Opustil mne těhotnou. Jsem zoufalá.
.jpg)
Je mi šestadvacet let a jsem v sedmém měsíci těhotenství. S manželem jsme spolu chodili tři roky, před rokem jsme se vzali. On je o pět let starší, má skvělou práci, společně jsme si pořídili na hypotéku dvoupokojový byt. Miminko jsme si oba přáli, a když jsem otěhotněla, měli jsme velkou radost.
A teď je všechno jinak. Před třemi týdny mi manžel oznámil, že ode mne odchází, prý se zamiloval do jiné ženy. Byla to pro mne strašná rána, něco takového bych nikdy nečekala. Pravda, asi od třetího měsíce jsem pozorovala, že se chová jinak, ale přičítala jsem to svým náladám, které provázely začátek mého těhotenství. Bylo mi hodně zle, zůstala jsem doma na neschopence a říkala si, že se asi ve všem moc babrám a zbytečně ho pozoruji.
A teď se ukázalo, že moje tehdejší tušení bylo správné. Přibližně v té době se, jak jsem se teď dozvěděla, začal stýkat se svou milenkou. Je to pro mne jak ledová sprcha. Vůbec nechápu, jak mi mohl něco takového udělat, když jsme se na dítě oba tak těšili. Ptala jsem se ho a on říká pořád dokola to samé. Prý za to nemůže, citům se poručit nedá, je zamilovaný a najednou si uvědomil, že se na odpovědnost za dítě a rodinu vlastně necítí.
A tak mne nechal samotnou. Jsem v koncích, vůbec nevím, co mám dělat, co si počnu. Žádost o rozvod ještě nepodal, myslím, že čeká, až to udělám já. Já ale nevím, jestli to mám udělat. Samozřejmě, že bych měla chuť to sepsat a podat okamžitě, ale co bude potom? Přijdu o byt? Kdo bude platit hypotéku? Já to přece z mateřské neutáhnu. I když je mi teď strašně a mísí se ve mně .jpg)
vztek, bolest, zklamání a strach, v koutku duše si říkám, že se u něj možná jedná jen o jakési poblouznění a on se ke mně vrátí. Asi bych si to přála, ale taky nevím, jak bych to případně ustála, jestli bych byla schopná mu odpustit, co mi provedl.
Asi píšu hodně zmateně. Je toho na mne moc, potřebovala bych se nějak zkoncentrovat a začít uvažovat reálně a nejde mi to. Mám samozřejmě rodiče, kteří mi pomohou, ale spoléhat na ně nemůžu. Tatínek je už v důchodu a maminka má jako prodavačka dost malý plat. Z toho, co se stalo, jsou otřesení stejně jako já.
Možná by mi pomohlo, kdybych si přečetla názory čtenářek. Je toho tolik, co mne trápí a s čím si nevím rady, že už samotné přemýšlení o tom mne neskutečně vysiluje. Mám podat žádost o rozvod, nebo mám počkat, až ji podá on? Jak to bude s bytem a hypotékou? A hlavně, mám vůbec šanci zvládnout v dnešní době sama zabezpečit dítě? On má velmi slušný plat, plánovali jsme, že zůstanu doma minimálně tři roky a teď bude všechno jinak. Ale jak? Jsem opravdu bezradná.
9.11.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Opustil mne těhotnou. Jsem zoufalá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Okamžitě k právníkovi kvůli stanovení výživného na vás i na dítě. Ať kontaktuje zaměstnavatele manžela kvůli čisté mzdě atd. Do rozvodu bych šla a ať si hypotéku převezme manžel, který vás vyplatí nebo byt prodejte a rozdělte se. Jednoduché to nebude, ale na dítě by rozhodně platit měl. S penízkami z bytu nebo vyplacení bych se snažila koupit nějakou malou garsonku nebo bych je zatím někam investovala a snažila se najít levný podnájem nebo být prozatím u rodičů, ale hledat a hledat nějaké levné bydlení.
