Je náš syn homosexuál? Dělá nám starosti.
Jsme s manželem na velkých rozpacích a nevíme, jak se správně zachovat. Máme totiž podezření, že je náš syn homosexuál, alespoň tomu napovídá jeho chování. Oba dva jsme z toho dost nešťastní, rádi bychom s ním na toto téma navedli řeč, ale bojíme se, abychom ho nějak neranili.
Synovi je osmnáct let a dosud neměl žádnou dívku. Když začal dospívat, nevěnovali jsme tomu pozornost, říkali jsme si, že to přijde časem, ale ono to nepřišlo. Syn se stýká téměř výhradně s vrstevníky – samými chlapci. 
Vzájemně se navštěvují, jezdí společně na víkendy, na výlety, za sportem. Nikdy o žádné dívce nemluvil, nezmínil se, že by se mu nějaká líbila.
Manžel zkoušel nenápadně zavést na téma „holky“ rozhovor, ale ze synovy strany nebyla žádná odezva. Skutečně to vypadá tak, že ho děvčata vůbec nezajímají ani nepřitahují. Dělá nám to starosti. Samozřejmě, že víme, že pokud se naše domněnka potvrdí, nic s tím nenaděláme a budeme se s tím muset smířit. Ale ta nejistota, kterou prožíváme už nějakou dobu, nás dost znervózňuje.
Hlavně manžel je jako na trní. Pro něj je představa, že by jeho syn byl homosexuál, šílená. Bere to jako ponížení, ostudu, hanbu, i když se snaží to přebíjet rozumem a uvědomuje si, že je to pořád náš syn, ať je, jaký je.
S nikým o tomto problému mluvit nemůžeme. Ani s našimi rodiči, sourozenci a nejbližšími přáteli. Potřebovali bychom nějakou radu, jak se zachovat a jak co nejtaktněji zjistit, jak to s naším synem skutečně je. Možná si děláme jen zbytečné starosti a on je ve vztahu k dívkám možná jen „lehce opožděný“ a teprve to přijde.
Proto bych se ráda zeptala, jak probíhalo dospívání u vašich synů. Myslíte, že je normální, že v osmnácti letech nejeví zájem o děvčata a stýká se výhradně se samými chlapci? Máme si dělat starosti, nebo být v klidu a nepanikařit? A jak co nejlépe se synem promluvit a zjistit, jak se věci mají? Nikdy by mne nenapadlo, že budu nucena něco takového řešit. A věřte, že mi z toho vůbec není dobře.
6.4.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 93 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Jsem mezi mlýnskými kameny. Partner versus syn.
- Náš syn skončil ve vězení. Jak to všichni přežijeme?
- Náš syn je pecivál
Diskuse ke článku - Je náš syn homosexuál? Dělá nám starosti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Verera: ale já bych mu do ničeho nekecala, jeho život......ty taky píšeš že bys nebyla vyloženě nadšená......a já napsala , že bych se vnitřně užírala, nikdy jsme dětem do ničeho nemluvili, ale i tak mě kolikrát něco trápilo jako každou mámu...
Čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi připadá, že opravdu Věra nemá co na práci a vymýšlí nesmysly. Pokud už dojde na katastrofické scénáře, takk existuje spousta mnohem horších věcí než dítě homosexuál. A co se týče ostudy- jediná ostuda je těch rodičů, kteříí pro něco takového dokážou odsoudit své dítě.
Takže by Věra měla spolu s tatínkem zapracovat na tom, aby si utřídili hodnoty.
sharon: Proč by tě to mělo užírat. Pokud on by se s tím dokázal vyrovnat a být v životě spokojený, tak není důvod. A nejvíc by ho asi trápilo, kdyby ho nejbližší nedokázali brát takového jaký je, takže by bylo na tobě udělat nějaký vstřícný krok.
Neříkám, že bych byla vyloženě nadšená, ale pokud by už k tomu došlo, tak bych chtěla jediné- aby si syn dokázal najít v životě svoji cestu, aby neměl pocit, že ho sexuální orientace oproti jiným nějak zásadně omezuje.
.jpg)
sharon: 
denda04: 13:31.....myslíš ?
denda04: protože někteří nechápou že vnoučata už jsou jen pro radost, na starosti jsou jejich rodiče.....ale jasně, já chápu, že někomu je tenhle pojem cizí....dá se žít i bez nich, ale tak nějak "chudě".....
co si budem my dvě povídat.....
Riki: až je budeš mít tak pochopíš
Riki: taky názor.....
Renee: tak já vnoučatka mám ,ale proč to přeješ??? nechápu??? jen abys Ty vždy měla vše OK já Ti to přeji
.JPG)
Když mi bylo 18, tak mi kluci připadali jako debilní puberťáci a neměla jsem o ně zájem, hlavně o vrstevníky. Přišlo to až později.
Takže třeba to ještě přijde.
Renee: no... taky moc nechápu tu potřebu mít vnoučata. 
Měla jsem dva zcela jasně heterosexuální syny, a vnoučata s vysokou pravděpodobností mít stejně nebudu. A co nadělám - nic. Ledaže bych si nějaké to robátko na stará kolena ještě sama pořídila. A to zas nejsem blázen. 
Moje sestra je bezdětná, tedy rovněž vnoučat míti nebude, a taky se kvůli tomu neužírá starostma, že rod nebude pokračovat. Planeta je beztak přelidněná... a tak.
.jpg)
Mám mezi homosexuály tři dobré kamarády. Všichni se od mala kamarádili převážně s holkama, kluci je mezi sebe moc nepouštěli. Myslím, že je brzy na předčasné závěry a stresy. A když to přijde, tak to tak bude. Nejdůležitější je brá své dítě se vším všudy. Tohle neovlivní nikdo.
Nechte syna žít.
Milda3: ...taky nechápu...
Renee: 6.4.2011 12:18 
ono když někdo přeje něco druhému,může se to vrátit k němu,ale dneska už se není čemu divit
Renee: bože....
