Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je mi 24 let, mému příteli 26. Seznámili jsem se před půl rokem a musím říct, že je to nejlepší chlap, jakého si dovedu představit. Skvěle si rozumíme, máme hodně společných zálib, podobný pohled na svět, vždycky si máme o čem povídat. Zkrátka je nám spolu dobře.

Jediný „problém“ je to, že on je o deset centimetrů menší než já. Tedy – nás to ani v nejmenším netrápí. Výškový nepoměr považujeme za vedlejší, vrásky si kvůli tomu neděláme. Lidé v našem okolí to ovšem vidí jinak. Už mi nějak dochází trpělivost na to, abych odrážela všelijaké „vtipné" poznámky.

Jsou samozřejmě i takoví, kteří to přehlížejí stejně jako my. Dost často se však setkáváme s údivem i s posměšky. Dokonce i moje máma mi řekla, že bych si měla najít někoho, kdo se ke mně bude lépe hodit. Vysvětlila jsem jí, že se k sobě se Zdeňkem hodíme velmi dobře, že mi nikdy s žádným klukem nebylo lépe. Myslím, že to nepochopila. A není jediná.

Někdy mi to připadá, jako bychom páchali nějaký trestný čin. Tím, že nesplňujeme předem danou normu „schváleného velikostního poměru“ mezi partnery, děláme něco odsouzeníhodného. Nechápu to. Pravda, takových dvojic, jako jsme my, člověk nepotkává denně mraky, ale co je na tom?

Abyste mi rozuměli, nepřemýšlím o tom, že bych se kvůli tomu se Zdeňkem rozešla. Ani náhodou. Všechny ty rádoby vtipné a udivené připomínky jsou mi celkem fuk, i když pokaždé na to taky nemám náladu. Zajímá mne, co si o tom myslíte vy. Vadil by vám menší partner? Považujete vzájemný poměr výšky partnerů (muž vyšší než žena) za tak důležitý, že byste si s menším mužem radši nikdy nic nezačaly? Nebo na to máte stejný názor jako já a můj přítel?