Nemá rád našeho psa
.jpg)
Když jsem po rozvodu zůstala sama s dcerkou, které tehdy bylo osm, podlehla jsem jejím prosbám a pořídila pejska. Krásné štěňátko, fenečku, a vyrostla z ní opravdová psí krasavice, byť je to tzv. pouliční směs.
Obě dvě jsme si ji zamilovaly a ona nás také. Je moc hodná, přítulná, nekonfliktní a poslušná. Kromě štěněcího věku, kdy měla demoliční období, nám nikdy nic nezničila. Těch pár pantoflí a otrhaných tapet jsem už dávno oželela.
Uběhlo několik let a seznámila jsem se mužem, který s námi nedávno začal bydlet. Dceři už je dvanáct a s mým přítelem si rozumí. Nejmají mezi sebou žádné rozpory, čemuž jsem opravdu ráda.
Jediné, co mi kazí nově nabyté rodinné štěstí, je vztah mého partnera k naší fence Andynce. On ji totiž vůbec nemá rád a ani se nesnaží to skrývat. Na rovinu řekl, že psy nesnáší, že jsou mu odporní a nepříjemní a ať od něj nečekáme, že se do péče o Andynku zapojí. Respektovala jsem to, každý jsme nějaký.
Jenže Karel se k ní chová dost ošklivě. Stále na ni křičí, odhání ji, párkrát jsem dokonce viděla, jak ji nakopnul, když se mu pletla pod nohama a vítala ho po návratu z práce. Ta dobrá psí duše se mu totiž pořád snaží nějak zavděčit a neuvědomuje si, že tím to vlastně ještě zhoršuje. Jenže ona je zvíře, nemá rozum, ten by měl mít Karel.
Víte, ani v nejmenším nechci povyšovat zvíře nad člověka. Vztah s Karlem je pro mne velice důležitý, mám ho ráda. Ale to, jak se chová k Andynce, mi jedno není. Několikrát jsem se mu snažila vysvětlit, že takhle to nejde. Že ta němá tvář nemůže za to, jaký on má k psům vztah, či spíše nevztah.
On to vůbec nechápe. Podle něj má být pes v rodinné hierarchii až na posledním místě a je potřeba dávat mu to neustále najevo. Nesnáší, když Andy vyskočí na sedačku nebo nedejbože do postele. Jenže ona tak byla celé roky zvyklá, nechápe, proč je za to najednou peskovaná a trestaná.
Jsem z toho smutná. Dcera i já na naší fence hodně lpíme, máme ji moc rády a mrzí nás, že Karel se k ní chová tak agresivně a odmítavě. Zpočátku jsme si myslely, že si časem zvykne a začne ji brát na milost, ale spíš je to horší a horší. Nevím, co s tím. Dokonce už jsem uvažovala i o rozchodu, ale to mi připadá jako hodně silná káva, rozejít se mužem kvůli psovi.
Myslíte, že je ještě nějaká šance že se jeho chování k našemu psovi změní? Tohle je vlastně jediný zádrhel mezi námi. Jinak nám všechno klape výborně.
3.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemá rád našeho psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Můj názor je ten, že kdo nemá rád psy nemá rád ani lidi.
Docela mě to naštvalo, protože takhle se někdo chovat k mýmu miláčkovi - OKAMŽITĚ končí. 
Taky si vybírám partnery podle toho, jak se k mazlíkovi chovají. A pokud se nechtějí kamarádit, nebo na nich vidím odpor, nejdu do vztahu. U mě je to důležitý - mám ho jako dítě
Speedy: presne.. ono nektery "hygieny" jsou huj jen navrch.. vespod byvaj fuj fuj fuj...
ja jsem nemel zvire doma do 25.. nasi nechteli... a je fakt ze muzou vsude, jsou cisti.... to nektery baby v metru rano smrdej, ze cloveku slzi oci...
Ťapina: vim, ze se v mnoha pripadech neshodneme.. ale pod to, co jsi napsla se podepisuju!
.gif)
rychlonožka: co vis, treba je Karel vetsi spindira nez ten pes.
Ťapina: a nejen ten pes, pokud jsem dobre cetla patri k pisatelce i vsechno ostatni, Karel se jenom pohodlne nacvaknul do hotoveho
Jak, silná káva? Kdybys co já vím, třeba hrála na housle a on to nesnášel, tak se s ním rozejdeš bez mrknutí oka, protože tě omezuje ve tvé zálibě. Ale když nesnáší tvého psa, tak přemýšlíš, jestli to není blbý a hlavně aby se neřeklo, že máš psa radši než člověka, co? Já bych si v první řadě nezačala s někým, kdo nemá rád moje zvířata a dává to rovnou najevo, ale když už, tak to holt budeš muset nějak řešit. On ten pes patří k tobě.
