Nemá rád našeho psa
.jpg)
Když jsem po rozvodu zůstala sama s dcerkou, které tehdy bylo osm, podlehla jsem jejím prosbám a pořídila pejska. Krásné štěňátko, fenečku, a vyrostla z ní opravdová psí krasavice, byť je to tzv. pouliční směs.
Obě dvě jsme si ji zamilovaly a ona nás také. Je moc hodná, přítulná, nekonfliktní a poslušná. Kromě štěněcího věku, kdy měla demoliční období, nám nikdy nic nezničila. Těch pár pantoflí a otrhaných tapet jsem už dávno oželela.
Uběhlo několik let a seznámila jsem se mužem, který s námi nedávno začal bydlet. Dceři už je dvanáct a s mým přítelem si rozumí. Nejmají mezi sebou žádné rozpory, čemuž jsem opravdu ráda.
Jediné, co mi kazí nově nabyté rodinné štěstí, je vztah mého partnera k naší fence Andynce. On ji totiž vůbec nemá rád a ani se nesnaží to skrývat. Na rovinu řekl, že psy nesnáší, že jsou mu odporní a nepříjemní a ať od něj nečekáme, že se do péče o Andynku zapojí. Respektovala jsem to, každý jsme nějaký.
Jenže Karel se k ní chová dost ošklivě. Stále na ni křičí, odhání ji, párkrát jsem dokonce viděla, jak ji nakopnul, když se mu pletla pod nohama a vítala ho po návratu z práce. Ta dobrá psí duše se mu totiž pořád snaží nějak zavděčit a neuvědomuje si, že tím to vlastně ještě zhoršuje. Jenže ona je zvíře, nemá rozum, ten by měl mít Karel.
Víte, ani v nejmenším nechci povyšovat zvíře nad člověka. Vztah s Karlem je pro mne velice důležitý, mám ho ráda. Ale to, jak se chová k Andynce, mi jedno není. Několikrát jsem se mu snažila vysvětlit, že takhle to nejde. Že ta němá tvář nemůže za to, jaký on má k psům vztah, či spíše nevztah.
On to vůbec nechápe. Podle něj má být pes v rodinné hierarchii až na posledním místě a je potřeba dávat mu to neustále najevo. Nesnáší, když Andy vyskočí na sedačku nebo nedejbože do postele. Jenže ona tak byla celé roky zvyklá, nechápe, proč je za to najednou peskovaná a trestaná.
Jsem z toho smutná. Dcera i já na naší fence hodně lpíme, máme ji moc rády a mrzí nás, že Karel se k ní chová tak agresivně a odmítavě. Zpočátku jsme si myslely, že si časem zvykne a začne ji brát na milost, ale spíš je to horší a horší. Nevím, co s tím. Dokonce už jsem uvažovala i o rozchodu, ale to mi připadá jako hodně silná káva, rozejít se mužem kvůli psovi.
Myslíte, že je ještě nějaká šance že se jeho chování k našemu psovi změní? Tohle je vlastně jediný zádrhel mezi námi. Jinak nám všechno klape výborně.
3.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemá rád našeho psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
vranoj: jo presne to me napadlo.. az prestanou hormony, a karel prestane ů mit rad" Ivetu.. treba si do ni totiz taky kopne..nebo jio par vlepi, kdyz nebud epo jeho... pan si evidentne leci nejakej mindrak.... 
Ano je možné vymezit určité hranice: pes nepůjde do postele, Karel do něj nebude kopat. Mně osobně na tom zaráží ta odlišnost povah: ano jsem pejskař a vůbec si nedovedu představit, že bych žila s někým kdo psi nesnáší. Co v dalších oblastech života jak se shodnete tam ? Jak např. trávíte volný čas ? To by mě opravdu zajímalo. Byla bych ostražitá. Až opadne prvotní poblouznění pak uvidíš jaký ten člověk skutečně je.
Bridgetj: presne, po prochazce se sprchujou tapiny a podvozek... kdo je chorobne cistotnej.. no jo... tak je par chlup=u, jsou to proste dlouhosrtsti kamosi... necht si trhne... vsechny tyhle "hygieeeny" byvaj daleko vic nemocny etc. cloveka souziti se psem zoceli, ven se musi v zime v lete, kdyz sviti slunicko, nebo je hezky... a po celem dnu v sedavem zamestnani se clovek aspon hybe..
Iveto a jeste neco... ono totiz fakt plati, ze kdo nema rad zvirata, neumi vychazet ani s lidma..uz se tady clanek na podobne tema resil.. a rikam znova, kdo by chtel me a nechtel moje zviraky, s tim si nemam co rict... jsou soucasti nasi rodiny.. a kdyz nechce nemusi k nam chodit...
zamerne nectu prispevky.. ale tech chlap by mi do pesanu kopnul jen jedno.. mel by kufry za dverma a s odpusteni. ale do bez pardonu... bych ho nakopala do kouli...
