Opustil mne těhotnou. Jsem zoufalá.
.jpg)
Je mi šestadvacet let a jsem v sedmém měsíci těhotenství. S manželem jsme spolu chodili tři roky, před rokem jsme se vzali. On je o pět let starší, má skvělou práci, společně jsme si pořídili na hypotéku dvoupokojový byt. Miminko jsme si oba přáli, a když jsem otěhotněla, měli jsme velkou radost.
A teď je všechno jinak. Před třemi týdny mi manžel oznámil, že ode mne odchází, prý se zamiloval do jiné ženy. Byla to pro mne strašná rána, něco takového bych nikdy nečekala. Pravda, asi od třetího měsíce jsem pozorovala, že se chová jinak, ale přičítala jsem to svým náladám, které provázely začátek mého těhotenství. Bylo mi hodně zle, zůstala jsem doma na neschopence a říkala si, že se asi ve všem moc babrám a zbytečně ho pozoruji.
A teď se ukázalo, že moje tehdejší tušení bylo správné. Přibližně v té době se, jak jsem se teď dozvěděla, začal stýkat se svou milenkou. Je to pro mne jak ledová sprcha. Vůbec nechápu, jak mi mohl něco takového udělat, když jsme se na dítě oba tak těšili. Ptala jsem se ho a on říká pořád dokola to samé. Prý za to nemůže, citům se poručit nedá, je zamilovaný a najednou si uvědomil, že se na odpovědnost za dítě a rodinu vlastně necítí.
A tak mne nechal samotnou. Jsem v koncích, vůbec nevím, co mám dělat, co si počnu. Žádost o rozvod ještě nepodal, myslím, že čeká, až to udělám já. Já ale nevím, jestli to mám udělat. Samozřejmě, že bych měla chuť to sepsat a podat okamžitě, ale co bude potom? Přijdu o byt? Kdo bude platit hypotéku? Já to přece z mateřské neutáhnu. I když je mi teď strašně a mísí se ve mně .jpg)
vztek, bolest, zklamání a strach, v koutku duše si říkám, že se u něj možná jedná jen o jakési poblouznění a on se ke mně vrátí. Asi bych si to přála, ale taky nevím, jak bych to případně ustála, jestli bych byla schopná mu odpustit, co mi provedl.
Asi píšu hodně zmateně. Je toho na mne moc, potřebovala bych se nějak zkoncentrovat a začít uvažovat reálně a nejde mi to. Mám samozřejmě rodiče, kteří mi pomohou, ale spoléhat na ně nemůžu. Tatínek je už v důchodu a maminka má jako prodavačka dost malý plat. Z toho, co se stalo, jsou otřesení stejně jako já.
Možná by mi pomohlo, kdybych si přečetla názory čtenářek. Je toho tolik, co mne trápí a s čím si nevím rady, že už samotné přemýšlení o tom mne neskutečně vysiluje. Mám podat žádost o rozvod, nebo mám počkat, až ji podá on? Jak to bude s bytem a hypotékou? A hlavně, mám vůbec šanci zvládnout v dnešní době sama zabezpečit dítě? On má velmi slušný plat, plánovali jsme, že zůstanu doma minimálně tři roky a teď bude všechno jinak. Ale jak? Jsem opravdu bezradná.
9.11.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Opustil mne těhotnou. Jsem zoufalá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nessie: nenapadlo tě třeba, že když tady píšeš takové hrubosti o manželovi Zdenky, že tím shazuješ a urážíš i ji? Uvědom si, že ona ho milovala natolik, že si ho vzala za muže a vybrala za otce svého dítěte. Tři roky spolu chodili a rok žijí v manželství, to je hodně společných dnů, a hodně lásky, která mezi nimi donedávna musela být. A možná ještě pořád je, i když se Zdenka jistě cítí zraněná a ublížená. Myslíš, žes jí teď prospěla, když tady vlastně sděluješ, jak si toho chlapa vybrala úplně blbě? Myslíš, že ji potěší konstatování, že otec jejího dítěte je přizdisráč a zbabělec? Nikdy jsi neslyšela o něčem jako společenský takt? 
Cauky Zdenko tezko radit kazda jsme jina...
...Prakticka stranka - budes potrebovat strechu nad hlavou - planuj skromne abys to utahla sama ze sveho platu pozdeji a jeste Ti zbylo na ostatni...Vzdycky se snaz aspon trosicku usetrit dat bokem na horsi casy...Pomoc budes potrebovat, kdyz onemocnis = rodice blizko, pomoci hlidani...Penize jsou potrebne v dnesni dobe - dobry pravnik by mel presne vedet na co mas narok...To si ohlidej...
