Manžel se chce stěhovat do satelitu!
Jsem těhotná ve čtvrtém měsíci, bydlíme v Praze ve vlastním dvoupokojovém bytě. Byt jsme dostali od manželových rodičů, máme tedy štěstí, že nemusíme splácet hypotéku. Přesto jsme, když jsem otěhotněla, začali řešit přestěhování do něčeho většího. Pro rodinu s dítětem (navíc nechceme zůstat jen u jednoho), jsou dva pokoje pro pohodlný život málo.
Začali jsme zjišťovat možnosti, jak bychom mohli naši bytovou situaci vyřešit. Prodejem našeho bytu bychom získali prostředky na zakoupení většího (třípokojového), dokonce by se dal sehnat v prakticky totožné finanční hodnotě. Nemuseli bychom si tím pádem brát žádný úvěr. Jediný problém je, že co jsme zatím prošli a viděli, tak ty potencionální větší byty, které by v našem případě připadaly v úvahu, by potřebovaly zrekonstruovat a zmodernizovat. A tady bychom už byli nuceni si úvěr vzít, což se nám vzhledem k mé nastávající mateřské moc nechce.
Teď se manželovi naskytla velice zajímavá nabídka od jeho kolegy. Prodává čtyřpokojový rodinný domek v satelitním městečku kousek za Prahou za cenu, která je pro nás víc než přijatelná. Navíc je domek nový, moderní, neopotřebovaný. Kolega ho prodává údajně proto, že se mu naskytla koupě něčeho jiného a v lokalitě, která mu více vyhovuje.
Na první pohled je to velice lákavé. Měli bychom vlastní, nový, moderní dům se zahradou, na krku žádnou hypotéku ani úvěr. Co víc by si člověk mohl přát. Jenže když jsme se byli na místě podívat, 
poněkud mi poklesla brada. Manželovi ne, ten je nadšený a snaží se koupi prosadit za každou cenu.
Já se zdráhám. Pravda, domeček je moc pěkný, ale to přece není vše. Přes den je v tom satelitu doslova vylidněno, autobusová linka do Prahy sice jezdí, ale všude je to tam odtud daleko. Nákup, doktor, později školka, škola… Já jsem bez řidičáku a ze zdravotních důvodů ho nikdy mít nebudu. Byla bych tedy v podstatě ohledně všech pochůzek, nákupů a vyřizování odkázána na manželův odvoz, což by bylo vzhledem k jeho pracovní vytíženosti poměrně složité.
Neumím si představit tam takhle odříznutě žít, bez kontaktu s lidmi. Bydlení v domku se zahrádkou mne sice láká, uvědomuji si i výhodnost koupě, která se nám naskytla, ale přesto z toho nejsem úplně nadšená. Manžel tvrdí, že je to jen o zvyku, prý vidím všechno moc pesimisticky.
Je tady mezi vámi nějaká maminka, která trávila mateřskou v nějakém satelitním městečku? Ráda bych si vyslechla názory ostatních, možná to vidím opravdu zbytečně černě.
1.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel se chce stěhovat do satelitu!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
sharon: 
Jen aby se ti tam vešlo to tvoje červený kanapátko.
Taky si myslim, ze nemate kam chvatat se stehovanim, do urciteho veku ti bude dite stejne porad, sprominutim, za zadkem, alespon ho v dvoupokojaku neztratis Urcite bych taky pak uvazovala o vetsim, ale nehrotila bych to proste za kazdou cenu uz hned pred prvnim ditetem... 
.gif)
Anežko, já ti ten dvoupokoják směním za tří...s doplatkem...
.jpeg)
Souhlasím s těmi, které radíte nestěhovat se, alespoň zatím a ono se časem uvidí. Domek nejsou jen pozitiva. 
Menší byt bude možná výhodou,nebudeš mít tolik uklízení. Jak to tak vypadá,tak by většina práce v domě i kolem něj byla na tobě,když je manžel pořád pryč. Ač se to nezdá i kolem nového bydlení je spousta práce. Raději si užívej v klidu potomka
.jpg)
sonije: jj!!!
evropka: Taky jsem se dívala a některé samoty ani zanic!!!Jinak být Anežkou,tak zůstanu,kde jsem,změna někdy není život,ale stres na dlouho!!!
