Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po dlouhém zvažování jsem se rozhodla svěřit se na těchto stránkách se svým problémem. Dříve jsem to totiž jako svůj problém nevnímala, myslela jsem, že je chyba vždycky v tom druhém, ale dnes jsem na pochybách. Možná se mnou skutečně není něco v pořádku. Jelikož se však jedná o velice intimní záležitost, mám problém o tom s někým otevřeně mluvit.

Jde o můj přístup k milování. Je mi 29 let a jsem svobodná. Dosud jsem měla celkem čtyři intimní partnery a pokaždé to skončilo fiaskem. Když si tak skládám všechno dohromady, vychází mi, že hlavním důvodem krachu mých vztahů byly mé přehnané požadavky na hygienu. Všichni mí partneři mi minimálně jednou řekli, že v tomto ohledu jsem bláznivá, dokonce prý něco jako zabíječ spontánního milování.

Možná mají pravdu. Pokud ano, vůbec nevím, jak si s tím poradím, protože představa, že bych měla ze svých požadavků na čistotnost ustoupit, je pro mne nepřijatelná. Nedokážu se totiž milovat ve chvíli, kdy těsně před aktem nedošlo k oboustranné sprše a důkladnému umytí. Dokonce nejsem schopná se ani líbat, pokud nemám jak já, tak partner čerstvě vyčištěné zuby. Vím, asi je to extrém, ale u mě přes tohle nejede vlak.

Jakmile cítím, že se schyluje k důvěrnostem, okamžitě se stáhnu a vyžaduji návštěvu koupelny. Jak mi říkali mí bývalí partneři, je to v tu chvíli jako facka, která dokáže v jediné sekundě zabít vzrůstající touhu. Všichni sice pokaždé do té koupelny šli, ale pokračování již nebylo tak žhavé. Alespoň z jejich strany. Z té mé ano, já byla spokojená. Miluji vůni čerstvě umytého těla a jen tak si dokážu milování krásně užít.

Stejně to mám s líbáním. Všem bez rozdílu vadilo, že se od nich odtahuji, pokud mne chtěli začít líbat někde venku, nebo při loučení apod. Vždycky jsem si představila ty hromady bakterií, které máme v ústech a bylo mi na nic.

Jsem sama ze sebe nešťastná. Vím, že hygiena je důležitá, ale to, co provozuji já, je možná příliš. Jenže já to nedělám nějak vědomě nebo z plezíru, prostě jinak nemůžu. Není to z mé strany naschvál. V žádném případě.

Jednou jsem o tom mluvila se svou kamarádkou a ta mi řekla, že jsem blázen a měla bych si k někomu zajít. Spontánní milování, před kterým člověk neprošel dezinfekční stanicí, je prý nádherné a pokud se nejedná o několik dní nemyté tělo, tak o nic nejde.

Jenže pro mne je něco takového naprosto nepřijatelné. Poslední přítel se se mnou rozešel právě z tohoto důvodu. Ani se nesnažil to zamluvit něčím jiným. Doslova mi řekl, že jsem šílená a přestalo ho to se mnou bavit. Teď s odstupem času mu musím dát za pravdu. Přišli jsme tehdy k němu domů, on, vědom si mé sprchovací úchylky, nás oba dva hned vmanévroval do sprchy. Potom jsme několik hodin sledovali televizi, povídali si, a když to vypadalo, že se začneme milovat, řekla jsem mu, ať se tedy jde osprchovat. Místo sprchy mne tehdy doslova vyhodil a vztah ukončil.

Mám na sebe vztek, že nedokážu s touto úchylkou nějak bojovat. A i když si jsem vědoma, že je mé chování asi přehnané, pořád mi něco našeptává, že třeba ne. Možná je víc žen, které jsou na tom podobně.