Naši dceru týrá její manžel
Byla jsem svědkem něčeho, s čím se nemůžu vyrovnat. Nevím, jak se mám zachovat. Zjistila jsem totiž, že naši dceru týrá její manžel.
Je šest let vdaná a mají spolu pětiletou holčičku. Nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že u nich něco není v pořádku. Vždycky působili vyrovnaně a spokojeně. Dcera je učitelka, zeť lékař. Mezi pacienty je oblíbený a kolegové ho uznávají. K nám se choval vždycky velmi slušně, také jsme nikdy nebyli svědky žádné – byť jen slovní – agrese na naši dceru.
Celé ty roky jsme s manželem žili v klamném domnění, že dcera je šťastně vdaná. Až do předminulého týdne. Byla jsem ve městě na nákupech a koupila nějaké ovoce pro vnučku. Poněvadž jsem byla kousek od bytu, kde dcera s rodinou žije, rozhodla jsem se jim to rovnou zanést.
Dveře do domu byly otevřené, a tak jsem se vyšla až k bytu. Už jsem se chystala zazvonit, ale nestihla jsem to. Z bytu se začaly ozývat rány, nadávky, křik, pláč. Poznala jsem zeťův hlas. To, co na svou ženu řval, nemohu publikovat, ale řeknu vám, krve by se ve mně nedořezal. Pak ji pravděpodobně uhodil, ozývalo se dupání, jako by před ním utíkala, a přerývaný pláč.
Nebyla jsem schopná slova. Stála jsem před těmi dveřmi jako přimrazená. Z vedlejšího bytu vykoukla sousedka a konstatovala, že je to tam posledních několik měsíců na denním pořádku.
Rámus v bytě rychle utichl a já jsem se otočila a odešla. Manžel mi pak vyhuboval, proč jsem nezazvonila, že by zeť aspoň viděl, že byl přistižen, a příště by si nic takového nedovolil. Možná má pravdu, jenomže já toho v tu chvíli nějak nebyla schopná. Opravdu se mi nechtělo přistihnout svou dceru v tak ponižující situaci, navíc jsem netušila, zda by mou neohlášenou návštěvu zeť nebral jako záminku k dalšímu útoku.
S dcerou jsme si samozřejmě promluvili. Řekla jsem jí, co jsem slyšela, a nabídli jsme jí, ať se i s malou přestěhuje k nám. Ona však o něčem takovém nechce ani slyšet, tvrdí, že její manžel je jinak hodný, má teď jenom větší nervové vypětí. Prý to určitě zase přejde.
Jenže já vím, že to nepřejde. Bije ji už od března, to přece není normální. Muž, který vztáhne ruku na svou ženu, na matku svého dítěte, je hulvát toho největšího kalibru. Manžel si s ním šel promluvit. Vylíčil mu, za jaké situace jsme se o jeho chování dozvěděli, a pohrozil, že jakmile se něco takového bude opakovat, podá na něj trestní oznámení.
Výsledek celé nepříjemné a bolestivé situace je, že dcera k nám s vnučkou přestala chodit, téměř nevolá, a když, tak mluví jen o neutrálních věcech. Nechce nic řešit, nepřeje si, abychom se v tom jakkoli angažovali. Já si však myslím něco jiného: potřebuje, abychom jí pomohli, protože sama se tomu násilníkovi vzepřít nedokáže. Je evidentní, že se ho velmi bojí.
Co máme dělat? Vlítnout tam a dcerou s vnučkou třeba násilím přestěhovat? Podat na zetě trestní oznámení? Nebo máme všechno nechat na dceři, aby se s tím srovnala po svém? Jako rodiče jsme zoufalí.
Anna
Milá Anno,
jako matka tě velice chápu. Zkus se obrátit na některou z organizací zabývajících se pomocí ohroženým ženám. Třeba ti poradí, jak nejlépe postupovat. Přeji nejen tobě a tvému manželovi, ale hlavně vaší dceři, aby v sobě našla sílu vymanit se z takového života. Meryl
Konakty najdeš třeba zde:
Bílý kruh bezpečí - www.bkb.cz
Rosa - www.rosa.cz
6.9.2007 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naši dceru týrá její manžel
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Speedy: Přesně!Oni jsou to totiž akorát podělaný zbabělci a tohle na ně platí 100%.Z praxe:Takovýhle kamarády - bouchače,ochotný pomoct v krajní nouzi mám.
ANNO,nevím,kam by byli ochotný zaject,ale jestli jsi ze záp.čech,napiš na vzkazík,myslím,že by se dala domluvit výchovná lekce.(a neboj,jinak jsou v pohodě!)
Markýza: se zlomenou rukou a naraženýma ledvinama by toho moc nenamlátil
Tak to je vážně problém,jelikož mám dceru,tak se i něco podobného může stát u nás. Já bych snad raději nezasahovala až tak daleko,ale rozhodně rozmluva s obouma by proběhla. Ale více nezasahovat. Na to totiž dcera musí přijít sama,je to její manžel,její život.Pokud si to nechá líbit, tak chyba bude nejspíše v naší výchově,v jejím dětství. Týrané ženy obvykle trpí komplexy z vlastního rodinného prostředí,tam bude zakopaný pes. Lákat dceru do bytu rodičů - no to tedy není řešení,řešit to mají oni dva a rodiče pomoci ale pokud budou o to požádáni !!!!! Sousedi,tetičky,babičky - vždy to budeme řešit zaujatě a třeba neobjektivně. Jinak chlap který tluče ženu je ubožák a bohužel se to před sňatkem nepozná.