.jpeg)
Milá Zdenko,
než si přečtu ostatní názory, napíšu svůj.
Je to nevyzrálý sobec. Protože kdyby v něm bylo kousek odpovědnosti, nemohl by to udělat. Člověk je člověkem právě proto, že by měl mít rozum a nenechal se ovládat pudy, protože to že je teď zamilovaný, je stav pouze dočasný, který mu stejně nevydrží. Každý vztah se vyvíjí a zamilovanost netrvá věčně, pak přijdou na řadu ty "obyčejné" věci a starosti jako je zařizování bydlení, děti, společné dovolené, důvěra a zodpovědnost. Ono udělat dítě umí i ten největší idiot,ale postarat se o něj zvládne jen odpovědný člověk.
S rozvodem bych nespěchala a nic bych neřešila, nechala bych to na něm. Většina chlapů prostě nic neřeší a spoléhají na to, že to vyřeší žena,což se zhusta stává. Takže, tys tu situaci nezavinila, ty ji neřeš. A jestli má v sobě alespoň trochu taktu a odpovědnosti za nenarozené dítě, tak byt doplatí a nechá ho vám i kdyby ho přepsal na dítě, měli byste alespoň střechu nad hlavou.
Vím, že to bolí a bude bolet, moc tohle jednání chlapů nechápu, jak můžou takhle ubližovat vlastním dětem, kdyby nebyl idiot, tak jsi o jeho nevěře nemusela ani vědět, on by si užil a tys byla v klidu. Já už bych ho zpátky nechtěla, co si o sobě myslí, že tobě neskutečně ublíží v době, kdy by tě měl chránit a pak ještě přileze ke křížku, opravdu bys ho chtěla zpátky? Na co? Abys už nikdy v životě neměla jistotu, ale on si beztrestně užíval dál a věděl,že mu zas odpustíš, protože přece nepřipravíš dítě o tátu - jenže on se o něj připravil sám.
Neboj se, zvládneš to, protože dítě je neskutečný hnací motor, troufám si říct, že mi moje dítě zachránilo život a to 2x.
Nebude to lehké, přestaň fňukat a začni plánovat budoucnost bez něho. Život je dlouhý a co nás nezabije, to nás posílí.
Přeji tobě i miminku hodně štěstí a zdraví. 
Budete mít jeden druhého, takže ty už nikdy nebudeš sama, ale jemu se to klidně stát může, že zůstane sám.
A zrada se odpustit nedá, alespoň já to nedokážu. Takovému člověku nemůžu už nikdy věřit a jsem pořád ve střehu, to opr
presne tak- na rozvod nepodávaj, ale cez právnika si okamžite vybav výživné na seba aj malé- akonáhle už nežije s Tebou, máš nato, ako manželka nárok!A dieťa tiež, takže biedu trieť nebudete, a ostatné nechaj na ňom- čas hrá pre teba,aTy sa nemáš kam ponáhľať. Nech si bude s frajerkou ak chce, ale povinnosti voči vám si plniť už bude musieť- je otcom!!Takisto bude povinný vyplatiť polovicu nákladov na výdavky spojené s pôrodom atď, nechávaj si bločky, niektorým kočkám to pomohlo pri súdnom vymáhaní- nevieš, ako sa zachová...Toľko ekon. stránka- a inú ani nerieš, nebudete už spolu, a sústreď sa na miminko, budete silná dvojka, nejakého idiota potrebovať nebudete, ver mi
Nie je silnejšie antidepresívum, ako dieťatko, to som sa v živote presvedčila nie raz...a máš rodičov, to je tiež lepšie, ako nič, ked sa budeš cítiť veľmi sama...neboj, nebude to také zlé, ako to teraz vyzerá, a hlavne, takto dopadlo veľa dievčat čo poznám, a urobilo to z nich silné, múdre a šikovné ženské
Mně opustil manžel, když byly dceři 3 měsíce. Neodešel za milenkou, ale vrátil se k mamince. Řekla jsem si tenkrát, že nebudu první ani poslední, kteá zůstala s miminem sama, ale vůbec to nebylo jednoduché. Teď je doba podstatně horší. Přeji ti hodně zdraví a síly, abys to všechno zvládla.
