Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bráníš se myšlence, že by ses s ním byla schopna rozejít kvůli zvířeti, protože nám odmalinka vtloukali do hlavy, že zvíře je míň než člověk. Věř tomu, že časem z toho vyroste velký problém, máte úplně rozdílné vnímání, rozdílnou citovost, z toho nic dobrého nevzejde. Jestli jsi toho schopna, rozejdi se s ním včas. Chlap, který kope do zvířete - je jedno, že ho nemá rád, ale kope - bude časem hrubý i na vás.

kominice: Jo, pánvičkou na ně, co?

Jsem kočičářka, psi mi ale nevadí. Tedy ti co se mě nesnaží sežrat
Když bych si přivedla partnera- do svého bytu- a on nebude mít rád kočky- tak je to jeho problém. Náš kocour tu byl dřív, je rozmazlenej, hýčkanej a milovanej. Takže buď by se k němu slušně choval nebo by šel světem- přítel, né kocour. A vidět že do něj kopnul....... kopla bych do přítele.
Nemám ráda ubližování zvířatům celkově. Tohle jednání by se mi nelíbilo

sallie: Nemyslím, že si to vymyslela. Znám případ, kdy byl pejsek taky jedním členem rodiny ignorován a pejsek se snažil ho pořád zaujmout. Náš jezevčíček když se na nás urazil, tak nám to dal pěkně sežrat. Zalezl si do pelechu a celý den s námi nekomunikoval. Pak jsme se plazili po zemi ať si nás všimne. Oni pejsci jsou i vyčůraní a ví jak na to. A pokud je fenečka mazlík, která s každým chce být kamarádka, tak se bude snažit pořád o nějaký kontakt.

Chce to stanovit hranice: pro pejska, ale hlavně pro Karla. Karel nemá co kopat zvíře a zvíře nemusí spát v posteli. Koupila bych pěkný pelíšek, dala do něj hračky nebo ať spí v posteli s dcerou, jestli je na to zvyklí. Psi smrdí, pokud je jejich páníčkové nekoupají. Z huby jim tedy smrdí pořád, ale nedýchají Vám přece do obličeje. Karel ať laskavě fenku maximálně ignoruje, ale tím to končí, žádné tresty. Copak nakope šéfa, když ho nemá rád ?

sallie: No, tak uřvanýho papoucha mám a problém nemám. Když řve, ignoruju ho nebo ho pustím a je klid. Potkan mi taky nevadí, měla jsem ho. A lítal mi klíďo po gauči. Beru to, že postel nebo gauč by se dal odnaučit. Stačí fenečce vymezit svoje místo. To, že mě pes bujaře přivítá, to je něco normálního. Ale spíš bych řekla, že mu prostě vadí a nehodlá ji akceptovat. Už je to, že zastává, že pes má být až na posledním místě. Je to proboha taky živý tvor a zaslouží si lásku.

My máme doma taky už 9 let pejska, který je naštěstí mazel celé rodiny včetně přítele. Když jsem četla tento příběh, napadlo mě, že, když se váš přítel takhle chová ke zvířeti, které za nic nemůže, jak se bude časem chovat k vám. Podle mě to není dobrý člověk a měla by jste Váš vztah ještě zvážit. Ikdyž člověk nemá rád nějaké zvíře, neznamená to, aby ho nakopával, řval na něj a vybíjel si na něm své komplexy pána. Ten kdo nemá rád zvířata, nebo alespoň se k nim neumí chovat, nebo je tolerovat, ten který dává najevo svou autoritu tímto způsobem nebude člověk na celý život. Aby se pak jednou nezačal takhle chovat i k Vám.

jinak mi přijde zvláštní, že pes ho pořád vítá, když ho dle autorky "kope"... to mi nepřijde jako pravděpodobný, takže myslím, že zrovna to s tím kopáním si autorka vymyslela.... a to kopání je jediné, co mi přijde jako nepochopitelné jednání ze strany člověka, který zkrátka ze psa není nadšený.

