Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Meryl: a co z toho máme teprve my, to by mě teda taky zajímalo 
.gif)
Tak mě napadá, jestli nakonec my ženy nejsme pro muže tady na světě vlastně rušivým elementem. Asi by jim bez nás bylo líp, ne? Akorát mi není jasné, proč se krucinál skoro každej s nějakou tou ženskou páruje a žení, když z toho nemá nic jinýho, než doživotní teror z její strany.
chytrájakrádio: jooo, mozne je leccos :-))))) jaky si to kdo udela takove to ma :-)
Stanik: promiň zlato (jako manželsko), ale nebudu s tebou u porodu, protože chceme jet se zdeničkou (jako milenkou) na potápění do karibiku. - ne manželi, to vůbec nevadí, jen si jeď. vždyť já vím, že jsem si tě takového už brala a že jaké jsem si to udělala, takové to mám. hezky si to se zdeničkou užijte a víš co? přiijeď radši, až dítěti bude tak pět, abych tě nemusela otravovat svým fňuknovstvím a ono tím, že žije 
Sofffie: jojo, tim to bude, proto jim ma tolik, krome tech hypersupergeniálně dokonalých matek a manželek jeste mlade a vubec ne tak geialni milenky
jeřabinka: ne, oni si sedaj na zadek jen z těch hypersupergeniálně dokonalých matek a manželek 
Ota: taky jsem slovo " kojil" napsala v uvozovkach, pokud sis nevsiml
.jpg)
jeřabinka: ne , protože to tak dělaly a dělají primitivní kmeny
Prostě dítě bylo do 4-5 let v péči matky a pak ho převzaly ruce jeho otce
Stanik: nekojil, jen jsem pomohl manželce v době, kdy malý falešne sál s krmením lžičkou.
Pořád lepší než ho zbytečně odstavit ve věku 2 týdnů ...
Sofffie: 
Sofffie: to ne. na co. přece si každý chlap sedne na zadek z každý ženská, tak na co pro ně pomníky
jeřabinka: přesná půlka neznamená, že někomu sebereš výplatu. jinak mě tak napadlo - danka bude ted ta otrávená, protože muž dá před porodem přednost nějakýmu potápění. to on by si taky mohl zvážit, jestli mu to za to stojí, mít napruzenou ženu nebo to potápění třeba o půl roku nebo o rok odložit. akorát ty to vidíš jen z tý podle mě ženský podřízený pozice: hlavně at tatínek není nafučenej, at si jede, to je pro mě příjemnější, než aby byl pak otrávenej 
.gif)
Danko, dik zes napsala pokracovani. Tak mu dej kufry do "karibiku" pred dvere a rekni mu, "tak a mas co jsi chtel". Tohle nema cenu, to se ani v budoucnu "nevsakne". A jsem na tebe hrda, ze jsi se nedala zmanipulovat k takove hovadine......
jeřabinka: ne, postavíme každému chlapovi pomník v nadživotní velikosti za to, že vůbec existuje
.jpg)
on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat.
Tohle mě opravdu pobavilo.
Víš ty co, nech ho být. Počítej s tím, že život se sportovcem, horolezcem.... kýmkoli podobným, takový bude celý. Doufat, že kvůli rodině koupí bačkory a bude sedět doma, to je hloupost - každý má, co si vybral.
Radila bych ti, abys vydržela a neustoupila a řekla mu - mu řekla OK, jeď si, já to zvlávnu.
Ty s miminem budeš, to on bude možná ten, koho to bude jednou mrzet
