila čtyři lidi po dobu tří dnů: Odřízla prsíčka, ty ještě rozpůlila a tímto způsobem vykouzlila čtyři řízky k bramborové kaši. Stehýnka rovněž přepůlila a rázem měla čtyři masové porce ke knedlíkům a zelí. Ze 
skeletu uvařila polévku, respektive použila jen vývar se zeleninou a přidala kapání, z masa pak uvařila kuřecí zeleninové rizoto.
Nebo koupání. To byla vždycky akce na půlku dne. Do kuchyně postavila starou plechovou vanu, ohřála hrnce vody a do půlky ji naplnila. Jako nejmladší jsem měla privilegium vykoupat se jako první. Po mně šel brácha, po něm babička a nakonec se vyráchal děda. V závěru voda posloužila na namočení špinavého prádla, které se nashromáždilo za celý týden.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mne, že se situace začíná pomalu opakovat. Dnes sice máme spoustu vymožeností a žijeme na úrovni, o které by se našim babičkám ani nezdálo, ale čím dál více rodin si může o nějakém blahobytu nechat jen zdát. Na bezuzdné rozhazování má málokdo, a tak se i my učíme šetřit po vzoru našich babiček a prababiček. Já jsem po té své například převzala to porcování kuřete. Zatímco dříve jsem ho prostě šoupla celé do trouby, dnes nám poskytne obživu na několik dnů.
Šetření vodou způsobem „nevypouštěj to, já půjdu po tobě“ jsme u nás sice nezavedli, ale přistihla jsem se, že již si ve sprše neužívám dlouhé slastné minuty, ale očistný proces jsem zkrátila na čistou účelovost. Namočím, namydlím, spláchnu…
Jak jste na tom vy? Také vás nouze naučila, nebo zrovna učí, housti? Začínáte se chovat úsporněji a šetříte i v oblastech, kde jste dříve nemuseli? Nakupujete levnější potraviny a další zboží? Máte nějaké své osvědčené úsporné metody? Podělte se o ně s ostatními. Možná se nám budou hodit.
14.3.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
- Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
- Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Diskuse ke článku - Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Jo a sami si každej rok bouráme prase, kilo za 34korun, takže máme v mrazáku maso na dlouho a nedokupujem za drahý peníze.
Taky šetříme, v podnájmech jsme se i koupali po sobě, ne až tak z důvodu šetření vody jako takové,ale vody teplé. S 80l bojlerem se tři lidi zvlášť fakt nevykoupou 
te´d máme sprchu a taky zatím 80l bojler tak to musí být rychlovka, namydlit a opláchnout.
Co se jídla týká, kuře mívám taky na 2-3x, polívka, pečený, ze zbytku rizoto a kosti psiskům, nic nezbyde.
Chodíme víc oblečení,abychom nemuseli tolik topit. A hlavně, místo wawek jsme pořídili kamna a topíme dřívím, to je taky velká úspora (máme dříví levně).
Joo,stojí to za H a bude to ještě horší...Ovšem když to srovnáme se situací v Japonsku,tak se máme krásně a nic nám nechybí....
.jpg)
taky se šetří už si ve vaně nečtu 
taky nenapouštím tak plnou.
WC se splachuje 
každej sám
jo, a ještě úspora - pokud to jde, vařím v papiňáku. Bílé jogurty hollandia kupuju jen velké, nekupuju jemné ovesné vločky (24), ale koupím normální (9) a pomelu je na strouhankovém mlýnku...jsou to maličkosti, ale v součtu...
Pardon, namočím
Pamatujete na televizní spoty "nesvítí někde zbytečně"?
Tohle zanechalo stopy na mně. Zhasínám opravdu pečlivě a strašně mě rozčiluje, když jsme někde na návštěvě a oni nechají svítit třeba v předsíni nebo v kuchyni, když tam zrovna nikdo není. Jinak splachování po někom neprovozujeme, ani postupné koupání. To se mi fakt ekluje. Ale manžel si do vany napouští jen půlku vody, co dřív a já už se ve sprše neráchám čtvrt hodiny. Přesně jako Meryl z článku. Napočím, vypnu vodu, namydlím, spláchnu a jdu.
.gif)
orinka: Mám dvě malé děti, chodím do práce i ovíkendech a z rodinéh rozpočtu nám letos ubylo téměř 6000, jsmse státní zaměstnanci oba dva...
