Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
„Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!“ Tak tuhle větu jsem před pár lety zaslechla ve filmu Pupendo a okamžitě se mi vybavila vzpomínka na mé dětství. I u nás se praktikoval tento způsob šetření vodou, i když ho rodiče aplikovali pouze jednostranně: Tedy když šel na toaletu některý z nich po nás, dětech. Opačně to nevyžadovali. Když o tom tak přemýšlím, možná se svou potřebou vždy čekali na chvíli, kdy některé jejich dítko odskotačí na záchod, jen aby se jim podařilo ušetřit jednu naplněnou nádržku.
Já sama jsem tento model do své rodiny nepřevzala. Zatímco v dětství mi to nijak nepřišlo, v dospělosti mi tento postup přece jenom připadal poněkud nechutný.
Jenže dřívější generace, zocelené prožitou válkou a lístkovým přídělovým systémem v padesátých letech, braly úsporné nakládání s čímkoli jako naprosto přirozenou součást života. Například moje babička.
Narodila se ještě před první světovou válkou, jako dítě prožila hladové válečné roky, následně hospodářskou krizi, druhou světovou a již zmíněný přídělový systém. Šetření v sobě tedy měla hluboko zakořeněné. A pevně se ho držela i v době, kdy již dávno nemusela přesně rozpočítávat každé zrnko čočky.
Musím uznat, že v úspornosti byla skutečný mistr a i z mála dokázala vykouzlit nemožné. Z jednoho kuřete například nakrmila čtyři lidi po dobu tří dnů: Odřízla prsíčka, ty ještě rozpůlila a tímto způsobem vykouzlila čtyři řízky k bramborové kaši. Stehýnka rovněž přepůlila a rázem měla čtyři masové porce ke knedlíkům a zelí. Ze skeletu uvařila polévku, respektive použila jen vývar se zeleninou a přidala kapání, z masa pak uvařila kuřecí zeleninové rizoto.
Nebo koupání. To byla vždycky akce na půlku dne. Do kuchyně postavila starou plechovou vanu, ohřála hrnce vody a do půlky ji naplnila. Jako nejmladší jsem měla privilegium vykoupat se jako první. Po mně šel brácha, po něm babička a nakonec se vyráchal děda. V závěru voda posloužila na namočení špinavého prádla, které se nashromáždilo za celý týden.
Když o tom tak přemýšlím, napadá mne, že se situace začíná pomalu opakovat. Dnes sice máme spoustu vymožeností a žijeme na úrovni, o které by se našim babičkám ani nezdálo, ale čím dál více rodin si může o nějakém blahobytu nechat jen zdát. Na bezuzdné rozhazování má málokdo, a tak se i my učíme šetřit po vzoru našich babiček a prababiček. Já jsem po té své například převzala to porcování kuřete. Zatímco dříve jsem ho prostě šoupla celé do trouby, dnes nám poskytne obživu na několik dnů.
Šetření vodou způsobem „nevypouštěj to, já půjdu po tobě“ jsme u nás sice nezavedli, ale přistihla jsem se, že již si ve sprše neužívám dlouhé slastné minuty, ale očistný proces jsem zkrátila na čistou účelovost. Namočím, namydlím, spláchnu…
Jak jste na tom vy? Také vás nouze naučila, nebo zrovna učí, housti? Začínáte se chovat úsporněji a šetříte i v oblastech, kde jste dříve nemuseli? Nakupujete levnější potraviny a další zboží? Máte nějaké své osvědčené úsporné metody? Podělte se o ně s ostatními. Možná se nám budou hodit.
14.3.2011 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Bojím se budoucnosti a zároveň mám vztek na politiky
- Krize nás semlela na kašičku a já nevím, jak dál
- Otec se rozhodl ožebračit naši maminku
Diskuse ke článku - Šetřím, šetříš, šetříme. "Nesplachuj, já půjdu hned po tobě!"
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.To chození po sobě na záchod a koupání po někom je fakt nechutné. Ale co třeba brát se sousedy společně noviny a časopisy, že to zaplatíte napůl a počtete si všichni?
... snažím se najít ten "nejlevnější, nejpřijatelnější, nejzdravější... způsob" a vlastně jsem ho nikdy neopustila. Jsou věci, za které se musí zaplatit a zase jsou situace, na kterých se dá ušetřit. Splachujeme každý to své, koupeme se/sprchujeme se bez předávání použité vody, vodu z praní nechytáme na druhé použití apod. Mnohé jsem jako dítě zažila, jiné slyšela od sousedů...
Naučili jsme se kráse, čistotě a jistým vymoženostem... ale ŽÍT V CIVILIZACI A UDRŽET TEMPO JE DRAHÉ.