ja zvirata nemam rada, ale chovani partnera je teda desny. a to se takto chova (ted meneukamenujte) "JEN" k psovi. co treba az se dozvis, ze pro tebe dalsi dulezite veci "nesnasi" atd. v tomto pripade bych asi vahala - pokud by byla moznost dat pejska napr. k babicce atd., zkusila bych to, pokud moznost neni a partner se proste nehodla NIJAK prizpusobit, asi bych nad vyhlidkou rozchodu premyslela. zaryteho odpurce zvirat nepredelas :(
Jsem proti týrání zvířat a jakémukoli ošklivému zacházení s nimi....ale psa v bytě na křesle nebo dokonce v posteli...bych nesnesla...Tomu pánovi se nedivím, že to řekl tak naplno. My, co jsme v životě neměli doma zvíře, jsme prostě takoví. Každý nemá ten smysl pro to, nastěhovat si domů němou tvář a starat se o ni. Nejsme proto horší, než ostatní...Jen naplno přiznáme, že na to nejsme. měla jsem s kolegy několikrát rozpor. Oni tvrdí, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Já oponuji, že nemám čas zvířeti se věnovat a nemám chuť je doma mít. Že na to mám právo, si tuhle svoji věc rozhodnout sama. Ať si má každý doma, co chce mít...ale neměl by to vnucovat druhým...Radu nemám...sešli se dva, co mají na jednu věc zcela odlišný názor....Nejde tady asi o psa na dvorku, kterého bych i já uměla tolerovat...jde tady o soužití v jedné místnosti...a proti tomu z hlediska hygieny...musím říct - tohle ne...!
Ivetko, tak u mě by bylo v tu ránu okamžitě po lásce. Nikdy bych to svému partnerovi neodpustila. Takto se nechová inteligentní člověk. Jsou lidi, kteří také nemusí mít zvířátko zrovna doma, ale nikdy by jim neublížili. A kopat do nevinného zvířátka a ještě k tomu mého miláčka, tak to bych nesnesla. Vždyť musel vědět, že pejska máte, tak si mohl dostatečně rozmyslet, co to bude asi obnášet. Je mi z něj zle - a z každého takového jako on.
Chlapa, ktery je zly na psa, bych nechtela ani omylem. Byla bych schopna respektovat fakt, ze se ze psa nepodelankuje a vztah mezi nimi je vlazny. Byt ale cilene zly, to bych nesnesla. Nerozlisuju, jestli je nekdo zly na lidi nebo na zvire, on je to casto jeden kyblik.
.gif)
Tarantule: Přešně tak bych to taky napsala. Pokud ublíží dnes psovi,zítra může ublížit dceři nebo tobě.Pryč s takovým chlapem.
Tarantule: naprostý souhlas, zrovna jsem to chtěla napsat....
.gif)
kareta: bych se spokojila s přetržením vejpůl.
Nerozešla bych se s ním kvůli psovi, ale kvůli jeho způsobu myšlení. Na psovi se jen projevuje jak přemýšlí a jak se bude časem chovat i k Tobě. Nemusí to tak nutně být, ale je to pravděpodobné.. I kdyby Tvůj pes byl kdovíjak rozmazlený tak je to prostě Tvoje věc jak jsi si ho vychovala když Ty jsi s tím tak spokojená. To že dává najevo že jsi to dělala celou dobu špatně a že on to teď všechno "napraví" svědčí o tom že i o Tobě chce rozhodovat.
Tak můj přítel by naše kočky nakopnul taky jen jednou... i když u něj to nehrozí, přes výchovu jsem spíš já (plácnu je když počůrají koberec, např.) kdežto on je rozmazluje. Myslim si že to že nereskektuje tvýho psa značí že nerespektuje Tebe. Ten pes byl v domácnosti dřív než on, tzn. ON by se měl přizpůsobit. Člověka který sotva co se nastěhuje začne udávat svoje pravidla bych se obávala. Teď "vychovává" psa, kdy začne vychovávat Tebe???? Jo, vím že někteří domácí mazlíčci jsou rozmazlení tak že jsou nesnesitelní.... Já osobně psy zrovna moc nemusim, smrděj mi a představa psa v posteli je pro mě noční můra. Ale nikdy bych kvůli tomu to zvíře nenakopla a když bych se nastěhovala k chlapovi kterej prostě má psa zvyklýho v posteli a na pohovce atd. tak bych se asi snažila prosadit pravidelné koupání a česání a snažila bych se prostě si zvyknout. Nedokázala bych ublížit zvířeti který má rád, protože mám ráda jeho. On ten můj chlap si psa časem pořídit chce (teď máme moc malý byt) a už jsem mu řekla že starat se o něj bude převážně on a já jen v případě kdyby to fakt bylo nutné. Jenže to ho budem mít od štěněte a budu moct "žvanit do výchovy". Takhle když je to zvíře zvyklý na určitej standard tak bych se ho rozhodně nesnažila předělat.... to je stejný jako snažit se převychovat člověka... Tak bych byla opatrná aby se časem nesnažil převychovávat i Tebe...