Sofffie: U nás Norma vpředu, Penny vlevo a dvě večerky v baráku:-). Paráda.
Oceňuju to hlavně když se v noci vrátíme z dovolený a potřebuju třeba pečivo..
Cca před půl rokem jsme řešili podobnou otázku... Máme mimčo a k tomu tříletého klučinu. Chtěla jsem domekl se zahrádkou, kde by malý spal v kočárku, starší si hrál na písku a já bych si dala v klidu kafe na zahrádce..
Skončili jsme ale u toho, že domeček ano, ale ve městě a na to jsme neměli a ani jsme si nechtěli brát hypotéku (prodejem bytu 3+1, který máme, by se zaplatila jen půlka). A proč ne domek za městem? Představila jsem si, jak mi moji kluci v 15 "pěkne poděkují", že musí všude dojíždět no a ještě předtím jak je všude vozím já.. Není to jen škola, školka, doktor, ale i kroužky, nákupy... Mám řidičák, dokonce i druhé auto by bylo, ale zase pořizovat 4 autosedačky, platit dvě povinná ručení atd.. To je všechno se vším. Takže bydlíme v paneláku a když chci mít klídeček na zahrádce, koupili jsme takovou malou na konci města, kam ráda zajedu nebo si uděláme s dětma dlouhou procházku... Domeček ano, ale ne za každou cenu.
A propo, jak ten satelit vypadá? Není to panelák naležato? Ty co jsou u nás, jsou tak nalepené na sebe, že i v paneláku má člověk víc soukromí...
Sofffie: hm, já mívala byt v centru, naproti Albert, vedle restaurace, super sousedi, přes křižovatku poliklinika a do práce přes další cestu...raději dojíždím autem z vesnice o 700 obyvatelích
. Jsem z baráku a byt mi nevyhovoval.
Sofffie: zrovna včera dávali na čt 2 dokument o rodinách,kteří hospodaří dobrovolně na těch samotách,rodí děti do peřin jen s manželem,okolo se popelí drobotina,voda na zahradě ale jen když prší i máslo si utlučou,mamka hned druhý den po porodu šla s taťkou řezat dříví...rozhodně nikoho neodsuzuju,ale já raději v centru s billou vpřed a tescem v zad
Sofffie: a billou před domem
Anežko, my když jsme řešili bydlení, brala jsem to hodně citem. Když jsme se někam jeli podívat a mně se to nelíbilo, tak se mi to prostě nelíbilo. Nemá smysl to lámat přes koleno a sepisovat si pozitiva a nutit se do něčeho, co prostě nechceš. K domovu si člověk musí vytvořit citový vztah, aby v něm mohl být opravdu spokojený. Když se ti někde fakt líbí, tak nad spoustou problémů mávneš rukou a mnohem snáz je přijmeš a překonáš bez hořkosti a stěžování. A to nefunguje, když do toho jdeš s tím, že se ti tam nelíbí, ale racionálně se přesvědčuješ, že si časem zvykneš.
Do tohohle bych nešla. Sice by sis asi "zvykla", protože by ti nic jiného nezbylo, ale vnitřně bys byla nespokojená čím dál víc a stačí se podívat kolem sebe, aby člověk viděl, že takové věci se pak odráží i na vztahu... A pak člověku zbydou oči pro pláč a neprodejný dům na krku, přesně jak tu někdo psal.
Podle mě máte času dost, než začne dítě chodit, 2+1 vám bude bohatě stačit. A mezitím se můžete rozhlížet a určitě časem najdete něco, co se vám bude líbit oběma.
Já bych do satelitu nešla ani za zlaté 
. A vůbec do domku. Jenom těch metrů čtverečních k uklízení... 
A co teprve mičurinství na zahradě - neeeeee! 
Zlatý panelák s Albertem za rohem a s doktorem za druhým.
jo a pokud se rozhodnete koupit tak se tam jedte mrknout bez domluvy s kolegou jen na cumendu, treba to tam neni vylidnene ... anebo tam maji bezdomovci hnizdo :-)) chce to poradne obhlidnout.
Johanka74: kareta: ale jooo,taky mám ráda klid...jen fakt musím souhalit,že na anglinu,cvičení a keramiku to mají děti trochu z ruky
