Tchyně a švagrová mne deptají
Již dvacet let žiji se svým partnerem v rodinném domě, který původně patřil jeho rodičům. Jelikož byli rozvedeni, bydlel v domě jen otec, který nechal před svou smrtí svou polovinu domu přepsat na mého partnera a přesvědčil i bývalou ženu, aby učinila totéž. Nyní tedy dům patří mému partnerovi.
Jeho matka má přítele, se kterým až donedávna bydlela v domě u své dcery. Obývali tam tři místnosti. Matka se však v domě své dcery chovala jako generál, organizovala život celé své rodině, až to skončilo tím, že dcera údajně přežívala na antidepresivech a pak matce sdělila, že potřebuje místnosti, které obývá, pro své děti. Stručně řečeno – v podstatě jí dala jasně najevo, že už v jejím domě není vítána a ať se odstěhuje.
Tchyně to samozřejmě velmi těžce nesla a nemohla své dceři přijít na jméno. Výrazy, kterými ji častovala, jsou nepublikovatelné. Bylo mi jich líto obou a chtěla jsem nějak pomoci. Přemluvila jsem svého partnera, abychom matku s přítelem nechali bydlet v přízemí v bytě, který se uvolnil po smrti otce. Na můj popud ji nakonec nechal napsat i do smlouvy s právem na dožití.
Od chvíle, kdy se k nám tchyně se svým přítelem nastěhovala, mi začalo doslova peklo. A to nejen z její strany, ale i od její dcery, které po matčině přestěhování výrazně otrnulo. Jelikož bydlí kousek od nás, chodí ji k nám často navštěvovat a obě dvě mne psychicky doslova týrají.
Do všeho mi mluví, sekýrují mne, nic, co udělám, jim není dost dobré. Došlo dokonce i na šikanování a výhrůžky, že mne vyhodí z domu. Jelikož dům patří mému partnerovi a já v něm nemám ani po dvaceti letech trvalé bydliště, má tchyně patrně pocit, že si to ke mně může dovolit. Můj partner se jí bojí, radši jí ve všem ustoupí, a kdykoli dojde k nějakému incidentu, osopí se na mne, že je to má vina. Několikrát jsem již chtěla odejít, ale vždycky mě přemluvil, ať zůstanu, a já tedy zůstala.
Život tam je pro mne doslova peklo. Nevím, co mám dělat. Do toho domu jsem za ty roky investovala i dost svých peněz a ještě více práce… V partnerovi nemám žádnou oporu, ačkoli když jde do tuhého, tak slibuje, ve skutečnosti nikdy nic neudělá a pro svůj vlastní klid se radši postaví na stranu své matky. Jediný, kdo se mne zastane, je můj devatenáctiletý syn.
Neporadí mi někdo, co bych mohla v mé situaci udělat? Jen tak se sbalit a odejít s „holým zadkem“ prakticky bez prostředků totiž není vůbec jednoduché. Cítím se jako v pasti a nevím, jak z ní ven.
22.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně a švagrová mne deptají
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Oh jejda, to je clanek
jo a clanek jsem nepsala ja
a že budeš špatná když se ted ozveš jak u tchyně, tak u její dcery, na to se můžeš zvysoka vy..., mínění druhých lidí by mělo být až hluboko vzadu za tvojí osobní spokojeností
ostatně - proč dceru neusadíš s tím, at si vezme matku zpátky, když jí tak miluje a když se tak shodují
A jinak - to, že ten, kdo si uváže obtížnou starou osobu na krk bývá většinou za špatného a ten, kdo se starat už nemusí, je najednou vzácný a je uznávám /její dcera/, to je taky docela stará známá věc.
Nedivím se mentalitě tchyně, zřejmě potřebuje pořád někoho rozeštvávat, divím se spíš mentalitě tvé švagrové, měla by jako dcera být ráda, že se jí zbavila...a tvé mentalitě se divím taky. Zdá se, že vás ta tchyně generálka ovládá jako loutky na špagátu všechny v rodině - jen proto, že se jí všichni kdovíproč bojíte. Přitom - ona má asi jen holou řit, nemá ani vlastní bydlení, věčně někomu visí na krku...ale soběstačná je - tak proč se jí bojíte? co vám může kromě dusna udělat?
Líbo, měla by sis dát mokrý hadr na hlavu, promin.
Sama píšeš, že jsi přemluvila partnera, aby si matku k vám nastěhoval.
Po tom, cos jí velmi dobře znala i její povahu. Tohle nechápu, chtěla ses stát obětí? To se snad nedá omlouvat ani dobrotou, spíš fakt hloupostí.
