Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
tornado-lou: ajaj tak pardon ty jsi to naprosto přesně vystihla s tou glorfikací ...
Stanik:
1.Mateřství netřeba glorifikovat
2.Mateřství buď je a nebo není.
3.Navíc dnes se glorifikuje kde co, ale mateřství to rozhodně není.
kareta: to, že někdo neleze do zadku zamindrákované pisatelce ti tak moc vadí? nebo je daleko lepší profesionální máně fňukavé pofoukat bebí a dělat z chlapů pakoně s jediným právem a to být pořád vedle nich, aby jim byl kdykoli k dispozici? kdyby tohle chtěli chlapi, to by byla diskuze o tom, že nejste ničí služky. navíc jsem přesvědčená, že ty první 3 týdny může být např. u rodičů, sourozence,.. když už teda musí vedle ní někdo být.
Jenda: jse zenska cilene bez deti... a stastna, nikoliv zapskla...na to bych vedela, ze do toho nepujdu mi staci to fnukani okolo 
.gif)
jeřabinka: tak to je od snad hezký, že i přesto, že byla sama na rizikovém těhotenství, mu bez problémů tolerovala jeho sporotvní aktivity a nenutila ho, aby s ní seděl doma, ne? Ona po něm chce jednu jedinou věc, aby zrovna v téhle době neodjížděl někam do tramtárie. A má pro to zatraceně pádnej důvod, proč by neměl odjet. A pokud to ten chlap není schopnej pochopit a kaceptovat, tak je trdlo. On, nikoli ona. Danka je k sobě, ke svému dítěti i k manželovi maximálně ohleduplná.
.JPG)
Normálně nepřispívám, ale dnes musím. Co by tam dělal? Pomáhal. Taky jsem si po porodu myslela jak všechno zvládnu a ejhle po14 dnech kojení jsem měla zánět v prsu 40 horečky a lezla jsem po čtyřech, abych neomdlela. A v tu dobu nastoupil manžel, koupal, přebaloval, nosil malou na krmení (druhé prso bylo ok), nakupoval prostě se o nás staral a to mi přijde normální. Nikdo přeci neví co se může během šestinedělí stát, třeba to bude brnkačka a třeba ne. Já měla vedle sebe jistotu, že jsme na všechno dva na radosti i starosti.
jeřabinka: Danka si nic nezařizovala, otěhotněla a má rizikové těhotenství! Za to snad nemůže! taky to může být vinou otce dítěte! Tohle je záležitost obou, pokud je její manžel sebestředný hulvát, tak za to opět nemůže Danka, prostě se tak projevil poprvé- patrně ještě nikdy dítě nečekal...ty se velmi zastáváš jakéhokoliv chlapa proti jakékoliv ženě- zajímalo by mne, proč jim tak lezeš do zadku?
a....: já mám manžela a vážím si ho. vlastně většiny mužů obecně si vážím.
jenda: nemyslela jsem to tak, že s ní musí být např. sestra na sále, ale že v případě nějakých komplikací mohla dát souhlas (někdo tu psal - že by byla v narkoze). jenže danka ho celou dobu, co byla doma, v zálibách podporovala, nic mu nevyčítala, svých ze vzdala (tuším zdrav. problémy) a tetelila se. a najednou je překvapená? a co čekala? mě to připadá, že z toho dělá vědu. aneb: jak si kdo ustele, tak si lehne
Danko, ještě je stále čas-vezměte svého "manžela" (záměrně píšu v úvozovkách, protože to není manžel, ale blb) k lékaři, určitě chodíte teď před porodem k lékaři častěji, ať svůj požadavek přednese před doktorem.A ať nezapomene sdělit důvod!!! Myslím, že pojede jak s popelem. Tohle bych fakt udělala.
A pokud i potom bude trvat na svém, no tak myslím, že už tady bylo napsáno, že s tímhle volem budoucí život - pokud teda nějaký bude- nebude vůbec lehký.To bych snad i uvažovala o tom jestli s tímhletím čímsi chci být.
jeřabinka: ať se ti stane v životě cokoli, vždycky si můžeš říct, že jsou zásadnější, důležitější a horší věci. V tom případě by vlastně lidi prakticky neměli nic řešit, ničím s etrápit, nad ničím se pozastavovat, protože vždycky může být hůř.
Jenže takhle jsi naprogramovaná ty, ale většina žen a ani mužů ne. My přízemní a obyčejní se kolikrát trápíme, pláčeme, zoufáme si... A je nám v tu chvíli, kdy něco aktuálního a pro nás momentálně hodně citlivého a bolavého řešíme, tak nějak fuk, že jsou přece na světě ještě horší věci.
Když si zlomíš palec a rozbrečíš se bolestí, asi tě to nepřestane bolet jen proto, že ti někdo řekne, že soused si vykloubil celou ruku.
jeřabinka: hele a ty žiješ s nějakým mužem nebo si říkáš, že radši ne, co by tam u vás doma vlastně dělal?
jeřabinka: já tedy měla, jednak jsem rodila víc děti najednou a jednak můj muž chtěl, a kdyby nechtěl být u porodu nenutím ho, ale na to, abych tam měla mámu tedy fakt nemám, prostě bych to zvládla sama, ale nepochopím a vlastně i odmítám pochopit ten nezájem být s ženou a dítětem potom. Kdyby mu třeba šlo o práci, potažmo tedy jejich existenci to je jasný, to bych pochopila, ale odjed si vejletit to mě hlava nebere, tím spíž že jeho žena je proti. Jo kdyby Danka řekal, hele klidně můžeš, mě to nevadí, člověk by si řekl, že jeho samotného to nenapadne,ale budiž. Ale když ona chce aby zůstal doma a o on jí nevrhne ať si domluví vyvolání, tak to je blb s odpuštěním a ten kdo se jako blb zeptá...a co by tam jako dělal ? je dvojnásobnej . Píšu obecně .
.JPG)
jeřabinka: 
taky bych po porodu nechěla nablízkui sousedky
chtěla jsem jen ty nejbližší - ne na pokec, ale abych si mohla lehnout a někdo aby dítko zatím pochoval
Meryl: já nečtu žádné slátaniny o tom, jak by co mělo být. to, že kamarádky mají manžela u porodu a jedné si to manžel rozmyslel a ona se hroutí, mi fakt přijde jako řešení kravin. v životě jsou daleko důležitější věci na řešení. jenže. tady chlap nebude (pokud neporodí dřív) a to znamená, že bez něj neodrodí? nebo snad hůř? pořád čtu o emancipaci, i tady jsou často názory, jako kdyby je psaly fanatické feministky (kdy chlap má hlavně hodně pomáhat, odevzdávat celou výplatu a do ničeho nemluvit). navíc danka ho celou dobu v jeho zájmu podporovala a určitě jí to neřekl a nenaplánoval za 14 dní. teď se bude hrozně divit. jaký si to kdo udělá, takový to má. a danka si to zařídila takhle 
to chápu. aspoň je vidět, že když se říká - chlapská smrtelná nemoc na 7 - rýmička - není rýpání, ale konstatování skutečnosti.
