Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

S chlapama to není jednoduché - komu není rady, tomu není pomoci. Můj má vysoký tlak, má rád kafe a dost solí. Já kafe nepiji, takže ho doma nemáme. Dává si ho tedy v práci, případně cestou do práce a z práce v pekárně-cukrárně. Všechno si přisoluje, aniž by to předem ochutnal. - Je dospělý a svéprávný, ale zodpovědně se nechová.

Nessie: máš pravdu, ale když manžel nemá rozum a ničí si zdraví, tak by měla být manželka ta první, která to musí řešit. Aspoň takhle to vidím já. Nechci, aby mi umřel dřív než je nutné jen kvůli tomu, že blbě jí.

Řízek jde udělat i dietně a svíčková jen občas. Jestli má manžel problémy se žlučníkem, tak zelenina která nadýmá, není ta správná volba. Spíš začít zvolna a místo vypečeného bůčku upéct třeba plec. Místo pečené kachny podusit kuře a nakonec na chvíli šoupnout do trouby, aby mělo kůrčičku. Ze všeho jídla sbírat tuk. I z polévky.
Zvykne si postupně na netučné jídlo, pak můžeš přidat netučné ryby, pokud je jí.
Jako nejhorší variantu změny vidím někomu něco nutit, někam ho tlačit.
To už ze zásady zařadí zpátečku. Ale když začneš vařit dietněji (né vařenou flaxu bez chuti nebo brokolici) tak si ani nevšimne, že jí jinak.
Pokud by to zaznamenal, tak ho ujistit, že máš obavy o jeho zdraví, a že jeho Životní pojistka taky za moc nestojí...

Nessie: 1000% souhlas

Tak zaprvé souhlasím s tím, že bych vařila to, co chutná mě a ne co vyžaduje on a když už svíčkovou nebo řízek, tak bych toho navařila nebo nasmažila akorát na jedn oběd a ne jak pro regiment vojáků. S tím souhlasím
Ale na druhou stranu - tvůj muž je snad dospělý a svéprávný člověk a předpokldám, že umí číst? Takže určitě o všech rizicích moc dobře ví - jak s tím naloží a jestli s tím bude nebo nebude něco dělat je jen a jen jeho věc.
Upřímně řečeno bych byla vzteky bez sebe, kdyby mi kdokoli začal kafrat do tooho co jím nebo dělám...pro příklad: já jsem kuřák, manžel ne. Poznal mě jako kuřačku, respektuje to a nikdy neřekl ani popel - no a kdyby řekl, tak by se se zlou potázal. Není můj otec, aby mě vychovával a kafral mi do života.
Divím se, kolika z vás to připadá normální, dirigovat svého manžela co má a nemá dělat, jak má jíst, pít,cvičit atd.
Já považuju svého manžela za naprosto svéprávného a inteligentního jedince, který je naprosto schopný nahlédnout následky svého jednání sám.Vy ne?

Napadá mě to, co ostatní, jestli manžel nevaří sám, tak po příští nevolnosti prostě ta tučná jídla přestaň dělat, že už se na to nechceš koukat, a nedej se přesvědčit (ani ukřičet, to bych odešla z kuchyně a už bych mu neuvařila ani čaj)

130 kg je hodně. A myslím, že s takovou nadváhou je žlučník to poslední. Začnou ho zlobit jiný věci, a pak bude zle. Ale vidím to doma. Můj muž taky není štíhlý, léčí se na vysoký tlak přitom by mu dle doktorky stačilo dát dolů cca 10 kg. Ale on nejí žádnou zeleninu, ale ani nemusí maso, miluje pečivo, sýry, jogurty, knedlíky, omáčky... Sportuje jen jednou týdně, co s ním? Taky nevím