Já bych s rozvodem nespěchala, zavinil to on, tak ať se stará. Zeptej se právníka, jak to chodí a myslím, že máš nárok na výživné i pro sebe. Opustit manželku v situaci, kdy čeká dítě, je podraz. Nechtěla bych ho zpět ani kdyby přilezl po kolenou. Co od něho můžeš do budoucna očekávat? Že tě znova při dalším vzplanutí citů k jiné zase opustí?
Najdi si právníka, žádej o výživné, rady ti tady holky daly dobré.
Ale jedno bych nedělala, takového hňupa bych zpátky nevzala, pokud se tedy nechceš definitivně přesvědčit o tom, že to nikam nepovede.
Přeji zdraví a sílu, tobě i miminku
.gif)
Zažila jsem úplně to samé, akorát jsem se to dověděla až měsíc po porodu, ale tušení jsem měla samozřejmě dřív podle jeho chování. Neboj zvládneš to,mě moje holčička strašně držela nad vodou. Když bylo malý rok,tak jsme se k sobě vrátili, ale byla to velká chyba a stejně jsme se rozešli. Zapomenout se opravdu nedá. Teda třeba to někdo dokáže, ale já to nedokázala. Já vím, jak strašně je to těžké, ale musíš teď být silná kvůli miminku. Hlavně se nedoprošuj a neponižuj, to by tě psychicky ještě víc srazilo. Stejně si myslím, že ten zbabělec nakonec přileze a pak bude záležet na tobě jak se s tím vypořádáš. Hlavně mysli na miminko, to tě teď potřebuje. Neboj zvládneš to
zašla bych ještě na sociálku a zeptala se, na co máš nárok - určitě na náklady s těhu a porodem a stejnou životní úroveň
pokud ale normálně platí, jako dříve, tak po narození dítěte je nutné udělat svěření do péče, od toho se potom vše odvíjí...
Presne tak. soustred se na sebe a na miminko. zádost o rozvod zatím nepodávej, třeba na něj vůbec nedojde. Hele, chlapi s vidinou dítěte často panikaří a dělají kraviny. vztah s milenkou trvá 3-4měsíce, to na rozvod není. Netvrdím, že se vrátí a ani netvrdím, že je o co stát, ale tohle všechno se dá vyřešit v nějakou příhodnější dobu a ne pár tydnu před porodem.
ověř si, jestli tu hypotéku platí (troufám si hádat, že ano, myslím, že neudělal vlastně nic kromě toho že se odstěhoval, protože on sám vztah s milenkou nijak vážně nebere, tak nemá potřebu pálit mosty) jestli on sám nic neudělal, tak bych taky nic nepodnikala.
Co se rozvodu týká, nedělala bych vůbec nic. Ať si to pán vyběhá a vyřídí. Snad bude mít aspoň trochu špatné svědomí a zachová se velkoryse. A kdoví, jestli se v něm něco nehne, až prvně uvidí toho drobečka. Já vím, že se to radí, ale soustřeď se na sebe a na mimčo, ať jste aspoň trochu v pohodě. S hypotékou ti fundovaně poradily holky níže, a ty máš nárok na výživné jak pro sebe , tak pro dítě, tak se nedej!
.gif)
Obávám se, že pokud nebudeš schopná splácet hypotéku, o byt přijdeš.
ˇByt Ti zůstane v případě, že budeš schopná manželovi vyplatit polovinu dosavadních splátek hypo.... anebo naopak, pokud si on nechá byt, vyplácí Tebe. V hypo pokračuje současný obyvatel = majitel nemovitosti.
