Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Lubar napsala jsi to moc hezky.
Jeřabinka, pokud jde o katastrofické scénáře - Já když jsem rodila poprvé tak mi bylo dvacet, celé těhotenství jsem neměla problém jen asi 6 týdnů před pored mi začal trochu stoupat tlak. Když jsem začala rodit tak to vypadalo že nebude problém. Byl. Tlak mi začal tak lítat, že doktorka nakonec musela použít kleště, taky jsem hodně krvácela takže ještě na sále jsem dostala jednu konzervu krve a druhý den další dvě. Při druhém porodu jsem měla všude napsáno že jsem hypertonička a kvůli vysokému tlaku jsem skončila v nemocnici už před porodem. V sedm večer mi praskla voda, šla jsem na sál a po všech nezbytnostech a několika sprchách jsem usnula. Vzbudil mě doktor když mi dával epidural, pak jsem si v noci řekla ještě o jeden a spala až do půl sedmé. V půl osmé byl syn na světě a naprosto bez problému. Takže jak vidíš i porod kde se nečeká problém se může zkomlikovat a porod kde se čeká komlikace může být bez problémů.
Meryl já měla štěstí že manžel dokázal bez problému přebalit děti i když to měli jak se říká až za ušima. Naopak mě to dobře nedělalo a občas jsem měla fakt co dělat, abych to rozdýchala.
Nechci radit,jen napisu co delam ja.Nejsem zavisla na svem manzelovi,nikdy jsem nevyzadovala aby byl u porodu nasich deti a to mame 3.V zadnem pripade nezakazuji jeho konicky.A to vim proc.Muj otec hral v symfonickem orchestru,me mamce to vadilo,tak mu to zakazovala,kdyz to nepomohlo,tak mu vyhodila nastroje.Cely zivot se trapil.Mamku mel rad.Nakonec zemrel na prvni infarkt.Jsem s manzelem 29 let a porad se mame radi.Kazdy mame pravo na to svoje.Kdyz jsem rodila prvni dite,byl take pryc.strach jsem nemela,a ani bych ho u porodu nechtela,kdyz mi neni dobre,jsem radeji sama,a podle meho nazoru neni to hezky pohled pro muze.
Stanik: díky za informaci. právě jsem zjistila, kde měl manžel prostoje
chytrájakrádio: takže zase se hodí do place feminizující emancipace. takže my ženy hodíme přesnou půlku na chlapy, sebereme jim výplaty a ať se opováží ceknout. taky co by si vyskakovali, můžou být rádi, že jim uvaříme, nejsme žádné služky
na ŠŽ .. blba anglicka klavesnice :-)
jeřabinka: ty nevis, ze Otík i "kojil"?.. pravada, uz je to nejaky patek, co se tim na 36 chlubil
Meryl: cože pohladit dítě? nebo si s nim dokonce i pohrát? 
prosím tě, kde žiješ?! chlap je tu přece od toho, aby se bavil a my ženy jsme povinny mu jen vše tolerovat, protože jinak by mohl být třeba nafučenej a co potom 
Ota: proč neandrtálsko-indiánský způsob? protože ty jsi se staral stejně jako manželka?
Meryl: já si pokakané plínky eklovala taky
Nevidím a nikdy jsem neviděla důvod jásat nad hovnama
.gif)
jeřabinka: víš, on svoje miminko může láskyplně i ve chvíli, kdy zrovna nebrečí, pochovat i chlap, kterej nemá potřebu hýkat blahem nad každým prdánečkem a krkánečkem. Alespoň u nás to tak bylo. Nevím, v jaké společnoti se pohybuješ, ale já takovýho chlapa fakt neznám. Spíš naopak, většina otců si pokakané plínky hodně ekluje.
.gif)
Ota:
Bellana: souhlasím s každým tvým slovem 
.jpg)
jeřabinka: jak říkám, poněkud neandrtálsko-indiánský způsob.
Moudrý lovec/šaman/léčitel přebírá v 4-5 letech v rámci předávání know-how mládě, aby z něho učinil mladého muže.
Danko: domluv si k porodu kamaradku, nebo dulu. A i kdyz budes rodit driv, vem si tam s kym pocitas a manzel at pocka na chodbe.
A urcite si domluv nekoho, kdo ti pomuze celou dobu co bude manzel pryc(maminku, tchyni,...), pripadne i placenou pomocnici, kdyzma muz penize na Karibik, tak na pomoc pro Tebe by je mel mit taky.
A co bude dal, to se rozhodni az pozdeji...tohle mu sice asi opravdu nezapomenes, ale treba casem zjistis, ze jine "vady" uz nema a ze je dobry otec i manzel a jemu treba jednou taky dojde, ze neslo jen o to aby byl u porodu ,ale hlavne o to, abys nebyla na miminko cele 3 tydny uplne sama.
Muj muz mi po prvnim porodu taky nepomohl, kdyz bylo potreba( se zanetem delohy 2 tydny po porodu, me do porodnice musela odvest(pesky a tramvaji) moje maminka, ktera bydlala 80 km daleko...pamatuju si to do dneska, trochu me to stale stve, ale uz je to 6 let, jsme stale spolu, dcerky uz jsou 2 a jako tataa i jako manzel se hodne zlepsil...
Lubar: AmenSkvěle shrnuto
