Opustil mne těhotnou. Jsem zoufalá.
.jpg)
Je mi šestadvacet let a jsem v sedmém měsíci těhotenství. S manželem jsme spolu chodili tři roky, před rokem jsme se vzali. On je o pět let starší, má skvělou práci, společně jsme si pořídili na hypotéku dvoupokojový byt. Miminko jsme si oba přáli, a když jsem otěhotněla, měli jsme velkou radost.
A teď je všechno jinak. Před třemi týdny mi manžel oznámil, že ode mne odchází, prý se zamiloval do jiné ženy. Byla to pro mne strašná rána, něco takového bych nikdy nečekala. Pravda, asi od třetího měsíce jsem pozorovala, že se chová jinak, ale přičítala jsem to svým náladám, které provázely začátek mého těhotenství. Bylo mi hodně zle, zůstala jsem doma na neschopence a říkala si, že se asi ve všem moc babrám a zbytečně ho pozoruji.
A teď se ukázalo, že moje tehdejší tušení bylo správné. Přibližně v té době se, jak jsem se teď dozvěděla, začal stýkat se svou milenkou. Je to pro mne jak ledová sprcha. Vůbec nechápu, jak mi mohl něco takového udělat, když jsme se na dítě oba tak těšili. Ptala jsem se ho a on říká pořád dokola to samé. Prý za to nemůže, citům se poručit nedá, je zamilovaný a najednou si uvědomil, že se na odpovědnost za dítě a rodinu vlastně necítí.
A tak mne nechal samotnou. Jsem v koncích, vůbec nevím, co mám dělat, co si počnu. Žádost o rozvod ještě nepodal, myslím, že čeká, až to udělám já. Já ale nevím, jestli to mám udělat. Samozřejmě, že bych měla chuť to sepsat a podat okamžitě, ale co bude potom? Přijdu o byt? Kdo bude platit hypotéku? Já to přece z mateřské neutáhnu. I když je mi teď strašně a mísí se ve mně .jpg)
vztek, bolest, zklamání a strach, v koutku duše si říkám, že se u něj možná jedná jen o jakési poblouznění a on se ke mně vrátí. Asi bych si to přála, ale taky nevím, jak bych to případně ustála, jestli bych byla schopná mu odpustit, co mi provedl.
Asi píšu hodně zmateně. Je toho na mne moc, potřebovala bych se nějak zkoncentrovat a začít uvažovat reálně a nejde mi to. Mám samozřejmě rodiče, kteří mi pomohou, ale spoléhat na ně nemůžu. Tatínek je už v důchodu a maminka má jako prodavačka dost malý plat. Z toho, co se stalo, jsou otřesení stejně jako já.
Možná by mi pomohlo, kdybych si přečetla názory čtenářek. Je toho tolik, co mne trápí a s čím si nevím rady, že už samotné přemýšlení o tom mne neskutečně vysiluje. Mám podat žádost o rozvod, nebo mám počkat, až ji podá on? Jak to bude s bytem a hypotékou? A hlavně, mám vůbec šanci zvládnout v dnešní době sama zabezpečit dítě? On má velmi slušný plat, plánovali jsme, že zůstanu doma minimálně tři roky a teď bude všechno jinak. Ale jak? Jsem opravdu bezradná.
9.11.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Opustil mne těhotnou. Jsem zoufalá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zdeno, lehce se to říká, ale chce to klid, nesmíš být na dně. Miminko tě bude potřebovat zdravou, mohlo by se stát jak se sesypeš, že by miminko dostal on a tomu musíš zabránit. Dostala jsi tu plno dobrých rad. Máš určitě nárok na příspěvek ne veškeré výdaje spojené s těhotenstvím.
Prožíváš krásné období, pokud to půjde užívej si své těhotenství.
.jpg)
mashanka: na to je však čas tam nepatří 
naopak - řešila bych to hned - v první řadě musí být o Tebe postaráno - potom teprve mohou přijít na řadu emoce
Poradila bych Ti, abys nedělala nic. Žádost o rozvod ať si podá, když bude chtít. On odešel, na něm je tedy, aby dořešil věci. Ty se rozvádět nechceš, tak co bys podávala.
A co se týká toho, že se necítí na odpovědnost za dítě...... to má blbé - už ho zplodil a odpovědnost za něj bude mít úplně stejnou jako Ty - třeba by byl někde jinde.
Takže se nekácej z materiálních věcí, on musí platit výživné na dítě i na Tebe, až budeš s miminem doma. I teď Ti musí platit výživné - jsi jeho manželka a musíš mít stejnou životní úroveň, jakou má on. Buď se s ním domluv nebo o výživné požádej soudně.
Na to je však čas
Kassy: no vidíš, ve svém stavu jsem z toho článku tak rozčílená, že ani pořádně nečtu a nevnímám napsané. Stačí změnit slovíčko a je to celé jiné. No, nejsem s nimi, abych mohla soudit. Soudím jen dle sebe. Doufám, že den, kdy Zdenka bude opět v životě šťastná a na vše špatné zapomene, přijde velmi brzy.