přesně vím o čem píšeš.....můj se vyhýbal doktorům obloukem , celou dobu co jsme spolu neměl neschopenku až před dvěma lety kdy přišel těžký infarkt.....
chodila jsem s ním po všech vyšetřeních - k obvodní, na krev, s očima,...prostě všude....
do lázní po operaci jet nechtěl , to jsem musela zavolat doktorce aby mu vynadala....potom jel.....
horší jak malé děcko......ale co si nepřál bylo abych za ním nechodila těsně po operaci...to k sobě pustil jen dceru....
ta kila co má ten tvůj se mi nezdají až tak moc na chlapa, záleží kolik měří a jak vypadá, může mít těžké kosti.....
nevím, ale asi bych ho nechala ať si jí co chce protože s ním stejně nic nenaděláš a než se hádat tak ať se dopracuje k operaci žlučníku, hlavně mu řekni že to jak mu bude zle mu teda nezávidíš......

Almega: Manžel má asi metr osmdesát a šestašedesát kilo. Celý život byl štíhlý a hýbal se. Přesto ho bolí klouby. Nadváha není jediný faktor, který na to má vliv, věk je asi mocnější.

Zaráží mě, kolik lidí si samo určuje dignózu, protože nechce od doktora slyšet, že mají změnit životní styl. Člověk, který má opakující se bolesti břicha a nejde se nechat vyšetřit, je hazardér a sobec. Důvodů bolestí může být hodně a pak už může být pozdě. Teď zemřel kolegovi otec, který taky nechtěl s každým píchnutím jít k doktorovi, a tak u něho byl naposledy na povinné preventivní prohlídce před čtyřmi lety. Kolem šedesátky ještě nádory rostou rychle.
Nevím, jak zacházet s rozežraným chlapem. Můj muž je štíhlý, chce štíhlý zůstat a víc mu chutná lehčí jídlo než těžká měšťanská klasika. Kdyby ale měl jakékoliv problémy s břichem a odmítal se nechat vyšetřit, asi bych mu udělala něco takového, z čeho by mu bylo tak špatně, že by k doktorovi musel. Já ještě nechci být vdova.

Almega: to si snad děláte legraci,že paní z článku je zodpovědná za tloušťku svýho muže ...proboha vždyť je dospělej,svéprávnej a za svoje zdraví si zodpovídá sám néé????...se nestačím divit za některý vaše názory ve vší úctě k vám

Paní Ludmila se měla starat již dávno!!! Nechat si vyžrat muže na 130 kilo,to je děs....On si patrně nevaří,čili veškerá vina padá na vás,prostě bych nic škodlivého domů už nekoupila,jen zdravou výživu,existují knihy o žlučníkových dietách.Můj muž se kdysi rozhodl,že se stane vegetariánem,tak mě to taky nejdřív zaskočilo,ale nyní po létech už u nás je zvykem jíst mnoho zeleniny a jídla,vhodná pro něj a zároveň i pro nás,my si k tomu občas dáme i kousek masa.Když jdu nakupovat,tak kolikrát mi vypadávají oči z důlků,když vidím,jak ti nejtlustší spoluobčané si nakládají do vozíku neuvěřitelné haldy těch nejškodlivějších žrádel a pak se diví!!!!

orinka: 1) chlap ktery by na me jednou zarval by priste potkal tak maximalne kufr za dverma a vymeneny zamek !!! Komunikuji, respektuji, jsem ochotna na kompromisy odA do Z....ALE nikdo za zadnych okolnosti na me nebude rvát a nebo nadavat!!!!
2) ...tak jsem se tak nasrala pri psani prvniho bodu ze jsem zapomela, co jsem ti chtela odpovedet na za druhé ..... no jo uz vim...já mám plnou hlavu dospivajicich deti, za ktere mám odpovednost, nejaky hladovy chlap v kuchyni je moje posledni starost

loupák: Manžel má 193 a váží 87 kilo a není žádná sušinka...Zdá se mi že 130 kg je příliš mnoho! V mladosti se nic neděje,všechny potíže - klouby a pod. - se začnou ozývat kolem 50 let....

já bych mu oznámila, že až přes tloušťku nevstane z postele, nebo dostane infarkt, a bude potřebovat péči, ať se mnou nepočítá a zaplatí si pečovatelku, když se chová jak malej spratek.