A lze to řešit i zpětně.
Dalším řešením je prostě prodat byt zatížený hypotékou (asi i pod cenou) a rozdělit si prachy.
Jinak máš nárok na alimenty pro dítě a na výživné v rámci uchování životní úrovně pro sebe.
Každopádně žádost o rozvod bych nechala na manželovi, ale určitě se nejrpv poraď s právníkem. Aby si něco neprošvihla s hypo..
Dodatečně mě napadla ještě pátá možnost, a to že společné jmění manželů v případě bytu přejde na podílové spoluvlastnictví, tím pádem hypotéka zůstane, jak je, stále jsou dlužníci oba rukou společnou a nerozdílnou, a není třeba nic bance předkládat či platit poplatky. 
To je ovšem řešení právní, nikoli faktické, protože to, kdo v tom bytě nakoneczůstane bydlet, a kdo to bude platit, to si musí ti dva vyříkat mezi sebou. 
Co bude s hypotékou, nelze takhle jednoduše říct. Podle formulace "společně jsme si pořídili" předpokládám, že jste spoludlužníci. Takže je možnost byt prodat, z výnosu zaplatit hypotéku, a zbytek si rozdělit, pokud něco zbude. Ovšem ceny nemovitostí za poslední rok dva šly dolů, prodej nemusí být výhodný a nemusí to stačit na zaplacení hypotéky. Navíc banka nemusí souhlasit s předčasným splacením, to záleží na konkrétní smlouvě. Druhá možnost je prodat byt i s hypotékou, ta přejde na nového majitele bytu. Opět je nutný souhlas banky a doložení, že nový majitel bytu má dostatečné příjmy, aby si mohl tu hypotéku dovolit splácet. Třetí možnost je, že jeden z manželů si byt nechá a toho druhého vyplatí, hypotéku nechá převést na sebe. To předpokládá, že má dostatečné finanční prostředky a příjmy na to, aby tu hypotéku následně utáhl sám. Zase je nutný souhlas banky. Čtvrtá možnost je, že si jeden z manželů vezme novou hypotéku jenom sám na sebe a refinancuje tak tu původní hypotéku, co byla na oba společně. Opět by musel mít dostatečné příjmy na splácení té refinancované hypotéky. Ve všech jmenovaných případech bude banka chtít rozvodový rozsudek, doložení příjmů vás obou, budete muset zaplatit poplatky za změny ve smlouvě (obvykle v řádu tisícovek) nebo poplatky za novou smlouvu, případně i nějaké sankční poplatky. V případě prodeje, nebo refinancování je nutný znalecký odhad nemovitosti. To je v kostce asi všechno, co mě takhle z voleje napadá ohledně hypotéky. Kromě toho bude nutné vypořádat ostatní společné jmění, dohodnout péči o dítě, výživné, případně příspěvek na náklady s těhotenstvím a porodem. Našla bych si právníka a dala mu plnou moc, poněvadž jako těhotná nebo šestinedělka běhat po soudech není úplně to nejlepší. Že se k soudu bude muset minimálně dvakrát, to bych si dovolila odhadovat. Nejméně jednou kvůli svěření potomka do výchovy, podruhé kvůli samotnému rozvodu. Vypořádání SJM se může dělat do tří let po rozvodu.
Poraď se s právníkem. Manžel bude muset platit výživné jak dítěti, tak tobě.
.JPG){kind=avatar}
Dokud jste manželé, máš nárok na stejnou životní úroveň jako on. Pokud ti nedává dost peněz, můžeš ho na to upozornit a pak případně žalovat o výživné. Něco jiného by bylo, kdybys nečekala dítě. V zájmu dítěte bych zahodila i svoji dost hypertrofovanou hrdost a žalobu o výživné podala. Rozvod bych nechala na něm. Nechce se mu do toho, protože nechce být za bídáka, který se vykašlal na těhotnou ženu. Proč mu to ulehčovat?