.JPG)
Těžko radit, v šestadvaceti bych asi taky byla zoufalá, teď ve čtyřiceti už beru všechno víc prakticky a taky bych se poradila s právníkem a s rodinou, jak to případně řešit, pokud zůstanu sama...kamarádce se tohle stalo, když byla 14 dní doma z porodnice s třetí dcerkou. Manžel se zamiloval jinde a ze dne na den odešel, po roce si to rozmyslel a chtěl se vrátit a kamarádka ho vzala zpět, i když si můžu stokrát říkat, že to je nezodpovědný prevít a že já bych ho už doma nechtěla, ona ho má ráda a jsou zase spolu
asi je dobré si to všechno promyslet pokud možno bez emocí, co a jak budu dělat a co vlastně chci a zvládnu sama, co jsem případně schopná odpustit...hlavně přeju hodně štěstí a držím palce, ať to Zdenka zvládne...i když to někdy vypadá bezvýchodně, tak zas bude líp..
.jpg)
tak já jsem asi divná, já ty pocity jak to všechno zvládnu vůbec neměla. Ani mě to nenapadlo, brala jsem to že jsem těhotná, budeme mít dítě a tečka.
Zdence přeju hodně štěstí ať už to je s manželem tak nebo tak (buď jak píše Riki anebo že je to prostě hajzl)
.gif)
Je mi pisatelky z článku moc líto....vůbec si takovou situaci neumím představit,protože když si vzpomenu,jak jsem v těhotenství(a hlavně na konci) byla zranitelná,všechno mě rozbrečelo,měla jsem vítr z toho(jak už tady holky psaly)jestli to všechno zvládnu,takže nervy na pochodu a to jsem vedle sebe měla opravdu chlapa s velkým CH,který moje nálady přehlížel a naopak mě podporoval a ubezpečoval jak to všechno zvládnem
....brala jsme to v tu chvíli jako samozřejmost,protože jsem nosila NAŠE dítě a né jenom moje a myslím si,že on to taky tak bral,takže si opravdu tohle výše popsaný nedokážu představit ani za mák...snad ti tady Zdenko holky poradily a něco si z toho vybereš,já ti v každým případě přeju hodně štěstí,hlavně zdravé miminko a hlavu vzhůru,mockrát se mi osvědčilo,že všechno zlí je k něčemu dobrý
zonan: Další... V tom článku nikdo neříká, že Zdenky manžel necítí zodpovědnost ZA dítě. Říká se tam, že se necítí NA zodpovědnost za dítě. Čili jinými slovy, že chápe, že tu zodpovědnost má, ale mít ji buď nechce (to je ta horší varianta) nebo si s ní neví rady (to je ta lepší a pravděpodobnější varianta a v tom případě fakt není nutné nad ním lámat hůl, stačí mu pomoct a poradit, jak s tou zodpovědností naložit).
A ano, i Zdneka by se měla zamyslet, co k téhle situaci mohlo vést z její strany. Nemusí jít o nějaké obskakování manžela, ale pokud se tváří suveréně, že si se vším ví rady, že se na dítě strašně těší a nemá žádné pochybnosti (i když to tak třeba vnitřně úplně necítí, ale nedá to najevo), zatímco manžel se klepe strachy a cití se naprosto ztracený a nejistý, tak mohl klidně získat pocit, že by byl akorát přítěží, že bez něj se ženě vlastně povede líp a že je nějaký "vadný" když má takové pocity, zatímco jeho těhotná žena je v pohodě. A pakliže nejsou zvyklí o takových věcech komunikovat (no, kdyby byli, asi by věděl, že jeho žena nejspíš taky není úplně v pohodě), tak si holt našel milenku coby záminku a místo pořádného vysvětlení použil větu "necítím se na to". To chce komunikaci, komunikaci a znovu komunikaci, jako ostatně vždy...
Kassy: 10.45 ja sem presvedcena, že to tak je. zpanikaril a práskl do bot, milenka s tim nema moc co delat. boji se, ze mu konci zivot, svoboda a radosti. Blby, ale časty. ty pocity sou celkem normalni, a maji je i zensky, jenze tehotna utýct prostě nemůže. tak to musi zvládnout. chlap utýct může, tak to sem tam udělá.
PEGG: To že někdo něco chápe přece neznamená,že to schvaluje. A co ty píšeš, Riki ve svém příspěvku vůbec netvrdí. V tom vůbec nemusí být takový výpočet, co píšeš. Může to být prostě strachová reakce, nepříliš promyšlená a ne zrovna hodná obdivu, ale celkem pochopitelná, aspoň pro někoho, kdo je ochoten připustit, že lidi nejsou dokonalí a dělají chyby. Útěkem nezajistí dítěti lepší výchovu, ale zbaví se nutnosti ji řešit. Proto je to útěk. Řešením v takovém případě není muže odsoudit a hrdě se obejít bez něj, protože tím vznikne jedině další matka samoživitelka a otec, který se bude celý život snažit platit co nejmíň na dítě, které ani nezná. Řešením je zjistit, v čem je problém, proč se pán na rodičovskou zodpovědnost "necítí" a čeho se bojí a pak to společně zkusit vyřešit. Taková překonaná krize pak může vztah i posílit a oba budou do budoucna vědět, že i když se něčeho bojí, můžou to zvládnout.
