Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mě dostalo tohle:
"Mladí se vzali před dvěma lety. Nemíchala jsem se jim nijak do života, kolikrát jsem si myslela svoje, ale nechala to být, je to jejich život. Těšila jsem se na vnoučátka a když dlouho nic nepřicházelo, zavedla jsem na to hovor."
To jako že do roka, nejpozdějš do dvou po svatbě musí být mimino??? Já měla první dítě až několik let po svatbě, můj brácha až nějakých 8 let po svatbě a nikoho z naší rodiny nenapadlo říkat "Už jste spolu 2, 3, 4, 5... let, proč ještě nemáte dítě?"

Proč si myslíte, že Irena mladým dává něco najevo? S tím, co jí trápí, se svěřila tady, ale to přece neznamená, že to říká jim. Já si taky kolikrát myslím svoje, ale mlčím Irenu chápu, taky by mě to na jejím místě mrzelo, ale vážně nezbývá než rozhodnutí mladých respektovat.

annie: stačilo napsat jednou,že se jim nemíchá do života,proč to neustále zdůrazňovatasi,protože v tom nemá čistý svědomí.....taky by mě to mrzelo,že nebudu mít vnoučata,ale asi bych se snažila snachu pochopit a né hned si myslet ,že je to z lenosti a pohodlnosti a zlehčovat její(jejich) důvody proč děti nemít...už jenom ten úvod:..,,jsem rozhořčená nad přístupem své snachy k mateřství,,....není to přeci žádný přístup,ale zdravotní důvody

Jejich rozhodnutí nemít děti, když je velké riziko nevyléčitelné choroby, která sice není smrtelná, ale život hodně znepříjemňuje, je velmi zodpovědné a obdivuhodné. Jako dítě jsem v lázních byla s dětmi s lupénkou. Ostatní děti se jich štítily, když viděly jejich boláky po celém těle, i podání ruky bylo nepříjemné, protože byly suché, šupinaté, studené. A to je jen drobnost ve srovnání s ostatními možnými komplikacemi při této chorobě.
(Ostatně - i kdyby nechtěli děti jen tak "bez důvodu", je to jejich život a nikdo je nesmí nutit do rozmnožování.)
Bylo by sobecké přemlouvat je, aby měly dítě jen proto, že toužíte mít vnouče na ňuchňání a předvádění se před kamarádkami a sousedkami.

Nebudu mladé k ničemu přemlouvat ani se jim míchat do života, to ne / jsem rozhořčena nad přístupem své snachy k mateřství ............Milá pani Ireno nejprve si ujasnete co vlastne chcete. Michate se jim do jejich rozhodnuti a nebo ne!!!!
POdle me je lupenka banalita ve srovnáni s jinymi dedicnymi chorobami. Pokud ji má pouze snacha tak ma dite zhruba sanci 50/50 mit ci nemit. Ovsem já lupenkou netrpim tudiz nemohu posoudit jak moc ovlivnuje zivot. To k nemoci. K rozhodnuti vasich mladych - je to jejich zivot, jejich rozhodnuti. Muzete byt rada, ze se o tom s vami vubec bavili, taky mohli rici, ze vam do toho nic neni a starejte sa laskave sama o sebe. Mozná opravdu deti nechteji. Nechtit deti neni lenost nebo vypocitavost. Nemit deti je moznost. Stejne tak jako je moznost vyberu bydlet v Praze nebo v himalajich, tak je moznopst vyberu jestli budu mit 10 deti nebo zádné! A nikomu do toho nic neni!!!
PS pani Ireno napadlo vás, ze treba lupenka je jenom vymluva a ze za tim stoji treba neplodnost nebo neco jiného? Napadlo vás, ze at se snazite nemluvit mladym do zivota tak i to co z vaseho pohledu vypadá jako ze drzite usta z jejich pohledu vypada jako vmesovani a "dobre rady od maminky"? Proste se smirte s tim ,ze jsou veci mezi nebem a zemi o kterych se s vami mladi bavit nebudou, veci ktere zustanou jen mezi nima dvouma. A verte deti a potazmo vnoucata nejsou stredem vesmiru. Holt si budete muset najit jiné hobby .
Prominte mozná jsem to napsala trosku ostreji, ale opravdu vás zivot to neni, vy muzete byt rada ,ze vám mladi "dovoli" do neho nahlednout. Je to jejich zivot, jejich rozhodnuti, oni ponesou vyhru ale i následky sveho rozhodnuti. To co je a bylo nejspravnejsi rozhodnuti pro vás neni automaticky správne rozhodnuti i pro ne.