Když budu vědět, že je někdo hajzlík, k sobě domů si ho nepozvu. Mě přijde, že tvůj partner moc dobře věděl, že je jeho matka zlá osoba a že se jí bojí, proto jsi ho musela přemlouvat, aby si jí nastěhoval.
Kdybys to neudělala, mělas klid.
Zkus veškeré právní kroky, co ti tady holky píšou - anebo dál breč a naříkej nad sebou. Jestli partner se jen matky bojí, ale jinak se k tobě chová slušně, tak se zaktivizuj, vzchop a něco dělej.
Mimochodem - ona by tchyně asi na chodníku neskončila nebýt tebe - i s přítelem mají zřejmě důchod, takže nějaký ten pronájem by si zaplatili. A můžou si ho zaplatit i ted.
.jpg)
Takže, jestli to správně chápu, ty jsi přemlouvala partnera, aby nechal jeho matku bydlet v jeho domě a ještě s právem na dožití, zatímco ty, jeho žena, tam nemáš ani trvalý pobyt ?
To ses musela asi zbláznit 
Nebo to bylo trochu jinak ?
Nevím. Říkáš, že má k dispozici byt v přízemí, tak ji jinam nepouštěj a prostě se s ní nebav - to je jediné řešení.
A kdyby bylo nejhůř, holt dej manželovi jasné ultimatum .
1. matka mu bude platit nájem
2. nepoleze kam nemá - do tvojí domácnosti
3. přestane tě obtěžovat
jestli ne, odcházíš - s holým zadkem jsi přišla, klidně s ním i odejdeš - stojí ti to za klidný život.
.jpg)
Kozoroh18: 
Dcera mámu vystěhuje, pak za ní leze a obě dělají dusno někomu jinému, Tak, když si holky tak rozumí, ať si jí dcera vezme zpět. Nebo do baráku neleze, na návštěvu může matka chodit k nim.
Líbo, ty si hlavně konečně musíš právně ošetřit svůj pobyt v partnerově domě a pak teprve můžeš řešit všechno ostatní. Nechápu, jak jsi to mohla dvacet let nechat vyhnívat.
.gif)
evropka: moja řeč.....
.jpg)
já prostě nemůžu věřit tomu,že někdo žije 20 let v bytě s mužem a nedá si tam trvalé bydliště,líbo fakt jako bezdomovec,prostě nemůžem tě litovat,potřebuješ nakopnout a jít řešit!!
modroočka: ráda bych věřila na boží mlýny,ale aby nebylo pozdě
lonkue:
v první řadě než něco začneš podnikat , musíš tam mít trvalé bydliště....teb tvůj je asi pěkný ňouma.....neskuhrej a něco dělej, sorry , ale já tě tedy nelituju, jsi dospělá a svépravná na to aby sis udělala pořádek.......
Libuško, neboj Zákony Země pracují pomalu, ale přece.
Moje matka se kamarádila s jednou prima paní, původně byla z Moravy, vyučila se ve Vč. kraji, tam se provdala, takže své nejbližší měla hodně daleko... Její muž měl sestru, v rodinném domku byly 2 byty, tchyně-vdova bydlela u své dcery, oba páry měly 2 děti.
A ta tchýně s rodinkou dcery byly takové jak popisuješ. A paní Věra chodila k nám a vyprávěla... jak švagr, strejda Miller, jí od radosti zhasínal světlo, když vytírala schody (bydleli v 1. patře) a škodolibě se smál. Samozřejmě vždy tak, když její muž měl odpolední směnu. Chodili jim kontrolovat bydlení, Věra měla movité rodiče, takže tu přistavovali balkon, koupili auto, nový nábytek a druhá rodina hned musela mít všechno úplně stejné. Mrtvicové stavy. Doslova a do písmene. Starou skutečně kleplo, k tomu ještě přišla rakovina všech 3. Závist a nenávist je dohnala...
Ty a ten Tvůj jste moc slušní. Pěkně se spolu domluvte a zajděte k právníkovi a chraňte své teritorium. Jinak Vás oba takové potvory sežerou, okradou a co na stará kolena? Kde budete bydlet?
Neboj se, zvládnete to... přeji hodně štěstí.
lonkue:
Líbo, vy se na tu bábu prostě musíte pořádně nas*at a poslat ji kam patří. Co vám může udělat? Nic, zlá je tak jako tak, tak už si nepohoršíte 
Jen ona bude odkázána, a když uvidí, že se umíte bránit, trochu se stáhne.
A změnit psychologa!
