Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
jeřabinka: no tak každej to máme jinak. Že to takhle vyhovovalo tobě ještě neznamné, že jsi nějaké měřítko pro chování ostatních. Většina žen ji dost citově založená, po porodu jsou hormony navíc hodně rozbouřené, takže je naprosto pochopitelné, že vlažný zájem partnera se jich může snadno dotknout. Každý má právo na své emoce a pocity. Na tom není nic špatného.
Připadá mi, že ty žiješ podle nějakých vyčtených mouder, kterými se to všude jednom hemží. Anebo jsi opravdu takovej studenej čumák.
jeřabinka: Jo ještě něco. Mému manželovi se pak o dva roky později stal v práci úraz a čekala ho operace. Dost se jí bál a představ si, že jsem ho navštěvovala, jak jen to šlo. Byl na nadstandardu a denně jsem tam byla i 7 hodin. Hlavně po tom si uvědomil, jak mi muselo být, když se na mě vykašlal a šel si chlastat pryč. Říkal, že se každý den na mě vždycky těšil, když přijdu a nechtěl, abych šla pryč.
jeřabinka: Tak ne každý má na to, aby chtěl u porodu kamarádku či mamku. Kdyby můj manžel nešel, tak bych nikoho jiného nechtěla.
Meryl: naprosto. já byla třeba pokaždé ráda, když všechny návštěvy (ať už moje nebo mojí "sousedky") odešly. byl tam klid a ticho. a nebo by se radši měl někdo koukat na otráveného chlapa, který chce být jinde, aby se mohl pochlubit?
a jendo: i já mám 3 děti. a je vidět, že jsi ten servis (nebo že by pomoc od chlapa) měla dobře naplánovaný. a pochybuji, že by Danka byla sirotek, který by nemohl nikoho poprosit, aby tam s ní šel a byl s ní u porodu.
Kotě: No já bych byla ráda, kdyby Danka napsala tak dva týdny po jeho návratu, kdy porodila, jestli byl u porodu, jak se stará o děcko, jak se k ní chová, zda ho mrzí, že si odjel atd. Za rok bych to už dávno zapomněla :-)
jeřabinka: 
to myslíš vážně, tu otázku, co by tam jako dělal?
jeřabinka: Taky by mohl běhat kupovat tvaroh, srážet horečky, krmit dítě, odstříkaným mlíkem, zajišťovat základní nákup, nebo jen být u ženy když by na ní nastoupila poporodní deprese, nebo co kdyby se nedej bože při porodu něco stalo, Danka pod narkozou, kdo je další na řadě s případným souhlasem čehokoli ? Některé z Vás mi tu přijdou jako z Marsu . Nebo to píšou jen ty co nemají dítko ???? Mám děti 3 a nikdy žádnej velkej problém, ale nejsem vědma, abych tušila co se stane dopředu...
Mimochodem, díky Dance, že napsala pokračování, ale mě by mnohem spíš zajímalo pokračování třeba rok po porodu. Říkám si, jestli takovýhle vztah vůbec může vydržet... mně by asi nevydržel, já bych takovýho nedospělce brzo utloukla tupým předmětem 
jeřabinka: jasne, ma akorat novorozeny dite, proc by ho to propanajana melo zajimat 
jeřabinka: "já mám pocit, že tady jsou vesměs nesvéprávní lidé, pro které tady musí každý být vždy k dispozici"
Ono tady nemluvíme o česání třešní chrupek, ale o porodu prvního dítěte a šestinedělí, což je záležitost, která se jaksi neodehrává rutinně týden co týden, nýbrž jednou za život, že 
Naprosto souhlasím s názorem talenky. Čert vem porod. Ale prvomatka šestinedělka, kterou chlap nechá dobrovolně na všechno samotnou, to je teda opravdu na odstřel. 
Kdy jindy už by tady pro ni měl být?
jeřabinka: Třeba si se mnou mohl povídat, ne? Nebo cokoliv, pohladit a tak. Byla jsem dost vyfluslá, děcko furt řvalo, chtěla jsem tam mít někoho blízkého dospělého, s kým bych si mohla aspoň dvě hodiny poklábosit.
Tobě by nevylo líto, že dá manžel přednost svým kámošům před tebou a vašim děckem?
Bambulka: a co by tam dělal? koukal se do postýlky, jak dítě spí? nebo co myslíš, že by dělal?
jeřabinka: No ukřivděná jsem byla, a to proto, že šel raději chlastat než aby zůstal se mnou a s děckem. Přesně tak, jak je to u Danky.
Stanik: o tři neděle se to nezblázní.
Tedy promiň, já tě vůbec neznám, ale přijdeš mi jako zapšklá ženská bez dětí, která nemá ani páru. 
já mám pocit, že tady jsou vesměs nesvéprávní lidé, pro které tady musí každý být vždy k dispozici
bambulka: každý porod stojí za h...o. chápu, že 
mohl déle, ale ta ukřivděnost. jediný, čím by mě fakt naštval, je to, že nepřijel včas.
jinak vůbec nechápu, co danka řeší. má přesně to, co v hloubi duše věděla, že se stane. a celou dobu v těhotenství ho v tom podporovala. a on si teď nesedne na zadek?