Částečně souhlasím s Deafinou- nevhodné prostředí pro dítě, poradit se s právníkem, pohrozit dceři, že přijde o dítě, oškubat doktora a rozvést. Doktorovi nechat rozbít hubu, dokud se nerozvedou pravidelně v sobotu, popř. v pátek. A jít seřvat JEHO rodiče, co vychovali za zmetka.
Speedy: nejsem si jistá, jestli by to ona doma neschytala, protože přece on by si to ponížení musel nějak napravit - a čím si jinak zvednout sebevědomí, než když jich pár přišije slabšímu
Milá Anno, když se do toho budete plést, takovým způsobem, jak jste napsala, ještě to dceři zhoršíte: Navíc, ONA musí sama chtít pomoct, něco s tím dělat, můžete jí říct, že se k vám může kdykoli vrátit, nastěhovat i s malou, ale nenutit ji. Jen musí vědět, že to zázemí má. MUSÍ SE ROZHODNOUT SAMA! Když do této situace budete zasahovat vy, budete ti špatní nakonec zase jen vy. Bití a fyzickému týrání vždycky předchází týrání psychické, Vaše dcera je teď od zetě "zpracovaná" tak, že si opravdu myslí, že za to, že ji bije může sama, že se něčím "provinila", může si klidně myslet, že je ve stresu a že s tím sám přestane. Je to smutné, ale touto fází si projde každá týraná žena. Přeju vám hodne sil a vaší dceři co nejrychlejší "prozření".
Deafina:
prosím??? to snad nemyslíš vážně....
elephant: Spousta těch žen má nějaký psychický problém už z dětství...špatný vzor u rodičů, téměř žádná láska od rodičů a tak podobně...je to prostě děsné!! Pokaždé, když se naštvu na naše, jak jsou nesnesitelní, si musím na druhou stranu říct, jak mám skvělé rodiče, kteří mě mají rádi, vždycky se o mě hezky postarali a hlavně - vím, že kdybych něco potřebovala, můžu kdykoli dojít.
A ubožáků, kteří si na ženské léčí mindráky, je strašně moc!! Vystřílet je, fakt!
Sheeni: nejhorší je, že tyhle hajzlové ženskou přesvědčí, že si to zaslouží, že je úplně k ničemu a může být ještě ráda, že on s ní je, výprasky jsou "výchovné", kdyby to přece ta husa udělala všechno správně tak by neměl důvod ji bít..... a ten pocit trapnosti, zahanbení a především pocit, že ONA zklamala, je děsnej
Nedávno jsem četla od Olgy Sommerové O čem ženy NESNÍ a bylo to plné žen, které byly psychicky a fyzicky týrané. Jeden příběh jako druhý. A všechny ženy to docela dlouho snášely. A proč?? Většina z nich měla pocit, že si to tak nějak zaslouží...jedna třeba za to, že se špatně chovala k prvnímu hodnému manželovi, tak měla pocit, že je to trest za to...bylo to strašné! A většina z nich neměla žádnou pomoc od rodiny. A ty, co měly, těm to zase bylo trapné přijít, že měly pocit, že nějak zklamaly či tak něco...fakt hrůza a děs!
Deafina: ono jako "podnět" stačí velice málo, důvod se vždycky najde - jídlo je málo slané, moc slané, tadyhle si špatně utřela prach.......
spíš bych to viděla, že dcera je vyděšená a má strach, kdo ví, čím jí vyhrožoval, že jí provede, když půjde k rodičům, nebo vůbec čím jí vyhrožoval, že jí udělá když odejde (věci typu - zabiju tě, připravím tě o dítě - nejsou výjimkou)
jediný co můžu paní Anně poradit (což už tu zaznělo), zavolat do kruhu nebo rosy a poradit se s odborníky, jak v týhle situaci jednat.
otvira se mi kudla v kapse, kdyz to ctu. S takovymu hajzly nemam slitovani, ale z druhe strany nechapu dceru, kdyz jste ji nabidli zazemi, kdy se muze vymanit z jeho vlivu a biti a ona reaguje, ze se s vama prestane stykat?
Tak nevím, zda se to dceři náhodou nelíbí.
Bití je sice neomluvitelné, ale ona k tomu přece nějaký podnět asi dává. A nepřeje si, aby se jí do toho kdokoli vměšoval.
Ale je tu jejich dítě, to především bych já považovala za týrané a podala bych trestní oznámení na oba jeho rodiče.
Hnus největšího kalibru!! Zvlášť když vím, kolik žen je týraných a nemá kam jít, protože jí třeba její vlastní rodiče řekli, ať si to nějak vyřeší, že to je její problém...
Každopádně bych dceři řekla, že se tedy do toho nebudeme plést, že to je jejich věc, ale zdůraznila bych jí, že kdykoli spíše KDYKOLI bude potřebovat, že se na vás může obrátit, že jí pomůžete! A s tím, že necháte zeťovi "domluvit" nějakým mlátičem, to taky není špatný nápad...
chlap, který uhodí ženskou podle mě už dávno chlapem není. a myslím, že by nebylo od věci poradit se s nějakým specialistou. ale důležité je, aby ve vás měla dcera oporu a věděla, že jí vždycky pomůžete. a co týká toho, že k vám dcera s malou nechodí, určitě je v tom manžel, buď nechce mít dcera doma husto, nebo jí to výslovně zakazuje. každopádně vám všem a hlavně vaší vnučce přeji, aby se to co nejdříve vyřešilo