Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sofffie: tak nevim, je mi temer 35 a zadne tikytak se neozvya, naopak, cim jsem stasri , tim vic mi hobiti vadi
Sofffie: no jo, jenze, ja i kdyz jsem nemocna a se ctyricitkam, tak si nechvama psat vychazky abych si na ten nakup dosla
neb kdyz jsem to jednou neudela a nebyla schopna sepat seznam toho, na co mam chut.. koncilo to chlepem rohlikama a pikaem ( coz jedina moje uchylka ze sladkeho a muz vi, ze ho mam rada)...
meryl 16.04:
je pochopitelné že to Danušku moc mrzí, ovšem měla by hlavně myslet na dítě, to i v bříšku vycítí negativa v matčině mysli. Mne by zajímalo, jaká je manželova rodina - hlavně tchán, tam se utvářela manželova osobnost i jeho egoismus. Nyní se už nedá nic dělat - on je nevyzrálý jedinec /snad, ale jen snad?? se později trochu změní/ - je skvělé, že ona setrvává na svém a tu jeho "zhovadilost" nehodlá akceptovat. Ještě mne napadlo, co když to bude kluk a ti na svět většinou moc nespěchají, i třítýdenní zpoždění se stává! Rozhodně přeji ze srdce, aby se "mimi" narodilo zdravé, ten nádherný pocit přehluší všechny dosavadní křivdy. Pokud má Danka svou rodinu, určitě nebude ani po porodu sama - ON je ten chudák, který přijde o hodně !!! /jenže mu to asi ani nedocvakne/. Mnoho štěstí, hlavně se nestresovat - "zlom vaz, Danuško" !!!
Viv (16:11): přesně to jsem tady už psala, že on je schopný Dance říct,že je to jen a jen její chyba že tam nebyl, protože on tam jít chtěl, ale ona odmítla jít na předčasný porod. Vlastně to všechno galantně přehodil na Danku. Buď Si nachá Danka vyvolat předčasný porod a on tedy milostivě půjde k porodu, nebo nenechá, pak tam nebude, ale jeho chyba to přece není. Je to pěkný vyčuránek.
Stanik: jenže psi ti budou prdlačku platní, až budeš třeba ležet ve čtyřicítkách nebo nebude kdo by ti došel na nákup. Je třeba pečovat o vztahy s lidmi kolem sebe, o partnera nejvíc. Ale o tom nelze někoho přesvědčit, na to musíš jednou přijít sama. A máš na to času habakuk. Já si stejně myslím, že to tebou tolik odmítané a pohrdané mateřství na tebe třeba po pětatřicítce přijde a pořádně tě to citově semele, pak se ohlídneš za sebe a budeš se řezat smíchy nad svými dnešními výroky (já si psala do jednadvaceti deník a to jsou TAKOVÝ HLODY, že to snad jendou vydám knižně jako tragikomický román).
Sofffie: mno.. nevim... ac mam lidi rada, mnohem radsi si o tom co me trepia popovidam do psiho kozichu... nemam rad apocit, ze nekoho otravuju svymi problemy... a joudys se tulej a je jim co rikam.. me se ulevi... a ntreapim lidi okolo no jo, jsem trochu exot a asocial
Meryl:
ahoj,
preji pevne nervy, bezproblemovy porod a krasne, zdrave miminko.....
necetla jsem diskuzi, ale napadlo me - jako posledni vec, aby to manzelovi docvaklo - zkusit navstevu gynekologa v porodnici, kde jim reknes, ze chces vyvolat porod o dva tydny drive, protoze manzel potrebuje jet do karibiku... - a vzit tam manzel s sebou... a opravdu to rict pred tim doktorem takhle na tvrdo. Treba pokud to rekne nejaky doktor, ze se asi zblaznil, trkne ho to....
...jinak to proste podle me chlapi vnimaji jinak, nejsou k detem uvazani 24/
7 a tak jim ta zmena ani nedojde.... a zensky jsou na to pripravovane 9 mesicu, tak rychleji "pochopi"....
takze preji opravdu vse nej, neni to jednoducha situace
Meryl: no jo, to je to moje , pocitej s horsim, doufej v lepsi. Pak uz muzes byt jedine prijemne prekvapeny ale jeinak nejsem pesimista.
Meryl: ...a psí srst to nevytrhne.
kdyz me prijde na tom fakt hodne vtipny to, ze vlastne on, podle nej, ten kompromis nasel - porodit driv... takze se ve finale on sam muze citit ukrivdeny... to je ten paradox... 
Tak jen aby ona nakonec nebyla ta zla, netolerantni...
Meryl:
Stanik: rozumím ti v té samostatnosti a naprosto souhlasím - ale jak už jsem v mém mladém věku (a jakožto feministka) poznala - někdy ten život s tebou tak zamává, že prostě potřebuješ blízkou osobu 
- a když tě v takové chvíli nepodpoří, je to docela dost podpásovka
Meryl: moc hezky napsáno
.gif)
Stanik: to jo. Ale jsou prostě situace, kdy každej z nás tu oporu cítit potřebuje. Já byla nuceně samostatná 8 let, když jsem v sedmadvaceti ovodověla se dvěma předškolníma dětma. Jo, všechno jsem zvládala, rodiče daleko atd. Všichni mě plácali po ramenou, jak jsem dobrá... Jenže nikdo už neviděl, kolikrát jsem večer bulila do polštáře a měla pocit, že tu tíhu, kterou na sobě mám, už neunesu. Jasně, unesla jsem. Chci tím říct to, že člověk není stroj. A i když zvládne kolikrát až nemožné, nic to nemění na tom, že občas se každej z nás potřebuje k někomu schoulit.
