Nemá rád našeho psa
.jpg)
Když jsem po rozvodu zůstala sama s dcerkou, které tehdy bylo osm, podlehla jsem jejím prosbám a pořídila pejska. Krásné štěňátko, fenečku, a vyrostla z ní opravdová psí krasavice, byť je to tzv. pouliční směs.
Obě dvě jsme si ji zamilovaly a ona nás také. Je moc hodná, přítulná, nekonfliktní a poslušná. Kromě štěněcího věku, kdy měla demoliční období, nám nikdy nic nezničila. Těch pár pantoflí a otrhaných tapet jsem už dávno oželela.
Uběhlo několik let a seznámila jsem se mužem, který s námi nedávno začal bydlet. Dceři už je dvanáct a s mým přítelem si rozumí. Nejmají mezi sebou žádné rozpory, čemuž jsem opravdu ráda.
Jediné, co mi kazí nově nabyté rodinné štěstí, je vztah mého partnera k naší fence Andynce. On ji totiž vůbec nemá rád a ani se nesnaží to skrývat. Na rovinu řekl, že psy nesnáší, že jsou mu odporní a nepříjemní a ať od něj nečekáme, že se do péče o Andynku zapojí. Respektovala jsem to, každý jsme nějaký.
Jenže Karel se k ní chová dost ošklivě. Stále na ni křičí, odhání ji, párkrát jsem dokonce viděla, jak ji nakopnul, když se mu pletla pod nohama a vítala ho po návratu z práce. Ta dobrá psí duše se mu totiž pořád snaží nějak zavděčit a neuvědomuje si, že tím to vlastně ještě zhoršuje. Jenže ona je zvíře, nemá rozum, ten by měl mít Karel.
Víte, ani v nejmenším nechci povyšovat zvíře nad člověka. Vztah s Karlem je pro mne velice důležitý, mám ho ráda. Ale to, jak se chová k Andynce, mi jedno není. Několikrát jsem se mu snažila vysvětlit, že takhle to nejde. Že ta němá tvář nemůže za to, jaký on má k psům vztah, či spíše nevztah.
On to vůbec nechápe. Podle něj má být pes v rodinné hierarchii až na posledním místě a je potřeba dávat mu to neustále najevo. Nesnáší, když Andy vyskočí na sedačku nebo nedejbože do postele. Jenže ona tak byla celé roky zvyklá, nechápe, proč je za to najednou peskovaná a trestaná.
Jsem z toho smutná. Dcera i já na naší fence hodně lpíme, máme ji moc rády a mrzí nás, že Karel se k ní chová tak agresivně a odmítavě. Zpočátku jsme si myslely, že si časem zvykne a začne ji brát na milost, ale spíš je to horší a horší. Nevím, co s tím. Dokonce už jsem uvažovala i o rozchodu, ale to mi připadá jako hodně silná káva, rozejít se mužem kvůli psovi.
Myslíte, že je ještě nějaká šance že se jeho chování k našemu psovi změní? Tohle je vlastně jediný zádrhel mezi námi. Jinak nám všechno klape výborně.
3.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 97 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemá rád našeho psa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak u mě by chlapec skončil. Našeho 
(ať je mu v nebíčku hezky) jsme milovali všichni a měli jsme ho jako dítě. Tohle co předvádí tvůj přítel, je teda hodně silný kafe. Takže 
sallie: Pejskovi, který je zvyklý na svoje zaběhnuté něco najednou zakazovat?? Je zvyklé na lásku, pohlazení a dočká se od toho hňupa akorát kopanců?? Tak to promiň, ale kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. A za tím si stojím. To je jako bys povolila dítěti nějakou činnost a pak ho omezovala.
Já teda psy vůbec nemusím, jsem kočková, ale asi by se mně nelíbilo, že přítel do psa kope. Dcera má kočku, zeť kočky taky zrovna nemusí, ale toleruje ji, je k ní hodný, nikdy by jí neublížil.
Já mám moc vyvinutý čich a pejskaři nezlobte se, ale mně psi nevoní.Takže v posteli by vůbec nepřipadal v úvahu.
Pes se mi zdá neadekvátně vychovaný, lépe řečeno rozmazlený, když si může kamkoliv včetně postele, trochu se také podivuji nad tím, že když do něho partner občas kopne, že jej ještě tedy vítá... zvíře dokáže vycítit když ho někdo nemá rád. Prostě to chce jistou dohodu, ty nebudeš psa kopat a on zase nebude chodit do postele !!!!
přijde mi to trošku jednostranné... úžasná němá tvář a vetřelec agresor. Opravdu je to tak černobílé?
Z mého pohledu - psy nemusím, oni mě z nějakého důvodu mají rádi a "otravují" mě. Asi bych ocenila, kdybych teda musela žít někde se psem, kdyby domácí psa usměrnili. Např. že pes nebude mít přístup do mojí ložnice a potažmo postele - jeslti je zvyklej spát s někým v posteli, tak ať spí - ale ne se mnou, když já na to zvyklá nejsem.
A asi bych si nesedala na sedačku, ale jen do křesla, aby tam za mnou pes nemohl. SOrry, mě psi smrdí a vadilo by mi číst si nebo koukat na televizi s vlčím dechem rovnou do obličeje.
Nevím jeslti bych dokázala psa nakopnout, ale ona někdy ta přítulnost a rozcapenost domácích mazlíčků je opravdu na nervy - zvlᚍ když si představím tu situaci, že někdo přijde už k dospělému zvířeti, které má povoleno všechno a od něj se očekává, že bude nadšenej ze psa v posteli..... 
MOžná by stačilo fence trošku vymezit hranice. I starý zvíře se může naučit že třeba do jedné místnosti (ložnice) nemá povolený vstup, aby měl přítel jednu místnost bez psa? Jestliže přítel se přizpůsobí psovi v bytě, tak by se pes mohl přizpůsobit tomu, že nebude chodit do jedné místnosti....
Pozor !!! Tady není žádné kafe dost silné - pryč od takového člověka, protože těch kopanců byste se brzy mohly dočkat i vy. Hierarchie takového člověka je JÁ a zase jen JÁ a nikdo mi nevymluví, že by v něm mohlo být taky něco dobrého - to je jen přetvářka a ta nevydrží dlouho.To je můj nazor...
.JPG){kind=avatar}
Jak dlouho bude trvat, než začne řvát i na dceru a tebe? Já nejsem člověk psí, ale kdo je schopen kopnout do zvířete, je schopen kopnout i do člověka. Nebyla jsem v podobné situaci, ale kdyby někdo kopl moji kočku, už mu asi víckrát ruku nepodám. (Vím, jak dlouho jsem se zlobila na švagrovou, když tvrdila, že naše kočka je zlá, že to na ní viděla už od jejího narození, že je v ní zlý duch.)
to je teda divny ja taky nemam rada psy a kdybych musela zit s nejakym v domacnosti, tak se mi to nelibi, ale ze bych ho nakopavala 
to mi prijde jako silne kafe 
chapala bych, kdyby vas partner psa ignoroval...OK, pes je vas, on o nej nema zajem, v poradku....ale tohle...myslim, ze myslenky na rozchod kvuli psovi nejsou uplne z cesty, jak nemam psy rada, tak mi tohle chovani prijde jako vylozene varujici
