Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

nakopnout mi chlap psa, je to to posledni, co v mem byte udela. Uz by mel kufr za dverma.

Iveto, nezlob se, ale když jsem četla ten článek, tak vidím v chování tvého partnera jen panovačnost a aroganci. Proč se tedy stěhoval do tvého bytu, on nevěděl, že tam máš psa? Myslel si snad, že se z bezbřehé lásky k němu vzdáš tvora, kterého máš ráda jen proto, abys mu mohla prát fusekle a vařit teplé večeře? Nastěhoval se on k tobě a určuje si tam pravidla jako ředitel zeměkoule. Být tebou, tak si další soužití s ním rozmyslím. Aby se jednou takhle nechoval taky k tobě.

Mám trochu podobnou zkušenost, ale z jiné strany. Já zase nesnášela kočky a můj přítel před pěti lety když jsme se poznali si ke mě tu svoji hodlal nastěhovat. Jelikož jsem ho velmi milovala, přijala jsem jeho Terezku, která je dneska mým miláčkem a kromě toho mám ještě další dvě. Tím jsem chtěla říct, že kvůli milované osobě se naučíme mít rádi i to co ona miluje a má ráda. A když toho někdo není schopen podle mě nemiluje dostatečně.

Já Ti nevím...
nemá rád psy - nemá rád lidi.
Nemyslím to až tak doslovně. To, že se psů bojí, nebo je nemusí je jeho věc. To, že se nehodlá starat o Tvého psa - budiž - to je jeho postoj a má na něj svým způsobem právo.
Ale do mého psa /resp. kočky, páč psa nevlastním/ by kopl jenom jednou.
To si vybíjí nějaký mindrák nebo co?
Byla bych ostražitá, co se z chlapečka vyklube...

ivetama:

ja bych to nesnesla, my mame pejska s pritelem a ja jsem ta meka a on je ten vychovatel a ja to nekdy uplne desne snasim, ale musi to byt je to jeste stene a naucit se musi, ale mazli se sni chvali a tak, kdyby do ni kopnul ci tak nejak tak mu asi ukopnu hlavu. Ale ja bych s clovekem co nema rad zvirata nemohla byt, me babicka rikavala ze clovek ktery nema kladny vztah ke zviratum neni dobry clovek...

Váš pes je člen rodiny. Karel věděl, že je člen rodiny, a že Vaši rodinu musí přijmou kompletní. Pokud věděl, že to nedokáže, tak se k Vám vůbec neměl stěhovat. Musím říct, že pořád říkáme, že se lidi chovají jako zvířata, ale kdyby to byla skutečně pravda, tak by bylo na světě krásně. Váš pes Karla přijal do rodiny bez výhrad a dokáže mu tolerovat i jeho občasné hrubé výstřelky (což dokazuje už to, že ho ještě nepokousal). Kdyby Karel byl aspoň trochu jako Váš pes, tak by ji taky mohl přijmout. A kdyby se aspoň trochu snažil, nemusí milovat všechny psy na světě, ale u tohoto konkrétního by se mohl aspoň pokusit, už kvůli Vám. Jenže asi nemá zájem. Je spokojený, že mu někdo vypere fusekle, uvaří, a on pro to nemůže udělat ani takovou maličkost, jako chovat se slušně k někomu, kdo se nemůže bránit. Chápu, že nechce se psem spát v posteli, ale všechny jeho další projevy se pochopit prostě nedají. Já bych s někým takovým být nemohla. Na psa si člověk zvykne a zpravidla si pořizuje další. Takže co pak, prohodí štěně oknem? A co až bude mít Vašeho psa opravdu plný zuby - nakopne ji tak, že jí zláme žebra a bude tvrdit, že ji srazilo auto? Říká se, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi, a něco na tom asi bude-

mě by pan Karel nakopl psa jen jednou.....ten by upaloval od mého baráku.....

Nevím co píší holky, ale onen pán přišel do rodiny poslední a tudíž by měl respektovat, že psina je její součástí....to, že je zvyklá na krapánek komfort, se změnit už asi nedá....pochopila bych ještě, kdyby pán neměl rád kočky, ale psa??? Ještě tak kdyby se psů bál, ale ne averzi...podle mě má nějaký problém....

kominice: mně vadí každý projev krutosti vůči zvířatům, na to jsem hodně citlivá a dokázala bych hodně hlasitě protestovat. Chlap, který by se u nás takhle choval, by brzo skončil-jak můžu milovat někoho, kdo ubližuje tomu, koho mám ráda? Jak si to vůbec může dovolit když ví, že mi to vadí? To není jen chování ke zvířeti, ale to, jak se chová v té domácnosti vůbec. Stejně tak by mohla trousit špinavé prádlo po bytě, nesplachovat záchod...

Podle mého názoru, čím vychovynější pes, tím milejší. Máme fenu Berňáka (před ní jsme měli 10 let fenu ovčáka a to byla dáma) celá rodina ji zbožňujeme, ale odsaď podsaď. Do obýváku nesmí a do postele už vůbec ne, ví co si může dovolit a myslím že je jedno, jestli je to pes pěti nebo padesáti kilový. Je to člen rodiny a kdyby se na ní někdo jen křivě podíval, asi bych si to dlouho pamatovala. Jakmile ale udělá něco co nesmí (např. vyhrabe opečovávanou zahrádku) je zle. Pes musí mít respekt. Moji rodiče si pořídili Jorkšíra (nikdy psa neměli, vůbec se nesnaží ho nějak vychovat, šišlají na něj jak na dítě), toho psa normálně nesnáším ač jsem pejskařka. On skáče na klín, leze po opěradle sedačky až nám na ramena, je schopen vlést až na lustr. Co nikdy nezkousnu, je to, že si začne u nás okamžitě značkovat celý byt a to je podnět k tomu, že mám na něj normálně averzi. Vím, že to není psem, ale páníčkama. Stačí mi vidět "Fíďu" mezi dveřmi a jdu do kolen a to jsem pejskařka. Zkuste vaší fence vymezit určité meze a nepovolit, ona to pochopí. Jen bych se u partnera soustředila na to, jestli jeho nenávist zůstává jen u psa. Chtělo by to asi určitý kompromis

kominice: Jo, jednou jsem viděla venku jak holčina kopala do psa. Divím se, že ji nesežral. Tak jsem ji seřvala na dvě doby. Strašně jí vadilo, že přítel se zdržel v práci a ona s ním musela ven. Neuměla s ním vůbec zacházet. Naštěstí si páníček našel lepší slečnu.

kopni milého karla taky tedy spíš vykopni

respektuju, že někdo nemá rád psy, ale když ho bezdůvodně nakopne, je hulvát, sbalila bych mu kufry
psa bych nakopla v případě, že by napadl mě nebo děti

Bridgetj: Fakt jsem zmetek. Vidět jak někdo kopne do kocoura tak jdu a čutno do něj. Nemluvě o tom že náš kocour budí respekt a klidně kousne když se mu něco nelíbí To by se asi chlap divil až by našlápnul na kopanec a kocour ho řádně zdrapal.

taky si myslím jak piše Nika1 ,že by si měli o všem promluvit a opravdu jak přitel nemá rád ,že jde do postele tak ji vykázat a pomalu ji učit ,že tohle né mám pejsky ráda a moc taky jsme měli byl náš mazel ale určitá pravidla dodržoval do ložnice mohl ,ale do postele né dal si hlavičku na pelest a koukal co tomu řeknu pohladit a řict né