Na me to pusobi, ze nejsou tady sepsany vsechny info... je proste divny, ze kdyz do ni kope, tak ona pred nim nezdrha, ale chodi ho vitat... taky neni napsany jak je ci neni fenka vychovana... spis mi to prijde jako freee, co chce to si dela... mozna by jen stacilo posunout hranice jak fence tak i karlovi... fenka se zacne cvicit a ucit, ze nektere veci nesmi (v posteli bych z ni taky nebyla nadsena) a karlovi - jeste jednou kopnes a budes vykopnut... proste snaha by mela vyjit asi z obou stran... 
.gif)
Já se bojím, že jakékoliv projevy agresivity nejsou v pořádku - mírně řečeno. Člověk, který si "troufá" na malého psa, patrně je sice schopen skrýt svou agresivitu vůči lidem, ale není to zdravý projev, zdravý projev je to, že pokud něco nemám rád(a), zdvořile to ignuruji.
Myslím, že tenhle problém se časem vyvalí na povrch v daleko horší podobě. To, že teď to klape - pán má patrně tolik pudu sebezáchovy, že zatím je schopen odhadovat hranice, za které se obecně nesmí. Kde má svou skutečnou hranici, je neodhadnutelné.
Já bych volila - psa, ten není a nebude nebezpečný.
Ten pes je chudák, když on na něj pořád křičí a kope do něj.Je z chlapa ve stresu a vy jste nezakročila hned napoprvé, když do něj kopnul, že to může dělat dál?Tohle soužití asi nepůjde, buď musí z domu chlap, nebo pes.A teď si vyberte.
no, že se o psa nebude starat je jedna věc, ale tak si ho nemá všímat a hlavně nenadávat a nebít. To že psy nesnáší a snášet ho musí, je sice jeho ústupek, ale nějak moc to přehání. A pokud nebere tvoje argumenty, asi bych přehodnotila svůj vztah k němu
Almega: Hygiena zvířete záleží na každém majiteli. Náš 
šel po každém venčení do vany a sprchou se mu opláchnuly packy, čumák, pupek a prdelka. Takže nás hafan byl jak čisté miminko 
A do postele a na gauč mohl.
Mám ještě jeden postřeh. Bohužel i naše zákonodárství pořád chápe zvíře jako věc! Kde jsme my lidé vzali právo na to, abychom zvířata dávali na poslední místo v žebříčku?! 
To není pokora, to je arogance.
Znám ve svém okolí pár starých osamělých lidí, kteří žijí doslova kvůli svému zvířátku! To je neposuzuje, miluje je svojí láskou právě pro tento moment, nekárá a nekritizuje. Neměli bychom se my lidé mnohokrát lásce učit právě od zvířat?
U nás doma tomu tak je a díky za to. Láska zvířátka je někdy tak veliká a bez vypočítavosti, to se u mnohých lidí říci nedá.Bohužel.
taky me udivuje, ze pises, ze ho mas rada a dcera si s nim rozumi. S clovekem, ktery by se takle choval ke zvireti, co je clen rodiny, bych proste zit nemohla, tohle by pro me bylo velice zasadni. Jak se k cubine choval, nez se k vam vetrel? Nevidelas zadne varovne signaly?
Nakopnout mi někdo psa, kopnu jeho - ze schodů. Jaký tu může být člověk, když dokáže vědomě nakopnout a ublížit bezbrannýmu tvorovi? 
Když se k Vám stěhoval znal Vaše rodinné poměry
Je těžké teď hledat nějaké řešení,ale začala bych tím,že bych svolala rodinu a každý by řekl svůj návrh,co dál.Velmi by mi vadilo,aby se pes,který lítá venku a ke všemu(i hnusnému )čichá,se chtěl se mnou olizovat a ležet mi v posteli.Něco jinýho je kočka,která žije jen v bytě a je úplně čistá.Jednou jsem viděla ,jak hárající fena ležela na posteli u známých,povlak od ní špinavý,a oni na to nic-nó tak se to převlíkne...Musí se udělat hranice,co kdo ještě snese od psa a co už né...
ivetama: Naprosto souhlasím. Tvůj přítel věděl, že máš svůj domov a znal jeho členy.Musí přijat tvá pravidla. Nevyžadovala bych, aby se se psem mazlil a nebo se o něj staral, ale dala bych si pozor na agresivitu. Teď je to "pouze" pes a co bude dál? Nedej Bože, ty a nebo dcera? Vztah člověka ke zvířeti dost vypovídá.Já sama za sebe bych to nebrala! Tolerance ke zvířeti je to to nejmenší, co za tvé každodenní "služby" může udělat. Byl bych ve střehu. Přeji jen a jen štěstí a dobré rozhodnutí.
