Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mánička: ano presne tak...rodicovstvi ma dozivotne, tak jakou roli v tom hrajou tri nedele :-)
Smíření není vzdání se, hození flinty do žita. Smíření pomůže Tobě, Danko. Od této chvíle jsi na vše sama. Ne, nelekej se. Není to tak hrozné. Dítě dá tolik lásky, tolik Tě naplní, že Ti nebude nic chybět. Kdysi jsem také hodně bojovala s pocitem, že manžel na mě kašle. Bylo to hodně psychicky náročné. A pak se stala jedna věc. Začala jsem spoléhat jen sama na sebe. Přestala jsem si myslet, že by měl muž dělat to a to, přestala jsem ho porovnávat s jinými muži a hlavně jsem přestala poslouchat názory kamarádek typu: „To můj ... by nikdy neudělal!, aj.“ Věř mi, tyhle řeči dokážou ponořit do bahna ještě více. Prostě se musíš oprostit od všech Tvých představ, co by měl Tvůj muž dle Tebe udělat. A když ty představy přece jen budeš mít a on je nenaplní, NEBER SI TO OSOBNĚ! Netrap se ve stylu: „On mě nemiluje! Kdyby mě miloval, tak by... On kašle na rodinu! atd.“ Tyhle rady jsou dobré jen v případě, že se rozhodneš se svým mužem ještě nějaký čas žít. Podle mého, vaše odloučení bude důležité pro vás pro oba. On si za tu dobu může ujasnit jak dalece mu záleží na Tobě a rodině, Ty zase zjistíš, jak moc jsi silná. Můžeš ten čas velmi dobře využít a stát se NEZÁVISLOU ŽENOU! Ano, každý má strach, když jde do neznáma, ale já si myslím, že pro Tebe to bude velmi cenná životní zkušenost. A také si myslím, že TO ZVLÁDNEŠ. Teď si s Tebou zahrávají hormony, ale až budeš hozena do vody, budeš plavat. A DOBŘE! Přeji hodně síly a lásky 
.
já osobně bych muže u porodu nechtěla, když mi něco je, zalézám do křoví...ale aby si vzal do náruče naše dítě hned, to jo, určitě bych měla nadstandard, abychom spolu mohli být nerušeně, jsou to ty nejsilnější okamžiky...a časem je krásné si říct...pamatuješ?...
takže já bych tohle brala jako zrad, dokazje, co je pro něj nejdůležitější v životě - on a jeho požitky
já bych to pochopila a zařídila bych se podle toho
kareta: a to by podle me fakt udelat mela... 
bude legrační, až Danka třeba za rok, jak dokojí, vrazí miminko manželovi a odvane do Himalájí na trek, protože je ta sportovkyně a on přece věděl, koho si bere
stálo to za to dusno? mohli jste mít pohodu do odjezdu a po návratu taky....holt každý je svého štěstí strujcem 
Viv :o): souhlasím,dusnem se bude jen stresovat Danka.
Netrap se co dělá tvůj a dopřej si taky radost.
Kašli na něj, udělej si radost,kup něco pěkného na miminko,zajdi si do kina s kámoškou.....
.jpg)
Stanik: no v podstatě je... taky si nenechal nějakých 15-20 procent,
Řeknu ti to asi takhle, máma měla svůj plat, přídavky na děti plus část tátova základního platum která vycházela z jeho nástupního platu.
Z toho platila všechno.
Táta měl všechny prachy z melouchů + cca 60-70 procent jeho výplaty.
Neušetřil nic, ale pohostit hodpodu plnou cizích lidí ?To uměl...
Ahoj Dany,
tvůj je sobec a to bohužel asi moc nezměníš.To že jsi odmítla jít na porod dřív ,bylo správné.Stejně bys potom byla sama,jen on by se jen chlubil miminkem.Moc ti přeju aby mu to docvaklo až mu dáš drobečka do náručí.Ty se hlavně nestresuj a načerpej síly.K porodu si kdyžtak vem někoho jiného.Ten první pocit,když ti na tebe dají miminko po té dřině stojí za to.Uži si ho.Je to tvoje štěstíčko.Přeju Ti krásné zdravé děťátko a spokojenost.
ale taky bych ted uz kolem toho nedelala dusno, jen bych rekla, ze me to zklamalo, ze bylo pro me dulezite, aby byl s nama hned na zacatku, ale jeho volba... a vic bych se v tom uz nebabrala... protoze dusnem nic nezmenis... nema to cenu...
Sheeni: třeba tak, že rodičovství je na doživotí, tak je asi vcelku jedno, pokud on do toho naskočí s třítýdenním zpožděním? 
Me by to taky zranovalo a bylo by mi to lito, svym zpusobem bych to vnimala jako zradu, mozna bych i mela pocit, ze volba mit dite byla unahlena a ze o rodinu tolik nestoji. Asi by se muj vztah k nemu zmenil... Na druhou stranu sama si psala, ze vis jakej je...
.gif)
Stanik: některý člověk opravdu pozná až když na ně dojde. Málokdo je vědma, která ví všechna pozitiva a negativa naprosto přesně předem
a.... - 25.2.2010 8:54
velmi souhlasím, je zbytečné se v tom babrat, ono se to nějak vyřeší. A taky si myslím, že ne všichni by se měli množit...
Stanik: Moc nechápu "o tři neděle se to nezblázní"????
