Manžel hazarduje se svým zdravím. Jak ho dostat k doktorovi?
.jpg)
Dělám si starosti o zdraví mého manžela. Je mu 62 roků a už několik let má potíže se žlučníkem. Problém je v tom, že se s tím pořádně nikde neléčí a ani není ochoten se jakkoli omezovat v jídle. Dokáže být „hodný“ jen když mu je zle, jakmile mu trochu otrne, opět se vrací ke svému naprosto nevhodnému stravování.
Připadá mi jako malé, umíněné dítě, které se vzteká, když není po jeho. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem se snažila zavést doma zdravou stravu, pokaždé to skončilo hádkami a dusnou atmosférou. Pro manžela totiž zelenina není jídlo, s oblibou říká, že přece není králík. Mléčné výrobky konzumuje jen občas. Nejraději má přesně to, co mu nedělá dobře: smetanové omáčky, řízky, pečený bůček, knedlo, vepřo zelo, bramboráky. Navíc nejí nijak střídmě, jeho porce jsou skutečně obří, taky má pěknou nadváhu, váží skoro 130 kilo.
Myslím, že i to je důvod, proč zatím nebyl pořádně u doktora. Stydí se. Moc dobře si je vědom, že způsob, jakým se stravuje, je špatný, ale nedokáže si to odepřít. S hrůzou čekám, kdy ho přepadne pořádná žlučníková kolika. Zatím mu bylo vždycky jen hodně zle, měl velké bolesti, kroutil se jako žížala, ale asi to ještě pořád nebylo tak zlé. I když, pravda, tak den, dva, se pak dokázal krotit a sliboval doslova hory doly, jak už bude hodný. Jenže v okamžiku, kdy zjistí, že si dá řízek a je v pohodě, všechna předsevzetí jdou stranou a jede zase ve svých starých, zaběhnutých kolejích. A takhle se to opakuje pořád dokola.
Co s ním, s chlapem jedním nezvedeným? Mám nějakou šanci mu pomoci i proti jeho vůli? Jinak je to fajn mužský, jsme spolu už čtyřicet let, máme děti, vnoučata a na rodině hodně lpíme. Strašně moc mne mrzí, jak nezodpovědný manžel ke svému zdraví je.
6.9.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel hazarduje se svým zdravím. Jak ho dostat k doktorovi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nessie: Až mi zatrnulo,když jsem si představila co by můj současný napsal v tomto stylu o posledních třech měsících se mnou 
sharon: na rybách sedím taky převelice ráda-a nejlíp když mám v kapse na sváču řízek 
loupák: No právě...mám pocit, že ty, které tu píšou, že se manželka musí starat a musí ho přesvědčovat a objednávat ho k lékaři atd., si vůbec neuvedomují, že by se ta situace mohla obrátit... nevím, kolika přítomným dámám by se líbilo, kdyby jejich partner začal komentovat jejich špeky a každý kousek čokolády, co si dají do pusy a poukazoval na to, že si zadělávají na infarkt ´, obezitu, cukrovku a vůbec - kdo se má na ty špeky koukat taky, žejo? 
Skoro každý člověk toti ž nějak hazarduje se svým zdravím - někdo kouří, někdo má rád alkohol (já dělám obojí ), někdo mlsá k smrti rád sladkosti, někdo pije moc kafe, někdo se přejídá, někdo leze po horách, někdo dělá paragliding, někdo má nebezpečné zaměstnání,.....laždýho budeme vychovávat, aby se napravil?
.gif)
Beru: ano tak i u nás.....byl po operaci 7 měsíců na neschopence a tak se vše jakžtakž dodržovalo....a jen co nastoupil do práce mezi chlapi.....škoda mluvit - nešetří se a já už to moc neřeším, jen dohlédnu aby bral pravidelně léky, aby mu nechyběly a jinak je to na něm.....mj. ten můj má rad snad vše co existuje, slané, sladké, tučné, libové, kyselé a nejraději sedí na rybách....
sharon: loupák: Můj názor na svět s změnil v tom smyslu,že tenkrát mě to štvalo,nervovalo-dneska upozorním a končím,bo to bych si ten infarkt uhnala taky.
.gif)
Nessie: 
přesně tak...sice občas remcám a prohodím,že teda nějakou zeleninu by do sebe občas mohl hodit,ale je to jeho věc
...on mi taky neříká,že mám špeka a měla bych s tím něco dělatmáme se rádi takový jaký jsme...je možný,jak píše sharon,že to budu za 30 let vidět jinak...uvidíme uvidíme
Nessie: včera jsem zrovna diskutovaly s dcerou (36) sama říkala že člověk s věkem hodně mění pohled na svět a názory....