Sirka: Můj přítel taky nemusí třeba kočky. Ale v životě by se takhle nechoval. Vidím to u mých rodičů když jdeme na návštěvu. Kocouři nás taky vítají když přijdeme na návštěvu. Vždycky je přivítáme, přítel někdy i pohladí. Ale tohle co předvádí její přítel mi přijde jako arogantní chování. A pisatelka píše, že už jí "párkrát" nakopnul. Já když jsem omylem žďuchla do našeho když se mi připletl pod nohy, tak jsem ho pohladila a pomalu se omlouvala. Je to menší pejsan a nakopnutí ho může bolet. Nedejbože mu stoupnou na packu.

Bridgetj: ne, já nemyslím, že je správné do psa kopat.... ale zase by se mělo respektovat to, že někdo prostě nechce psa v posteli.... nebo na gauči....

A děti taky musí respektovat nějaká pravidla a když se mění situace, tak se mění pravidla (např. ročnímu dítěti holt občas padne jídlo na zem a je to OK, pětiletej sprateček si to jde uklidit. Když je u nás babička, tak děti netahají svoje hračky a bordel do jejího pokoje. Babičce můžou ráno skočit do postele, kolegovi ne atd.) Nevím, proč by pes nemohl taky dodržovat nějaká pravidla... pokud by pes měl pravidla, tak by třeba ten přítel nebyl tak vynervovanej.... ono představa, že přijdu domů a vrhne se na mě zvíře, který se po mě válí u jídla a u televize a pak mi ještě vleze do postele, tak bych asi taky byla nakrknutá. Přestav si, že by to nebyl pes, ale nějaké zvíře, které je zcela lhostejné tobě. Třeba potkan nebo uřvanej papoušek.... a někdo by trval na tom, že musí s tebou spát v posteli.... jistě bys ho vítala s nadšeným ťuŤu ňuňu...

Bridgetj: V tomhle máš pravdu, ale vždyť nevíme, jak to ve skutečnosti bylo. Třeba psa nohou jenom odsunul. Pan Karel by se měl naučit se psem vycházet, aby ho pes respektoval a poslouchal. Ale pokud nemá psy rád a dává to okatě najevo, tak je jasné, že se to pisatelce Ivetě nelíbí.

Sirka: Nemyslím, že je fenečka nevychovaná. Náš nás taky po příchodu domů s jásotem vítal. A to, že se někdy připletel do cesty .... to má snad pořád ležet v pelechu?? Myslím, že kdyby přítel trošku zbrzdil a měl pro ni aspoň jedno hezké slovo, nebo ji třeba pohladil, měl by klid. Může být rád, že ho za to nakopnutí nekousla do nohy. Zasloužil by si to. Vím, že nemůžu srovnávat dítě se zvířetem, ale když se mi bude motat kolem nohy dítě, nakopnu ho??

Dïvím se, že ho ještě vítá, většinou to psi vycítí. Náš může na sedačku, jen když tam není přítel. Moc dobře to ví. Ale byla tak zvyklá od malička.
Nepříjde mi normální, aby člověk nakopával zvíře, když mu vadí i když žije ve stejném bytě. Odehnat ano, ale nakopnout . Navíc přítel se k tobě stěhoval a pejska už si měla a musel vědět do čeho jde!

Ten pán se nezmnění a tak, jak se chová k pejskovi, tak se časem(až skončí poblouznění) začne chovat i k Vám! Není to dobrý člověk s dobrými názory. Já bych od něj odešla (resp. ho vyprovodila z mého bytu)!

Kdo ví, jak to ve skutečnosti je . Rodiče přítele mají také psa, také voříška, a ač mám psy ráda, tak ten pes je neskutečně nevychovanej a rozcapenej. Jim nevadí mít psa na gauči, skoro pořád je doma, byť by mohl být venku. A tohle mi teda vadí. Vážně mám psy ráda, ale třeba jeho věčně štěkání me uvádí do nepříčetnosti. Ale naštěstí jsem si pesana už vycepovala, ten ví, že když něco řeknu, tak to platí.
Možná by vážně neškodilo trochu posunout hranice, jak píše Mirabelka a sallie.