Duchovni stranka - ted musis byt silna pro miminko, musis si rict, ze Te to nesrazi na kolena, ze to ustanes a vsem ukazes!!! Musis byt hrda, pysna za kazdou drobnost, kterou zvladnes...Ted Ti to mozna neprijde, ale miminko Ti da hodne sily...Deti jsou rozeni optimiste...Dokazi Te zvednout, povzbudit, kdyz o sobe pochybujes...Uz jenom kvuli nemu musis slapat porad dal...I ve dvou muze byt zivot prima a kdyz se prida babicka a deda, tety, pratele muzete mit raj na zemi...Vsechno je jenom volba jak se k tomu postavis...Vis ona je nekdy nejlepsi "pomsta" byt lepsi, pracovat na sobe, ukazat treba manzelovi a te jeho milence, ze mate svuj zivot a je Vam fajn i bez nich...Zivot je vlastne takova cesta, dojdes na rozcesti a ted musis volit jakou cestou se das na kazde ceste budou jine prekazky... Ja vim ted Ti to tak neprijde, ale z chyb tech prekazek v zivote se naucis nejvic... Udelaji Te silnejsi... Vem si z te situace ve ktere jsi co nejvic...Ja vim, ze to boli, ale rika se, ze nahoda neexistuje...Vsechno co se v nasem zivote deje ma nejaky smysl, abychom neco pochopili jakoby rostli...Vyzrali...
...Premyslej, nestresuj se, kdyby Ti mel muz delat peklo radeji bez k rodicum, kde budes mit klid pro sebe i pro mimi...Vsechno zvladnes neboj!!! Hodne stesti....a 100% Vas v zivote ceka spousta hezkyho...Hlavne at je Mrnousek zdravy to je ted to nejdulezitejsi....
Bellana: Mela jsem, podotykam minuly cas, kamaradku, ktera si prosla docela pekelnym rozvodem. Zustala sama s dvema detmi a my vsichni okolo jsme ji pomahali jak se dalo. Kdyz bylo starsimu uz devatenact a mladsi cerce temer osmnact let, tak si , jak rikala, konecne nasla vhodneho partnera, byl sice o deset let mladsi, ale prali jsme ji to. Pak vyslo na povrch, ze byl zenaty, jeho manzelka byla prave po porodu. Omlouvala to tim, ze mela tak mizerny zivot, ze si konecne nejake to stesti zaslouzi. Ano mela ho, na ukor jine, ktera zustala sama s ditetem. On to byl taky ten typ, ktery se pry ¨najednou¨bal odpovednosti. S jeho byvalou manzelkou je nase parta porad v kontaktu a moje byvala kamaradka je uz opravdu jen ta byvala, pro nas pro vsechny. Tehdy jsme ji to rozmlouvali, ale dozvedeli jsme se je, ze jsme banda sobcu branici ji ve stesti. Tak snad je i dnes stastna.....
Nessie: Nechci mluvit za Riki, ale nemam pocit, ze by ho nejak omlouvala. jenom se zamyslela nad tim, co to chovani zpusobuje. a ja si myslim, ze se trefila. na veci to v tento okamzik az tak moc nemeni, rozhodne ho to neomlouva, ale dokazu si lip predstavit, co ho k tomu vedlo a proc to udelal.
Holka bud rada, ze odesel ted, mohl by ti to udelat za par let, kdy byste meli deti treba ctyri. Jestli ma dobrou praci, tak at plati na oba a ty zustan doma na materske a starej se o miminko a o sebe, bude te moc potrebovat. Jestli mas rodice co maji trochu pochopeni, urcite taky pomuzou. Casem se vsechno vystribri, i kdyz budete dva, porad budete mit moznost najit nekoho, kdo o vas opravdu stoji. Drzim palce
.JPG){kind=avatar}
Dost nechápu tu milenku. Leda že ho má jen pro ukrácení dlouhé chvíle, než se najde někdo, kdo není zbabělec. Nechtěla bych muže, který po třicítce není dost zralý na to, aby unesl zodpovědnost za své rozhodnutí. Ani jeho rodiče nechápu. Můj syn by to pěkně schytal, kdyby se tak zachoval. To by moje snacha musela být pořádná potvora, abych ho v tom dokázala pochopit. Určitě bych jí ale nabídla pomoc a podporu.
