Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
V posledních letech je stále častější trend, kdy matky předávají malá miminka chůvě a vracejí se do zaměstnání. Někdy není vyhnutí z finančních důvodů, jindy tak činí kvůli nastartované kariéře a z obavy, že několik let na mateřské dovolené ji může vážně ohrozit. V žádném případě nechci nikoho soudit; každý žijeme svůj život a děláme taková rozhodnutí, která považujeme za správná. A co vyhovuje jednomu, může být pro druhého nepřijatelné.
Jenže to, co v dané chvíli považujeme za nejlepší řešení, se může v budoucnu jevit úplně opačně. A v případě útlého dětství našich potomků čas nikdy nevrátíme, i když bychom to někdy udělat chtěli. Jako moje známá Mirka.
Byla úspěšná, pracovní postup měla díky svým schopnostem rozjetý a v zaměstnání byla jako ryba ve vodě. Její práce ji neskutečně bavila a trávila v ní spoustu času. Když otěhotněla, těšila se na miminko a celá jako by pookřála. Naštěstí neměla v těhotenství žádné potíže, takže mohla pracovat téměř až do porodu.
Po narození holčičky si mateřskou dovolenou užívala přesně půl roku. Pak si najala chůvu a nastoupila do práce na plný úvazek. Tvrdila, že už toho měla doma tak akorát, že to není nic pro ni, pořád kolem kašiček a plínek. Prý je klidná, protože chůva je skvělá a zodpovědná. Mirka ví, že je o malou dobře postaráno. Nutno podotknout, že i Mirčin manžel byl pracovně velmi zaneprázdněný.
Nějakou dobu všechno běželo tak, jak si Mirka představovala. Hodná chůva jí přes den udělala i drobný úklid, uvařila. Mirka se domů vracela večer a přebírala koupání a ukládání dítěte ke spánku.
Po několika letech však přišla rána. Reorganizace, rušení míst, výpovědi se rozdávaly jako na běžícím páse. Mirka se ocitla bez práce. Sice s tučným odstupným, ale na dlažbě. Hodně ji to vzalo. Tolik toho pro firmu obětovala a najednou ji vyhodili jako nepotřebnou věc, jako někoho, na kom vůbec nezáleží a bez koho se obejdou.
Zůstala doma a rozhodla se, že s hledáním nového místa si dá na čas. Její holčička v té době chodila už do druhé třídy. Tehdy jsem Mirku potkala a sedly jsme si na kávu. Napovídaly jsme toho spoustu a Mirka se mi mimo jiné svěřila, jak ji mrzí, že si svou dcerku víc neužila v době, kdy byla ještě malinká.
„Víš, měla jsem tehdy pocit, že když z toho rozjetého vlaku ve firmě vystoupím, už nikdy se mi podobná příležitost nenaskytne. Myslela jsem si, že dělám dobře. O Lucinku přece bylo skvěle postaráno. Ale teď už to vidím jinak. O práci jsem stejně přišla a vím, že si najdou jinou. Ale to, co jsem ztratila u Lucky, už nikdy nevrátím. Nebyla jsem to já, kdo ji učil chodit a dělat paci paci, její první slovo nebylo „máma“ ale jméno naší chůvy. Když si odřela kolínko, neběžela za mnou, ale za ní. Tehdy mi to nedocházelo. Až dneska. Kdybych se měla znovu rozhodnout, možná bych do práce šla znovu, ale vymínila bych si alespoň zkrácený úvazek“.
Nechci tímhle článkem vyvíjet nějaký laciný citový nátlak na kohokoli. Je mezi námi spousta rodin, kde je časný návrat maminky do práce nutný z finančních důvodů. Jen interpretuji příběh, který se opravdu stal a v němž je toho řečeno tolik, že jsem se rozhodla podělit se o něj s vámi. Mirka byla ve svém plném pracovním nasazení asi extrém. Možná že její příběh pomůže některé mamince v rozhodování, kdy se od malého dítěte vrátit do práce a za jakých podmínek. Protože... pracovní život nás všech trvá několik desítek let, ale to nejcennější, co můžeme v životě získat, mnohdy jen tak rychle přeběhne a už se nikdy nevrátí.
Mirčin příběh jsem použila s jejím svolením.
31.10.2012 Rubrika: Pro maminky | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Od miminka do práce aneb Jak dlouho byste chtěly být s dětmi doma?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Nejvíc mi na školce a jeslích vadí to ranní vstávání, když vidím ráno ještě za tmy maminku jak vleče za ruku caparta,tak je mi ho líto. Bohužel jsem to samé dělala i vlastním dětem,ale z existenčních důvodů, to prostě nešlo jinak.
