Já se cítím podvedená, on tvrdí, že nic neudělal
Už několik dní zažívám směs hodně podivných pocitů a potřebovala bych znát názor a pohled někoho nezaujatého. Nerada bych se nějak unáhlila, je mi jasné, že jsem momentálně v zajetí emocí a také ublíženosti, kterou cítím hodně silně. Pokusím se celou záležitost, která mne tíží, popsat co nejobjektivněji.
Žiji s přítelem, máme spolu dvou a půlletého syna. Přítel pracoval několik let v cizině, ale poté, co tam došlo k problémům s výplatou mezd a zajištění další práce, se vrátil domů. Dodnes nedostal zaplaceno za poslední tři měsíce, které tam odpracoval.
I tady měl se sehnáním práce velký problém. Má pouze výuční list a v jeho oboru nic nesehnal. Hledali jsme proto intenzivně společně, absolvoval hromady pohovorů, odeslal desítky životopisů. Všechno marné. Hledání práce trvalo více než rok, než bylo korunováno úspěchem.
V průběhu toho roku jsem nás živila v podstatě já ze své mateřské a přivýdělkem v rozsahu, který jsem si mohla vzhledem ke svému plnému invalidnímu důchodu dovolit. Nejsem zcela zdravá, přiznávám, že mne to hodně vyčerpávalo. Přítel byl zatím doma a převzal péči o syna a po několika urgencích i o domácnost. Tomu se totiž zpočátku vyhýbal, tvrdil, že už tak je jako chlap degradovaný, že ho živí žena, a já po něm chci ještě vykonávání domácích prací.
V tomto období jsme se dost hádali, nakonec se podařilo najít rozumný kompromis a vše jakž takž klapalo.
Když se konečně podařilo sehnat mu práci, byli jsme oba šťastní. Místo sice není nic moc, ani za kdovíjaké peníze, ale je to lepší než nic. Přítel nadšeně nastoupil a pozorovala jsem na něm, jak viditelně pookřál. Pracuje už druhý měsíc a je spokojený. Bohužel, jak jsem zjistila minulý týden, je spokojený až moc.
Kolektiv, v němž s pohybuje, je převážně ženský. A jelikož přítel je celkem atraktivní typ, začalo mu dělat dobře, že se kolem něj děvčata rojí a snaží se ho nějak zaujmout. Často mi o tom doma s uspokojením vyprávěl. Příjemné mi to nebylo, ale říkala jsem si, že nebudu dělat vlny, konečně má práci, cítí se jako plnohodnotný chlap a že se to časem srovná.
Jenže ono se to nesrovnalo, naopak, stalo se něco, co mne docela vykolejilo a co je důvodem, proč sem píšu.
Minulý týden mi přítel oznámil, že ve čtvrtek nebude večer doma, protože jde s jednou kolegyní „na pivo“. Ptala jsem se ho, zda se mu to zdá vhodné, a on odpověděl, že na tom přece nic není, jsou kolegové. A že jí před pár dny s něčím pomohl a ona se mu chce odvděčit a pozvala ho. A hned dodal, ať hlavně nejančím, že o nic nejde, že jinak by přece šel tajně a netroubil mi to na plná ústa, s kým jde.
Spolkla jsem další námitky, ale uvnitř mi bylo hodně úzko. Ve čtvrtek dorazil z práce, vlítnul do vany, pečlivě se kompletně vymydlil, nageloval vlasy, oblékl čisté prádlo a zmizel jak pára nad hrncem. Já zůstala jako tvrdé y, jen na mne houknul, že za dvě, tři hodinky je doma. Přišel až za pět hodin, vysmátý a spokojený. Chtěl se milovat, ale já neměla náladu. Něco takového se stalo poprvé, nejsem typ ženy, která se vymlouvá na bolest hlavy.
Od té doby máme doma trochu dusno. Já se cítím oklamaná, držela jsem ho nad vodou, dokud neměl práci, a teď, když ji má, mám pocit, že se mi začíná vzdalovat a kdoví, zda už mi i nezahýbá. On by mi to samozřejmě nepřiznal. Mou ublíženost nechápe, prý jsem hysterická. Když jsem se ho zeptala, jak by mu bylo, kdybych se vykoupala, navoněla a načančala a oznámila mu, že jdu na kafe s nějakým kamarádem, kterého on nezná, nedokázal mi odpovědět.
Nevím, jestli se mi podařilo napsat ten problém, o co mi jde, dostatečně srozumitelně. On mne prostě znejistěl, nasadil mi brouka do hlavy. Já jsem teď dost rozhozená. Hlavně i díky tomu, že kvůli své nemoci mám jisté viditelné postižení, které není zrovna estetické. A tu kolegyni jsem viděla na facebooku. Mladá, krásná, vysportovaná blond kočička.
Je mi z toho všeho zle. Mám ho ráda, máme dítě. Myslíte, že jsou mé pocity oprávněné, nebo se jedná o přecitlivělost a zbytečně vyhrocenou žárlivost?
10.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
- Žárlivost. Kdy už to není normální?
- Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Diskuse ke článku - Já se cítím podvedená, on tvrdí, že nic neudělal
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak jeste jednou. Tim co ted Andrea dela - at uz v pravu je ci ne - ublizuje predevsim sama sobe a vztahu. On kdyz bude chtit s blonckou neco mit, mit bude. Klidne treba v pracovni dobe. Kdyz nebude chtit, tak ani to vesele pivo s nim nehne. A i kdyby po te holce koukal, tak posledni co by Andree pomohlo je delat sceny, zakazovani a fnukani. Kdyz Andrea nebude delat dusno a jejich vztah bude ok, bude se za ni vracet domu rad. I kdyby po kolegyni koukal a doma bude vztah ok, tak ho to nejspis prejde a casem by si i zpetne naafackoval, na co to myslel. Pokud by Andree casem zahnul, tak Andrea s tim jednak nic nenadela a az pak, v tento okamzik, muze Andrea neco resit, napr. po nem chtit, aby toho nechal, nebo se rozhod pro jednu z nich, nebo mu dat kopacky. Ale opravdu se neda zabranit tomu aby zahnul, i kdyby se Andrea na hlavu stavela a usima odrazela. Ted jsem psala samozrejme o "normalnich" chlapech, touzici po pevnem vztahu, ne o devkarich, tam je to, rekla bych, vada materialu a je lepsi dat nohy na ramena...
alexandras: heleď, to je normální, že člověk, když jde z domu ven někam do společnosti, tak se umeje, učeše, chlap případně i oholí, a oblíkne něco jiného než tepláky od asijského prodejce. 
Takže po 20 letech manželství, které začaly 3 lety mateřské podtrhnuté tím, že manžel začal podnikat a v té době byl „těžký frajer“ ovlivněný dalšími podnikatelskými nadčlověky vím jediné. Vyšilovat, vyčítat, dělat dusno je naprosto dokonalá cesta k rozchodu. Co v tomto případě může udělat žena? Stát se nezávislou na chlapovi. Protože jen tak můžete být dva partneři, kteří se rozhodli spolu žít. Jen v tomto vztahu je rovnoprávné postavení. Bez strachu a výčitek. Jen v tomto vztahu může být zdravá láska. Jinak žena, pokud je v pozici bojovnice o chlapa, nemůže přeci bojovat tím, že odpírá sex. To by se žádná milenka nechytala. Mimochodem, sex může mít s kteroukoliv ženou i během pracovní doby. Stačí na to pár minut.
A taky se tvůj muž vždycka vyfikne na tu děkovačku?
.jpg)
alexandras: muj manzel obcas vypomuze známým s pocítacem a obcas ho známý dohodí o kus dál svým známým atd. Takze kdyz dorazí domu s dejme tomu flaskou vína jako podekování za pomoc s virusem tak je vsechno ok, ale pokud by mu ti stejní lidé podekovali formou pozváním na pivco tak bych mela zárlit??? Sakra to abych nedelala nic jinýho 
.
Já beru, ze más spatné zkusenosti, ale k vuli tomu ze tvuj chlap je ponekud "jiný" neznamená ze zbytek lidstva má v hlave pouze myslenku jak se dostat do kalhotek / slipu
alexandras: jasně. A mohla pozvat i babičku, dědu, tety, strejce... aby jo nevzniklo žádné podezření. 
A vzít taky celou svoji rodinu, protože co když má doma podobného žárlivého moulu, že jo. Čím víc svědků,tím větší nevinnost a zářivá čistota vztahu. 
alexandras: no to si spadla z jahody naznak, ne?
asi je kolegyne normalni a ne stihacka a nenapadlo ji, ze nekdo kvuli pivku s lidma z prace bud etakhle vyšilovat. Me by to teda taky ani nenapadlo zvat dobrodince i s manzelkou, pokud ji neznam. Fakt nestacim zirat, co nektere vymysli.
Riki: 12:28 ale ona chodila ven se stejným pohlavím To je ten rozdíl 
Když se mu kolegyně chtěla odvděčit a její úmysly byly čisté, proč je nepozvala na pivo oba (určitě ví, že má přítelkyni a dítě).?Třeba na zahrádku, tam se dá jít i s kočárkem.Já bych to tak asi udělala, zejména proto aby si dotyčná manželka nebo přítelkyně nic nedomýšlela...
Riki: 12:08 taky me to o tom clanku napadlo.
Linda: no presne...byt to takhle, tak "nesmim" na krok. Kdyz varzim ven, tak zasadne cista, vonava a nalicena.. at uz jdu kamkoli do spolecnosti s kymkoli... fakt nechapu tu hysterii
Riki: 
Někdy před týdnem tady byl článek "Mám pykat za prohřešky bývalky", kde se pánovi nelíbilo, že paní chodí na kafe s kamarádkama. A to všechny radily, jak pryč od něj, protože zakazovat jí to, to je domácí násilí, a omezování osobní svobody a vůbec. Ale obráceně je to najednou OK, jo? Podivnej metr.
Linda: Stanik: taky na to koukám jak blázen. V životě by mě nenapadlo, že jít s kolegou na pivo - nebo víno, kafe, bowling, karaoke, kulečník a tak různě podobně, je tak strašlivě zavrženíhodné. Zvlášť když se to nahlásí dva dny předem, tudíž není důvod se plašit, že dotyčný někde přišel k úrazu, když nejde včas domů... Copak zadaný jedinec automaticky ztrácí právo na normální život? Musí být na provázku, kdykoli v dosahu, k dispozici a kontrolovatelný? Jinak bude mít peklo? Totě ptákovina. 
U nás to začalo taky pomalu, pořád jsem si říkala, chudáček má právo na zábavu, přece mu nebudu říkat, co má dělat, je dospělý a má mě rád..Jak to chcete zařídit a tolerovat na jedné straně a na druhé nerezignovat na blízkost... když ten druhý nebere ohledy na vás ani na děti, on se chce bavit, a já jsem ta zlá semetrika.