To mělo být pro sharon 
Proti jeho vůli-tak je to přesně napsáno -nezmůžeš vůbec nic.A někdy ani s vůlí.Já už z nápravy světa,respektive chlapů vyrostla.Můj ex měl těžký infarkt v relativně mladém věku,skoro bylo po něm.Přitom zeleninu a ovoce na kila,možná snad ujížděl na sladkém,a kdy žsi něco oblíbil,hlavně že toho bylo hodně.Takže po návratu z nemocnice,s jeho naprostým souhlasem,jsme zavedli totálně zdravou stravu /kvůli cholesterolu jsem kupovala křepelčí vejce / a on si po tom superzdravém obědě poslal kluka do cukrárny pro plato dortů.Nebo pečený koleno.Tohle musí každý vybojovat sám-můžeš nabídnout pomocnou ruku,vařit jinak,ale pokud nebude chtít,stejně to nic nepomůže
Nessie: Já vím, že to určo nemyslíš zle 
Já ale taky ne, jen mám jiný priority a kriteria při výběru vlastností svého životního partnera. Věci, ze kterých by jiné lezly po zdi mě nechávají poměrně chladnou, naopak nesnesu jiné věci, které bývají běžně přijímány jako realita.
Ale jak píšeš - možná se ty priority změní, až mi bude 60...
Nessie: máš ve všem pravdu jen podotknu že možná...možná v 60ti to budeš vidět trošku jinak...to není o podpantofláctví, já to tak nevidím........já to ve svém věku věku vidím tak že prostě nechci zůstat sama a proto se starám....asi to neumím vysvětlit, zle to určitě nemyslím....
Bellana: No vždyť to píšu v prním příspěvku - rozhodně bych nevařila výhradně dle jeho požadavků - ale to nevařím ani teď. Snažila bych se o trochu pestrou stravu - ale to se s nažím i teď. Nejsem žádný fanatik zdravé výživy, taky miluju svíčkovou a řízky atd. Takže jeden dělám špekový knedlíky, druhej den zeleninový salát - avřit jen "zdravě" by mi brzo lezlo krkem.
Snažila bych se akorát - jak jsem psala - navařit toho akorát a ne do necek. To by podle mě stačilo.
sharon: Já jsem s mužem 14 let a máme spolu malý dítě. Celou dobu, co se sznáme má poměrně nebezpečný zaměstnání, můžu být vdova kdykoli. Mimoto díky své práci a jiným aktivitám taky nemá zrovna zdravý životní styl.
Nikdy, nikdy, bych si ale nedovolila začít na něj nějak naléhat, aby změnil práci nebo žil zdravěji - a on by to stejně neudělal a to je podle mě správné.
Mám ho ráda,miluju ho, chtěla bych s ním být i nadále, samozřejmě si nepřeju, aby zemřel - ale ještě míň si přeju, aby se z něj stal podpantoflák, který udělá co řeknu a radši se podřídí, jen aby byl doma klid. Takový chlapi jsou mi opravdu k smíchu a jsem ráda, že ten můj je schopen samostatného rozhodování. 
No asi bych se zachovala jak píše Linda. A k doktorovi bych ho dostala následovně: jakmile by jen ceknul, že je mu blbě, podala bych mu klíče od auta, ať si zajede na vyšetření, v případě nějakého záchvatu, kdy by nebyl schopen jet sám, bych zavolala sanitku. A řekla bych mu to hned na rovinu, aby věděl do čeho jde.
A upřímně řečeno - 130 kilo je moc na jakoukoli výšku (nemá-li manžel 3 metry), jedná-li se o nesportovce (třeba kulturista). Mě osobně se tedy těhotní muži nelíbí 
matysek: NO tak to je hodně zlý...řekni mi upřímně - tobě by to nevadilo?? POkud by se situace obrátila tvůj manžel naznal, že se nějak prohřešuješ proti zdravému životnímu stylu, že nějak hazarduješ se svým zdravím - a začal by tě "vychovávat" - ať už slovně nebo prakticky??? Tobě by to nevadilo, vážně?
Tak to jsi u mě světice teda. Jak píšu níže - i měnželovu nevěru bych poměrně klidně přeskočila jako banalitu - na rozvod to teda podle mě opravdu není, ale TOTO bych teda neskousla. 