Mě by vyhovovalo, kdyby nás muž uživil a já mohla být doma. Ostatně byla bych doma i teď a to klidně hned, mně by práce nechyběla a na vstávání jsem si nezvykla celý život
Zkrácené úvazky prostě v ČR skoro nejsou. V pár nadnárodní firmách ano, ale ještě tam musíte např. pracovat víc než 1 rok atd. Je fakt, že nemá cenu se obětovat pro firmu, ale zase získala zkušenosti, které se jí budou v dalších pracích hodit. U nás se právě propuštějí lidi po 13ti letech a nechávají se tam noví - jsou levnější. Kvalita odvedené práce nikoho nezajímá. Alespoň nám v našem oddělení řekli, že za 2 roky končíme, dopředu. A taky budeme na dlažbě - to se dnes může stát ze dne na den a ještě vás ani "nevarují".
.JPG)
Hlavně kdyby měla každá z nás možnost si vybrat.
Některá nesežene práci na takový úvazek, jaký by potřebovala, něktrá nemá hlídání, spoustě ve vlastním rozhodnutí brání předsudky okolí typu "ženská má sedětz na zadku u dítěte"
I tady mě překvapil názor, že když se někdo rozhodne mít dítě, má s ním sedět doma.
To si budeme brát příklad ze snědých spoluobčanů, nebo co?
Naopak, když se někdo rozhodne mít dítě, má ho taky uživit a nevím, proč by mělo být špatně, že jde na rodičovskou dovolenou tatínek či hlídá babička.
lonkue: ty jsi to tak neměla a to je moc dobře. Nicméně, jsou dost vážné psychologické studie, které mají ověřeno, že u ne malé části žen alkoholiček byl spouštěčem právě jejich pobyt na MD, kdy se cítili frustrované a nevyužité jinak, než jako kojné.
Bellana: líp bych to určitě nenapsala. Děkuju.
loupák: no prave!
. Jenom me desilo jaky se z toho stal zvyk... Manzel prisel z prace a ja u lahve cerveneho. Ptal se: uz zase pijes? Bude z tebe alkoholik. A ja jsem mu rikala, kdyby jsi mel den jako ja, taky by jsi chlastal...
. Co jsem v praci, tak se konzumace velmi snizila...
.gif)
lonkue: to je právě ta odměna za dobře vykonanou práci
.JPG){kind=avatar}
Verera: Tím, že se žena stane matkou, nepřestane být ženou a člověkem. Má taky svoje právo. Mezi tato práva patří i to, že si může vybrat, jestli bude celodenně pečovat o dítě nebo jestli dítě na část dne předá do péče někoho jiného. V historii lidstva ženy vždycky pracovaly a vždycky se o jejich dítě staral buď starší příbuzný nebo najatá síla. Výjimečně byla matka po šestinedělí osvobozená od všech činností kromě opečovávání potomka. To je současný trend v ČR, jinde ve světě se to nedělá. Možná ještě tak v USA v některých skupinách. Ale i tam mívají chůvy a au pair. Chceš být doma a považuješ to za správné, to je správné pro tebe. Nedává ti to ale právo soudit ty, které to mají jinak. Ostatně - nejčastěji jsou týrané děti, jejichž matky do práce nechodí. Ono jim podle jejich mínění nezbývá nic jiného, než žít s tyranem, na kterém jsou existenčně závislé. Když se žena a muž dohodnou na modelu, že muž bude zabezpečovat rodinu finančně a žena se bude strarat o děti a domácnost, je to asi optimální. Ale vnucovat tento model všem, to je povýšenost. Jak tak pozoruji v MHD, sice jsou v současnosti ženy doma s dětmi do jejich školních let, ale děti neumějí pořádně česky, neumějí malovat, kreslit, básničky, písničky, jsou neohrabané. Kde je tedy ten přínos? Kdo se dětem věnovat chce, udělá to i při zaměstnání, kdo ne, ten na ně kašle, i když je s nimi doma.
Capelucita: asi akždý si to maluje NEŽ má děti
...uvidíš,jak se ti bude chtít do práce od půl ročního mimča,pokud nebudeš muset s existenčních důvodů do rachoty
a propo konzumace alkoholu na materske... Kdyz se byla porad doma tak jsem doslova cekala se slinou u pusy az dam vecer dcerku spat a otevru si lahev vina... A z meho okoli to tak ma vice maminek. Ano, materska je nejcastejsi brana k alkoholismu...
Nessie: janas: mám to jako Nessie,podle mě jsem si odpor ze sociálních zařízení přinesla z dětství,i když si nepamatuju jestli se mi tam vyloženě nelíbilo
,od mamči vím,že jsem každý ráno brečela(já od 20 měsíců v jeslích) a těžko jsem to snášela
...dodnes ve mě vůně školky vyvolá špatně od žaludku a osypky,ten pach je asi pořád stejný
...
