Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No tak má dobroduha, no a co? Nezmění ho a mezi námi děvčaty, když s někým chodíte, stejně spoustu věcí nepoznáte. Ty se ukážou, až když konkrétní situace nastane. Bohužel nastala a Danka musí být hlavně v pohodě.
Nevím, jak dlouho jste se znali, ale to jsi nevěděla, koho si bereš 
dobrodruhem se určitě nestal za 9 měsíců
Nemáš to Danko jednoduchý, ale byla jsem taky v takové situaci. Manžel jako voják z povolání sloužil na Slovensku a za mnou jezdil na víkendy. Syn se narodil ve středu, manžel se to dozvěděl ve čtvrtek a podívat se na nás byl v sobotu. Z porodnice mne a syna vyzvedávala máma. Bylo mi to líto, líto to bylo i mým rodičům, měli pocit, že jsem si zkazila život. No každopádně jsi statečná, svěř se mámě, tetě, sestřenici, protože budeš potřebovat někoho, kdo ti bude oporou. Snaž se být v pohodě, choď na procházky a těš se na miminko. Děti jsou fajn a to moje mimi, už půjde letos na VŠ. Neužírej se, protože situaci nezměníš a ani za ni nemůžeš.
Nadávat na tvého manžela nebudu, nemá to smysl a ty uvažuješ velice rozumně a realisticky. Jsi šikovná a statečná holka.
.gif)
nedělala bych z toho až takovou tragedii....kolik žen rodí a chlapa nemá na blízku, kolik je svobodných matek co je chlap opustí v těhotenství.....netvrdím, že se toho ten tvůj nemohl vzdát, ale rozhodně bych ho nezatracovala, třeba se vrátí a bude z něj ten nejlepší otec na světě....dnes ty jsi zraněná , on je dotčený a komu to prospěje........myslím, že po čase se všemu zasměješ, a ruku na srdce, kdyby , říkám kdyby to bylo naopak...taky bys jela ! Teď se nenervuj, odrazí se to na miminku, přeji ať vše zvládneš ( my ženský to zvládnem, neboj) a jemu popřej ať si to užije, nevíš, co kdyby se mu nedej bůh něco stalo, pak by sis vyčítala.......
pak se nám pochlub
.gif)
a jeste, kdybys nadhodila tema vyvolani porodu kvuli potapenii u sveho gynekologa, vysvetlil by to zrejme manzelovi sam.
Mozna by to bylo nejlepsi, vzit ho sebou do poradny - at si odbornici pokecaji
orinka: myslis, ze by si jako porodnik vyzadal pomoc otce u porodu???
to snad neeeeeeeeee 
Poku Ti oznamil, ze odjizdi - odjede.
Ty porodis bez neho, on uvidi tritydeni dite. S tim se proste smir.
Musi to strasn ebolet s stvat. Mne byhrozne mrzelo podobne chovani v pripade, ze bych se potapela taky, Karibik byl muj sen. A on by si ho odjel snit beze mne, protoze ja budu rodit jeho dite.
Pokud se nepotapis, budes to muset zkousnout.
Muj chlap hraje fotbal a je profi hasic... na zapase mel trener zapnuty mobil, on by kdyztak po dohrani!! rychle jel rovnou do porodnice.
K zasahu jezdil taky s mobilem.
Nakonec jsme oba porody zvladli. Prvni skoro nestihl , jen poslednich 5minut, druhy jsme skoro nedojeli a rodili v aute.
Prece si vedela , do ceho jdes, kdyz si si ho brala? Nebo se snad potapi 9 mesicu?
Dej mu sanci, uvidis, jaky z neho bude tata.
boze muj to je vul. no hodne stesti. vazne sem doufala, ze mu to vcas docvakne.
a do třetice: teď mi napadlo - prosím, vůbec nechci strašit a už vůbec něco přivolávat, ale....rodící žena vyžaduje maximální péči, porod se může i zkomplikovat. Zkrátka, kdyby se "něco" stalo, automatická otázka porodníka by zněla: a kde je otec? Odpověď "právě se potápí v Karibiku" by patrně vyvolala oprávněnou a spravedlivou reakci. Na to ten blb nepomyslel?
sallie: tak v tomhle s tebou nemůžu souhlasit - není ani tak nutná přítomnost fyzická. Důležitá je duševní podpora, a ta tady výrazně chybí. Opakuju, je to vůl jak anděl. I když jsem prožila leccos a můj první manžel byl sobecký až dost, tak v této situaci se staral.
sevenofnine: to si nerozumíme.... jen jsem chtěla říct, že porod není to první poslední, z čeho se skládá rodičovství - definovat porod jako to nejdůležitější, nejkrásnější a nejtěžší chvíli života, to mi přijde poněkud přehnané....
a dále viz. můj poslední odstavec.
sevenofnine: 
tak to je mi líto, doufala jsem, že se nakonec vzpamatuje - to mu nikdo z kamarádů nebyl schopen říct, že je vůl? Ale teď, když trvá na svém, bude podle mě lepší, aby odjel. Než zvládat i tak dost náročný porod s nafučeným a uraženým člověkem po boku, který by ještě starostí přidával, tak to radši sama. Kladu si otázku, k čemu mi vlastně takový člověk dál bude...
Moc jsem Ti fandila aby zůstal doma,je to moc smutné,je to sobec,odlétá,je mi za tebe smutno,potápění je mu přednější.To ženu bolí.Je evidentní,že potápění bude pro něj vždy na prvním místě
sallie: obvykle s tebou souhlasím, ale dnes srovnáváš hrušky s jabkama. Nezlob se, ale nestihnout porod protože postupuje rychle a nestihnout jej, protože ona nepochopila, že má jít na vyvolání, on se jede potápět a v podstatě jej zdraví a život obou nějak zvlášť nezajímá jen jej štve, že se to kryje ... a nevidět pořádně syna, protože se může udřít a večer s Tebou stejně promluví a sdílí Tvoji nejistotu a strach s vybrala jsi si sama kašlu na Tebe máš co jsi chtěla ... no dost jiná situace. A, že se Dana chová nedospěle? Je to první porod, je v 9měsíci a celé těhotenství se jí nevěnuje (1.článek) to by chlapovi zapomněla málokterá. Kdyby byl perfektní manžel co jí obletuje a pro jednou mu cvaklo v hlavě dalo by se ledacos omluvit, pokud se, ale k ní 9měsíců nezná, protože je na rizikáči a může jen ležet, porod prošvihne nikoliv proto, že se tak domluvili tak bych další setrvání zvážila. Určitě bych počkala ještě 2-3 měsíce až se hormony uklidní a pak bych prostě celou situaci minulou, současnou i budoucí zvážila. Život je krátký ... a on mi zrovna jako dospělý nepřijde. A protože on se chová blbě tak já přesto všechno ustojím a budu za dámu (popř. tažnou kobylu), hmm na to nemám. Netuším jestli se změní, ale mě by se nechtělo být na všechno sama ... pochybuji, že to Karibikem končí ... co když se nenarodí malý sportovec, který bude nadšeně vlát rodičům za krkem, když polezou na Mount Everest?