takže letos téměř všude chybí 
k tématu... splachování až po mně provozuji ve chvíli, kdy stojím frontu na WC, přede mnou dítko a já vím, že si rychle dojdu na malou a než si dojdu nádržka se nestihne naplnit :-)
koupání po někom nedam
hahaha, naposledy sem ve vodě po dětech myla vaky na lyže :-D
ale to je asi jiná
nádob meje myčka, pere pračka
ale máme vlastní studnu
šetříme jinde :-(
Nedá se nic dělat, když měsíčně ubude 5 tisíc, někde se najít musejí. Vodárny neustále zdražují, jelikož lidi šetří, tak si přece nedají na svoje zisky sáhnout! A tak meju nádobí ve dřezu v nádobě, kde zachycuju vodu, tu pak do kyblíku a používám na splachování (samozřejmě nejen). Naučila jsem se nádobí mýt racionálně, opláchnu studenou, vyleju, řádně umeju v horké s Jarem a pak ještě opláchu. No, uznávám, je to potupné. Hlavu si meju ve vaně rovněž nad kýblem. Topení jsme přivírali, protože máme střední byt a plastové okno taky dost zachránilo, furt jsme měli i tak 22 stupňů. Vařím s rozvahou, denně, taky se dá ušetřit, ale za cenu toho, že fůru věcí dělám vlastnoručně, včetně nudlí...uznávám, že tento režim se nedá udržet s malými dětmi anebo při zaměstnání - tam zas nechybí 5 tisíc měsíčně Ale nepřipadá mi, že bychom trpěli, jen jsem se zamyslila a hospodařím líp. Vodárnám na vztek
ASTRUSKA: Takhle trpěla i moje matka, když se přestěhovali do domečku a neměli kanalizaci, ale jímku. Oni to měli ještě nějak rozpočítané, jak moc vody si můžou dovolit spotřebovat, aby nemuseli volat hovnocuc každých 14 dní, ale když jsme k nim jezdili na návštěvu, tak jsme opravdu nesplachovali, protože to bylo znát. A v létě máma často využívala i přírodu, když se jí chtělo čurat - ostatně když makám u nás na zahradě a musím, tak taky nejdu domů, ale využiju roh zahrady. Vidět k nám není, tak co.
Samozřejmě kromě situací, kde je vody ve studni málo, to se nedá nic dělat...
Šetřit vodou nemá žádný smysl, čím víc ušetříme, tím víc budou zdražovat!
Přiznám se, že s vodou musíme šetřit, protože máme studnu a jsou období, kdy je vody opravdu málo, a hlavně protože vodu ohříváme doma, tak je nereálné, že by se vykoupali a napustili si vanu 4 lidi po sobě. Je to tu normální, i starousedlíci občas bývají bez vody a vždy tomu tak bylo. Takže to jistí sprcha, nebo někdy opravdu vleze do jedné vody víc lidí. Prostě jiné řešení není. Když málo prší, necháváme i vodu na splachování ve vaně, protože by se pak mohlo stát, že voda dojde v okamžiku, kdy peru, a to by se pak do pračky dostalo svinstvo ze dna studny a to by byl průser. Pro lidi vyrostlé v paneláku, kde vody bylo dost a kteří byli navyklí cachtat se hodinu v plné vaně to bylo dost kruté, najet na tento režim, ale člověk si zvykne na všechno. Letos už snad konečně budeme mít vodu z vodovodu, buduje se tu, tak to bude lepší. Co se jídla týče, jsem zvyklá nakupovat v akcích odjakživa, takže mi to ani nepřijde, asi to mám taky po babičce, narozené v roce 1915, která sice vyrostla v bohaté rodině, ale i oni šetřili a peníze nerozhazovali. Kuře mi taky vyjde natřikrát, ne pokaždé, někdy ho upeču celé, ale někdy ho naporcuju a prsa využiju na čínu, zbytek stehna a křídla upeču a z kostí a z žeber uvařím polívku. Zrovna mám takový vývar na plotně a dneska tu polívku dovařím.
Také si pamatuji koupání po sobě....já se ségrou, mamka,taťka...wc každý po svém...ach jo 70-80 tá léta....a rozpůlené banány a dělení pomerančů...ale to patří jinam...
...půl roku bydlíme v domečku a šetříme se stočným...v bytě to byla paráda..dlouhá sprcha,velká vana atd.,ale tady je jen 8 kubíků jímka a každé 3 týdny dojede hov....c za 7mi stovku grrr jooo jo domluvit se jedna část města s druhou..to tady je tedy oříšek..
starosty málo!!!! snad se kanalizace dočkáme a konečně si napustím tu naši báječně velkou vanu plnou!!...zatím jsem já i muž v poho pod rychlou sprchou,ale naše dítko pubertální to ve sprše trpí...je namlsané z města! a moje máti??? ta větu ""nesplachuj,já půjdu hned po tobě"" pronese pokaždé, když k nám dojede
Tak jako malá holka jsem se vždy chodila koupat po mámě...vždy jswm to nesnášela, ale bohuýžel, MUSELA ŠETŘIT
aby měla na jiné potřebnější věci
Já zastávám názor, budu šetřit jinde, ale hygiena je základ......koupeme se každá ve své vodě, záchod splachujeme též každá po sobě.....za 1,) je to hygieničtější a za 2,) to aspoň nesmrdí.....
Když jsem u nás nechala na 3 dny spát kámoše-sourozence mých holek, tak jsem jim jasně musela říct, aby si po sobě splachovali záchod.....a oni se ještě divili jakože proč.....tak jsem jim řekla, že tu můžou....že to nikoho v noci neruší a taky aby si navykli na to, že po každém exgtramentu, který je nespláchnutý, se 2x dělá nevolno......