Nessie: , naprosto souhlasim. Takovy posera a ¨charakter¨, ktery ac dite chce a potom naraz zdrhne, to je opravdu terno 
.
Zdenko, spousta dobrych rad tu uz padla, ale v kazdem pripade by ten pravnik byl nejlepsi reseni. Je to blbe a dost to boli, ale zkus emocionalni stranku vztahu ( nevera, podraz, ja tehotna ) hodit za hlavu a soustred se na sebe a dite. Drzim palce a hodne .
Nessie: , naprosto souhlasim. Takovy posera a ¨charakter¨, ktery ac dite chce a potom naraz zdrhne, to je opravdu terno .
Zdenko, spousta dobrych rad tu uz padla, ale v kazdem pripade by ten pravnik byl nejlepsi reseni. Je to blbe a dost to boli, ale zkus emocionalni stranku vztahu ( nevera, podraz, ja tehotna ) hodit za hlavu a soustred se na sebe a dite. Drzim palce a hodne .
a Zdenko, neboj! Ono to nakonec dopadne. Vždyť i tatínek s maminkou určitě můžou pomoct radou, pohlazením, chvilkovým zakodrcáním kočáru a tak. A ta soudržnost je velká pomoc
Tak se nějak dopočítávám, že pán "docela přirozeně" utekl před odpovědností asi tak do půl roku po svadbě. To mi nápadně připomíná mého ex, který si mne, těhotnou, bral s tím, že odejde. Ofšem pln zodpovědnosti k jiné...
Nessie: Ale tak každý jsme nejspíš někdy od něčeho utekl, to zas ne že ne. Já si třeba vysnila jedno zaměstnání, dělala jsem vše pro to, abych se tam dostala, svoje dosavadní zaměstnání jsem kvůli tomu pohřbila, a když se mi to konečně povedlo, zjistila jsem, že už o to vůbec žádný zájem nemám, pracovat tam nechci a ze dne na den jsem odešla 
Moje sestra zase začala stavět dům, strašně se na něj těšila, a když byl skoro hotový, lekla se, že vlastně v domě vůbec bydlet nechce, prodala ho a nastěhovala se do malého bytu 
Takové věci se stávají, že člověk od něčeho uteče, protože se toho lekne nebo o to ztratí zájem. Jenomže tímhle nikomu neublíží, maximálně tak sobě. Útěkem od těhotné manželky ublíží rovnou dvěma lidem 
Zdenka píše, že si dítě oba přáli. Když na něm pracovali, tak mu nedocházelo, do čeho se žene?
Nessie: Tak, tak. Mám tři syny ve věku 30-32 let. A kdyby se některý ke své partnerce zachoval jako v článku zmiňovaný slaboch, tak bych mu jako jeho máma udělala ze života očistec.
A pokud by se mi nepodařilo ho dofackovat do nějaké dospělé podoby, tak bych se aspoň snažila být oporou jeho ženě.
.jpg)
jelítko: tak já takovej jakoby strach před oblíkáním atd měla (u těch kamarádek), ale fakt mě vůbec ani nenapadlo že bych něco neměla zvládat. Ani mě nenapadlo nad tím přemýšlet
Petruša: 14:17 Já jsem teda těhotná ještě nebyla a jestli někdy budu, tak doufám, že to budu brát jako ty. Jinak mi párkrát nějaká kamarádka nebo příbuzná řekla ať jí převlíknu mimino a normálně jsem je převlíkla a neměla jsem vůbec pocit, že nevim jak na ně šáhnout nebo tak. A to byly cizí mimina, takže za případné poškození by byl trest smrti. Asi budu mít talent 
Já to říkám pořád - dnešní chlapi jsou prostě přizdisráči!!! Není o čem debatovat - opět silně nesouhlasím s Riki -ano, mohl dostat strach, mohl náhle zpanikařit atd. atd., ale aby tyto pocity 31-letý chlap vyřešil útěkem???To teda neberu ani na vteřinu - je to obyčejnej malej hajzlík a posera. Kdbyby mu bylo 20 let - no možná, ale herdekfix - třicátník není žádnej vyplašenej cucák, ne??
Chlapi jsou zbabělci a nikdo je zřejmě nenaučil, že z boje se neutíká Před takvým si lze jen uplivnout a ne ho (jakkoli) omlouvat. Jak už tu holky psaly - každý byl někdy v situaci, že měl chuť se vším seknout a utéct - ale nikdo to neudělal. Protože to SE PROSTĚ NEDĚLÁ.