Zas jeden český pohled na to, jak je špatně chodit s malým dítětem do práce.
Žila jsem dlouhou dobu ve španělsku a tam je MD 5 měsíců, začíná (pokud si dobře vzpomínám) 2 týdny před termínem porodu a končí po těch 5ti měsících. Po jejím ukončení si mamči obvykle braly celou dovolenou, takže byly ještě měsíc doma. A pak hurá do práce. Většina mých kamarádek se do práce těšila, protože jim chyběl každodenní kontakt s dospělými. Na kolektivní výchově tam nikdo neviděl nic špatného, někdo vozil dítě do státních jeslí, někdodo soukromých a někdo mamince, která ke svému dítěti hlídala i 4-5 dalších. Holky, které nechtěli zpět do práce si mohly požádat o neplacené volno. Neměli pak žádný příjem a po roce ho mohli buď prodloužit nebo se pokusit vrátit do práce. Firma neměla povinnost jim držet místo (právně to je složitější, ale fakticky se místo držet nemuselo).
Mě na tom, jak to funguje všude kolem nás, nepřijde nic zvláštního. V ČR jsme jako ženy při eventuélním nástupu do nového zaměstnání hodně znevýhodňovány tím, že je tu "zvykem" být 3 roky s dětmi doma. Já plánuji být, až se mimčo narodí, doma na MD, a pak nastoupit na zkrácený úvazek zpět do práce. Mimča si užiju a práce taky. Do práce nechodím, protože musím, ale i proto, že mě baví.
Mmch, spousta holek se na RD doma "nudí" a tráví spoustu času vysedáváním na internetu a koukáním na TV, popř. kafíčkováním s kamarádkama (některé bohužel i větší konzumací alkoholu). nemyslím si, že by pak v konečné důsledku trávili s dětmi víc času, než holčiny, co chodí na zkrácený - a bohužel v některých případech i na plný úvazek. Za mě rozhoduje kvalita, ne kvantita (času, kdy je "prcek" v tělesné blízkosti matky).
Dcerka bude mit 2 roky za 2 mesice. Ja uz pul roku pracuji. Dohodla jsem se se sefem na 4 dny v tydnu a z toho muzu jeden den pracovat z domu. Nastesti to moje prace dovoluje. Jsem absolutne spokojena. A ten 1,5 roku doma je absolutni maximum. Uz mi doma zacinalo hrabat> Takhle jsem spokojena. Realizuji se profesionalne a vzdycky se hrozne tesim na dcerku az prijdu z prace. Kdyz jsem s ni byla porad doma tak jsem vecer byla vztekla a mrzuta na vsechny kolem...
janas: No víš - asi nejde tak jednoznačně říct, že to ty děti neovlivní. Jak koho. Já šla do školky až jako předškolák, předtím mě hlídala babička. Nenáviděla jsem to tam, hodně, hodně dlouho jsem plakala každé ráno, že tam nechci a pak ještě po odchodu mamky nějakou dobu a nezvykla jsem si za celý rok. Jsou prostě děti, které o kolektiv ani za mák nestojí a školka je pro ně utrpení.
Já myslím, že v současné době je to dost jednoduché... aspoň u nás. Jesle nikde v okolí nejsou (nejbližší asi 50 km) a ve školkách maj tak plno, že jsou rádi, když vezmou už tříletý děti a natož mladší.Páce v samosprávě taky není nijak kouzelně honorována, tudíž není jiná šance, než být s mrňousem doma celé tři roky - neříkám, že bych šla do práce dřív, ale jen chci jasně formulovat, že v našem okolí je toto téma naprosto pasé a zkrácený úvazek sprosté slovo - alespoň pro zaměstnavatele.
Mimochodem, do jeslí jsem šla, když mi byl rok (mamka neměla na výběr, rozhodl zaměstnavatel) a rozhodně nemám pocit, že bych nějak trpěla - dokonce jsem měla novýho kamaráda... řidiče autobusu .
Takže, Vy, které z jakéhokoli důvodu jdete do práce dřív, neberte si to tak, ty děti to asi doopravdy nijak výrazně neovlivní. 
U prvního dítěte jsem začala na částečný úvazek pracovat v jeho 4 měsících, zpočátku 2-4 hodiny týdně, do práce jsem si ho brala sebou, postupně se to navyšovalo na cca 8 hodin týdně (od jeho 1,5 roku) a to už býval doma s chůvou. S druhým dítětem to mám podobně - od půl roku pár hodin týdně a hlídal manžel, teď od roka 6-8 hodin týdně a hlídá chůva. V práci si odpočinu od domácího kolotoče, na děti se pak moc těším a ony na mě a času spolu trávíme dostatek. Navíc jsou zvyklé být i s jinými lidmi než jen s mámou.
