Manžel hazarduje se svým zdravím. Jak ho dostat k doktorovi?
.jpg)
Dělám si starosti o zdraví mého manžela. Je mu 62 roků a už několik let má potíže se žlučníkem. Problém je v tom, že se s tím pořádně nikde neléčí a ani není ochoten se jakkoli omezovat v jídle. Dokáže být „hodný“ jen když mu je zle, jakmile mu trochu otrne, opět se vrací ke svému naprosto nevhodnému stravování.
Připadá mi jako malé, umíněné dítě, které se vzteká, když není po jeho. Ani bych nespočítala, kolikrát jsem se snažila zavést doma zdravou stravu, pokaždé to skončilo hádkami a dusnou atmosférou. Pro manžela totiž zelenina není jídlo, s oblibou říká, že přece není králík. Mléčné výrobky konzumuje jen občas. Nejraději má přesně to, co mu nedělá dobře: smetanové omáčky, řízky, pečený bůček, knedlo, vepřo zelo, bramboráky. Navíc nejí nijak střídmě, jeho porce jsou skutečně obří, taky má pěknou nadváhu, váží skoro 130 kilo.
Myslím, že i to je důvod, proč zatím nebyl pořádně u doktora. Stydí se. Moc dobře si je vědom, že způsob, jakým se stravuje, je špatný, ale nedokáže si to odepřít. S hrůzou čekám, kdy ho přepadne pořádná žlučníková kolika. Zatím mu bylo vždycky jen hodně zle, měl velké bolesti, kroutil se jako žížala, ale asi to ještě pořád nebylo tak zlé. I když, pravda, tak den, dva, se pak dokázal krotit a sliboval doslova hory doly, jak už bude hodný. Jenže v okamžiku, kdy zjistí, že si dá řízek a je v pohodě, všechna předsevzetí jdou stranou a jede zase ve svých starých, zaběhnutých kolejích. A takhle se to opakuje pořád dokola.
Co s ním, s chlapem jedním nezvedeným? Mám nějakou šanci mu pomoci i proti jeho vůli? Jinak je to fajn mužský, jsme spolu už čtyřicet let, máme děti, vnoučata a na rodině hodně lpíme. Strašně moc mne mrzí, jak nezodpovědný manžel ke svému zdraví je.
6.9.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel hazarduje se svým zdravím. Jak ho dostat k doktorovi?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: no jo, ale dokážeš si představit, co to je 130 kg chlap, když se na manželku rozeřve v kuchyni?
S chlapem nic nepořídíš, pokud nebude nejhůř. S tím žlučníkem někde byl? Jestli ne, tak ani to není naděje. A ty chodíš na preventivní prohlídky? Třeba by šel, to je zadarmo, dobrovolné a třeba by mu tam řekli svoje. Já mám smutnou zkušenost od nás doma, manžel je sice vzorem zdravého stravování, sportovec, ale když vážně onemocněl, taky jsem ho nemohla k doktorovi dostat. Až jsem úskokem pozvala kamaráda lékaře a ten už ho přesvědčil. Hrobařovi utekl z lopaty a stále se o něj bojím, protože jeho nemoc rozhodně rychle léčitelná není.
.jpg)
Chápu ze manzela milujes a más o neho strach.....ale on je presne typ ze dokud nebude opravdu zle tak na to bude kaslat. Pokud dokázes aspon navenek zahrat lhostejnost, tak at se cpe o sto sest, nakonec jeho zlucnik jeho problem, driv nebo pozdeji zlucnikova kolika dorazi a pak mu nic jineho nez doktori nezbyde. Ano je to krute, ale jak vidis, sama s nim nic nezmuzes. Je to dospely chlap zodpovedny za svuj zivot a sve zdravi, tak mu tu zodpovednost neprebirej na sva bedra! Nakonec na zlucnik se neumira. Spis bych se desila toho, ze mu zlucnik vyoperuji a potom uz nad nim zadny strasak nebude a bude zrat o sto sest (vlastni zkusenost s manzelem, ve stredu ho odoperovali, ve ctvrtek sel domu a v sobotu se ladoval mastnym na firemnim vecirku, pravda ten vecer nepil alkohol...A nic mu nebylo!!!) 
A za druhy pises - on neuznává zeleninu, ji jenom rizky, svickovou atd....on si vari sám? Nebo mu tohle vsechno vyvarujes ty? A co jis ty? Jis to s nim a nebo varis nadvakrat? Jsem demokraticky clovek a jsem pro domluvu typu dneska varim podle mé chuti a zitra podle tvé. Nebo dneska varim já to co chci a zitra varis ty to co chces ty. Ale prikazat mi nekdo kdokoliv, ze on musi jist jen to a to a já musim to uvarit, tak je na suchym chlebu pokud ho náhodou koupim 
.
Proti jeho vůli nic nezmůžeš, snad jen stávkovat a vařit zdravěji, ale chutně. Manžel tedy nadváhu nemá, ale je obézní. Ať se objedná do nějakého obezitol.centra např. v Praze ISCARE nebo OB klinika. Tam se mu budou věnovat a nikdo se nad váhou ohrnovat nebude. Chápu ho, že nejde k obvoďákovi.
.gif)
Bellana: jestli není línej si uvařit,jako můj manžel,je to marný
,mám doma něco v bledě modrým,akorád teda nemá problémy se žlučníkem(zatím)...
...130 kilo na mužským,který má 2 metry není nic hroznýho,takže zase podle váhy se to nedá posoudit
...můj manžel má skoro 1,90 a 110 kilo,je to kus chlapa,to jo,ale že by byl vyloženě obézní,to teda není,mě se tak líbí
Neboj, na zlucnik zrejme neumre, nicmene na infart uz by mohl.
Co ho treba objednat ?
Myslím, že jeho návrat k oblíbené stravě špatně chápeš. Vidím to tak, že když ho to položí, ví, že je zle... za pár dnů se mu uleví, a potom zkouší, zda-li už není zdravý. Opět to nějaký čas vydrží a tak to jde dokola.
V podstatě máš 2 možnosti. Buď budeš ticho, necháš ho jíst podle jeho představ a trpělivě budeš očekávat sanitku.
Druhá možnost je ta, že mu k řízečku začneš zlehka přídávat i zeleninu a postupně ji začleníš do jídelníčku. Samozřejmě že to budeš dělat hlavně kvůli sobě, aby se Ti lépe chodilo na WC, najdeš pár skvělých článků o tom, že nejprve se jí zeleninové saláty a teprve potom jídlo další (lépe žaludek zpracovává potravu, která tam dlouho neleží apod). Neboj, on se chytne. 
.JPG){kind=avatar}
Kde si ten řízek dává? Chodí do restaurace nebo k sousedce? Když ho má doma, tak si ho logicky dá. Pochybuji, že si ho sám usmaží. Když bude doma uvařeno jen to, co žlučníkáři mohou bez problémů sníst, tak holt bude jíst víceméně zdravě. Ono to neuškodí ani zdravým členům rodiny. Když je navařeno pro regiment, tak to sní. Když bude navařeno pro dva a doma nebudou zásoby na měsíc, tak se nebude moci přejídat. Nebo si bude muset pro to jídlo do obchodu zajít sám. Aspoň bude mít procházku. Zároveň doporučuji požádat ho o seznam písniček, které si přeje zahrát na pohřbu a o seznam lidí, které na pohřeb chce pozvat.
