Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: já bych řekla, že až tak nemluvíme o porodu, jako o tom následném.....o tom co přijde potom.
a....: bohužel na ženu - údernici mi pár roků chybí. možná jde jen o to, že být profesionální fňukna domáhající se neustále pozornosti - A TEĎ NEMÁM NA MYSLI DANKU - je dost unavující.
jeřabinka: no tak nebude tři týdny čumět do postýlky, to je fakt. místo toho se bude za šílený prachy potápět na druhým konci světa. a to je podle tebe k čemu? 
kareta: no jooo... ale ten tvuj muzskej cirrocira vyjimka do nepohody
Meryl: musim rict, ze to mohlo mit neco do sebe 
.gif)
Stanik: jenže to nic nemění na tom, že pro každou ženskou je porod dítěte "kus života". A jít rodit a brát to stejně jako zaskáknout si do obchodu pro pár housek, to zvládá asi akorá jeřabinka. 
Stanik: hm, kdyby chlapi měli rodit, tak mám klapzubovu jedenáctku..
Jenda: no jo jasne... jak nekdo neni zaslouzila matka , nebo zaslouzilej otec, nesmi mit nazor?
¨tak ona ho x let podporuje v jeho rozletech... a dela to i celej svuj rizikac ... a pak najednou o 180 stupnu otoci a najednou se straaasne divi, ze muzskej cumi jak puk
Stanik: jooo, dřív toho nebylo potřeba. Třeba ani počítače jsem tehdy neměli
Náhodou dětské koutky a tak je prima záležitost. Za mě nic takovýho nebylo, s dětma tě s batoletem nepustili pomalu ani do cukrárny, dovolená byla až pro děti od tří let. Takže jsem ráda, že se "společnost" konečně netváří, že děti do určitého věku prakticky neexistují
Meryl: jako magor to je... ale na druhou stranu zensky furt meldujou, jak tehotenstvi neni nemoc, porod je nejkrasnejsi na svete...a tisice generaci uz porodily pred nima... takze ( pravem) nabyl dojmu, ze vlaste o zas tolik nejde.
Kdyby meli rodit chlapi, myslim, ze bude bezdetnych paru mnohem mnohem vice
Stanik: to vůbec ne, jen nemůžu mluvit o tom co neznám a k čemu nemám vztah. Nebo respektive ano, můžu, ale 
jeřabinka: holka, ty vidíš všechno ostatní, co si poupravíš tak, aby to zapadalo do tvého způsobu myšlení a do formy, jakou se tady chceš prezentovat. Ale tu nejdůležitější podstatu toho celého problému přehlížíš.
Takže jestli je podle tvého měřítka správné, když muž nechá kvůli nějaké ptákovině, kterou může celkem snadno oželet, samotnou ženskou v takovéhle chvíli, v jaké Danka právě je, tak mi to připadá dost smutný.
Ota: protože milý oto (mimochodem mi připomínáš novodobého káju maříka - dokonalý za každé situace), já si užila to krásné a teď, když mě představa toho, jak celý den budu povzbuzovat dítě na lyžích s tím, že to zvládne, mě absolutně neláká a radši se budu věnovat koníčkům, tak nastupuje můj manžel, který je maximálně šťastný a spokojený
jeřabinka: jenze driv zensky nerodily samy. mely tam mamy, tety, spoustu pribuznych. a taky manzela. vsechno jenom proto, aby rodicka a nedelka nezustala sama, nemusela uklizet varit a mohla se starat o dite. tohle je vsechno co po svem manzelovi chce. pritomnost, zajem a trochu pomoci. dost si dovoluje, ja se ji divim, vazne.
Meryl: aha, takze driv nepatrily, prot detske koutky nebyl potreba, tak to jooo.. ze me to hned nenapadlo