Jezis holka... Tak to je opravdu velka rana. Podpasovka...asi nejvetsi, ktera se zene muze stat. Ja bych predevsim v mysli skoncovala s manzelem. At je jeho milenka jen ulet nebo to je novy trvaly vztah, kazdopadne potrebujes toho chlap pryc ze sveho zivota. Je to toxicka svine 
. Vim, ze se to snadno pise a hure dela, ale kdyz tohle zvladnes tak uz jsi skoro vyhrala. Vypocitej si a rozmysli se, jak to bude pro tebe financne vyhodnejsi. Jako rozvedena samozivitelka nebo jako radoby manzelka. Zacni si klast pozadavky. Musi ti mesicne dat xy Kc na preziti. Poinformuj svoji rodinu a take jeho rodice. Musis zacit planovat jak to zvladnes bez muze. Drzim pesti!
Riki: Píšeš fakt logicky. Souhlasím s tebou, že by si paní měla vše pěkně spočítat. Ale... dřív jsem si taky myslela, že za rozvod můžou oba, ale v okolí vidím v současné době 2 případy, kdy tomu tak není. Pánové prostě neunesli zevšednění vztahu, vyprchání prvotní zamilovanosti, příchod dětí. Pán z článku má nárok panikařit, mít strach, ale ne se chovat jak zbabělec a rozmazlené dítě. Prostě v životě jsou situace, kdy si myslíme, že to nezvládneme, ale musíme a ne od toho jen utéct. A to jsem mladé tele, které tedy moc zkušeností nemá, ale už tohle mi vtloukali rodiče do hlavy.
A ty pocity pred porodnici uplne poprvy jsem mela stejny 
Takova ta bezmoc, co s "tim" ted budu delat doma sama. do toho jeste rozrezany bricho... No sestinedeli a jeste s depresema k tomu je svinstvo.
Zato muzu zodpovedne prohlasit, ze kazda spatna zkusenost posiluje.
Ale hodne zalezi jak ji clovek vyresi nebo taky nevyresi.
Kdyz se chova tak aby se sam za sebe nemusel stydet, tak to sice ma asi trochu tezsi, ale mnohem vic mu to da co se tyka osobniho rustu.
Riki: PEGG: Tak ten pocit, ze bych od vseho a vsech nejradeji zdrhla nekam hodne daleko, aby me nikdo nenasel mam posledni dobou taky dost casto.
Ale rozhodne bych to neresila zdrhnutim od deti, ktery me ted potrebujou.
Protoze narozdil od nich jsem dospela (aspon doufam 
) a mam za sebou nejaky zkusenosti, tudiz si umim poradit i bez cizi pomoci, pripadne ji najit. Ale tohle bohuzel male dite samo nezvladne.
Muzu se ve svem strachu babrat jak chci a omlouvat se tim, ale kdyz postavim tyhle dve veci vedle sebe, myslim tu svoji potrebu zdrhnout a zkusim se vzit do pocitu deti a v tomhle pripade do tehotne zeny, tak mam jednoznacne jasno kdo by na tom byl v pripade meho zdrhnuti hur.
Takze tyhle svoje pocity resim tak, ze vecer, kdyz deti i manzel spi se treba vybrecim, necham se spadnout na uplny psychicky dno apod., ale ve chvili kdy je malej vzhuru a musim kojit uz zase funguju, protoze to jinak nejde.
Mate obe vlastne pravdu.
Rekla bych, ze spis zalezi asi taky na tom, jak to kdo ma nastaveny. Ty svoje osobni priority.
Za sebe muzu rict, ze bych se nemohla sama na sebe ani podivat, kdybych neco takovyho udelala.
Riki: se vším s Tebou souhlasím, jen s tím posledním ne. Co Zdenka zvorala? Jsou teprve rok manželé, je sedm měsíců těhotná, z toho první tři nic nepozorovala. Věřím, že s ní mlátí hormóny a emoce (sama jsem teď v 9. měsíci a zažívám na vlastní kůži), že ji nebývá dobře a možná díky tomu nevěnovala veškerou svou pozornost a péči manželovi. Ale tohle? To by musela být ohromná semetrika a manipulátorka. Ale pochybuji, že na to přišel až v jejím těhotenství. Myslím, že kdyby to udělal můj nyní dvacetiletý syn, tak ho určitě zmlátím. Jeho strach bych chápala, povídala bych si o něm, rozhodně nezesměšňovala, ale oputit těhotnou manželku, nenarozené dítě? A říct, že za ně necítí odpovědnost? Nikdy jsem nepochopila dvě věci. 1. Matky, které radostně přijmou své nezodpovědné synáčky domů. 2. Milenky, které propadnou čerstvě ženatým mužům.