Tak já si nemyslím, že by Irena nutně musela být strašná tchýně...
Když to vezmu na sebe, taky by mě to minimálně v prvních chvílích zamrzelo, že se nedočkám vnoučat...
Lupénku nezlehčuji, má ji bratr a ohledně kloubů trpí jako pes - je mu teprve 44... ale dětí bych se nejspíš jen tak nechtěla vzdát. Ale já nejsem Irenina snacha.
Nedá se nic dělat, pokud nezmění názor mladí, tak to tak je.

Už to tady zaznělo a znovu to opakuji, lupenka je závažná nemoc!
Ale i kdyby bylo jejich rozhodnutí,nemít děti, jen jejich "leností" tak vám do toho nic není a to myslím naprosto vážně! Jejich život, jejich rozhodnutí a vaše zbytečná starost.
Ale na druhou stranu se musím kajícně přiznat, že kdybych neměla jednou vnoučata,asi by mě to mrzelo Moje dcera(17) zatím teda prohlašuje, že žádné děti nikdy mít nebude a syn(27+24) se k tomu taky nemají, ale tam to zatím schvaluji, ať si trochu užijí života, pocestují, užijí si jeden druhého, děti jsou sice pro většinu lidí náplní a radostí, ale taky doživotní starost.

Exmanžel měl (teda má) lupenku a je to nemoc závažná a hodně omezující... Možná by si autorka článku měla napřed něco přečíst, než napíše blábol.

U nažela v rodině je také dědičné onemocnění. Ne smrtelné, ale může dost omezovat. Má ho tchán i manžel. Taky mám strach, jestli ho nemá i syn. Do druhého dítěte se mi moc nechtělo, Asi i z pohodlnosti. protože první je už odrostlý, tak se dá leccos podnikat. A když jsem o tom pořád uvažovala ze všech stran, tak jsme taky přemýšlela, jestli je to vůbec zodpovědné, mít děti při té genetické zátěži. Nakonec se miminko rozhodlo za nás, neplánovaně. Jestli budou děti zdravé, se teprve pozná, ale budu doufat, že ano.

Jo, a lupenka se zhoršuje stressem - doporučuju a upřímně radím, dej jim pokoj!

Lupenka nebo cokoliv jiného, když to tak cítí, ať to tak je! To jim chceš při každé návštěvě předhazovat? Mít děti není povinnost a kvůli babičkám už vůbec. A možná mají pravdu, lupenka není příjemné onemocnění, dřív kvůli ní lidé chodili i do invalidního důchodu.

mám taky lupenku, naštěstí celkem v remisi, ale to co je vidět, je jenom špička ledovce.... mizernej krevní obraz, jaterní testy jako alkoholik, bolavý klouby ... takže nevím, kde jste vzala informaci, že to není závažné onemocnění.... druhá otázka je, zda bych se kvůli ní vzdala dětí ... to já asi neee, ale zatím jsou zdravé mě se taky projevila až po 30tce, nicméně, je to naprosto o jejich rozhodnutí a ne o vašem ...

fakt je, ze já sem si taky představila něco "vážnějšího" než je lupénka. ale já ji nemám, takže si nedovedu představit, jak moc je to nepříjemný nebo zvladatelný.
Ireno, stejně s tím nic neuděláš. i kdyby to třeba byla výmluva. Když děti mít nebudou, tak je mít nebudou.

Tak za prvé Ireno,podle hořkosti z tvého článku,musíš být děsná tchýně a nevěřím,že mladým nekafráš do života a za druhé,mám lupenku a jedině úplnej tupec může říct,že to není nic závažného,na mě lupenka taky není vidět,ale trápení s ní mám celý život a jak už tady někdo psala,je to pořád jako na houpačce,nikdy nevíš,kdy se to zhorší a naopak,je to celoživotní boj a chápu tvojí snachu,když se s tím potýká ona a její rodina po generace,je tím svým způsobem poznamenaná a její rozhodnutí já chápu...u nás v rodině nikdo lupenku neměl,já jsem první,strašně sem se bála a pořád bojím,aby nepropukla i u mého synka(8let),protože mě se objevila až ve 14ti letech....omlouvám se za ostrá slova,ale tohle mě fakt zvedlo ze židle....a vůbec,je to každýho věc kolik dětí nebo jestli nějaký děti má,tak to přestaň řešit a na ukojení citů si pořiď pejska nebo kočičku a nebo si dej inzerát na chůvu,protože jestli nepřestaneš rejpat do mladých kvůli,, vnoučátkům,, tak je akorád tak ztratíš a budeš mít i po synovi

1.Lupenka se vylecit neda, je to nemoc na cely zivot. 2. Ano, jednani snachy povazuji za velmi odpovedne. 3.Je to jejich rozhodnuti, coz je potreba respektovat. 4.Podle nekterych vet v clanku typu "museli by slevit ze sveho pohodli, jsou lini se starat atd." neverim, ze tchyne jako vy jim nekeca do zivota.