Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Možná si na mne vzpomenete, minulý měsíc jsem se tady svěřila s problémem, který mne velice trápil. A vlastně stále trápí. Jsem těhotná, v druhé půlce března (termín mám 20.3., druhý pak 28.3.) čekám narození našeho prvního dítěte.
Můj manžel je vášnivý sportovec a dobrodruh, jeho velkou láskou je potápění. Naskytla se mu příležitost odjet na konci března na tři týdny do Karibiku. Samozřejmě, že si to nechtěl nechat ujít a fakt, že se datum jeho odjezdu téměř na den kryje s termínem mého porodu, chtěl vyřešit tak, že naše děťátko porodím o dva týdny dříve, aby to prý stihnul.
Tímto svým přáním mne opravdu šokoval a spáchat na sobě a svém dítěti takové harakiri jsem odmítla. Doufala jsem, že mu dojde, jak je jeho požadavek nesmyslný, a sám dospěje k tomu, že dítě je pro něj přednější než jedna z mnoha šancí se jet někam potápět.
Několikrát jsme na toto téma mluvili, bezvýsledně. Prohlásil, že manželství je vždycky o kompromisu, že on mne tady na porod a na první týdny po něm nechce nechat samotnou a že další krok je tím pádem na mně a měla bych si to u doktora vyjednat. Ty rozhovory byly k ničemu. On si stál na svém, já také.
Troufnu si říct, že jeho požadavek by byl pro každou (nebo skoro každou) ženu nesplnitelný. V skrytu duše jsem si přála, aby mu to došlo.
Bohužel, nestalo se tak. V pondělí mi oznámil, že posledního března odlétá a že pokud do té doby neporodím, holt své dítě uvidí, až mu budou tři týdny. Doslova mi řekl, že mám, co jsem chtěla. Vůbec si neuvědomuje, že tady nejde jen o samotný porod, ale i následující první dny a týdny s naším miminkem, které bychom si měli užívat oba dva, respektive všichni tři pohromadě.
Zůstala jsem jako zkamenělá. Nečekala jsem to. Že je hodně sebestředný, to jsem o něm věděla vždycky, netušila jsem však, kam až je schopen ve své sobeckosti zajít. Řekla jsem mu, že jestli skutečně odjede a nechá mne tady samotnou v těch nejdůležitějších a zároveň nejtěžších a nejkrásnějších chvílích, nikdy mu to nezapomenu. Že to považuji za jeho naprosté selhání jako manžela i jako otce.
Od té doby máme doma dusno. On je uražený a dotčený, já se cítím zraněná. Jsem zvyklá se všemožně jeho zálibám přizpůsobit, ale v této věci nemíním ustoupit ani o píď.
V podstatě od vás tentokrát nechci ani žádnou radu, jen jsem vám chtěla napsat, jak to u nás dopadlo, když jsem vás do celé záležitosti před měsícem zasvětila. Dodatečně vám moc děkuji za vaše příspěvky a názory.
25.2.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 288 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kvůli potápění prošvihne narození prvního dítěte
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Danko, je to sobec až do morku kostí a já bych s ním nebyla ani vteřinu, pro mě by to nebyl partner, ale někdo cizí, kdo si chodí domů jenom vyprat prádlo, najíst se a vyklepat pytlík. Ale každý to má nastaveno jinak - buď se s tím teď vyrovnáš a přijmeš ho takového, nebo musíte od sebe, takováhle zklamání tě v životě po jeho boku budou čekat dnes a denně.
Pravda, dřív to bylo obvyklé, že děti a všechno kolem nich bylo věcí ženy. Jenže většinou taky ta žena nebyla sama, staralo se o ni společenství žen kolem ní, domky byly vícegenerační a ženy držely při sobě. Dneska je šestinedělka mnohdy zavřená sama doma a jednoduché to určitě nemá. Já kdybych neměla manžela v šestinedělí u sebe, byly bychom se synem během 14 dnů mrtví (beze srandy). Moje rodina se na mě zvysoka vy... a já jim to neodpustím, co budu živa. Ale já o sobě vím, že jsem nesamostatný slaboch. Ty jsi, Danko, určitě statečnější a silnější než já, zvládneš to sama a posílí tě to. Držím palce a přeju hodně štěstí. 
Danko když jsem četla tvůj příběh poprvé nevěřila jsem , že by manžel změnil svůj postoj. On je přesvědčený , že udělal všechno proto , aby s tebou u porodu byl a ostatní je na tobě. Já bych to s ním už neřešila a neřešila bych to ani po jeho návratu , protože on bude tvrdit, že proto udělal co bylo v jeho silách a že je to jen a jen tvoje chyba , že tam nemohl být. Že jsi mu to vlastně ty znemožnila. Začni se teď věnovat jen sobě a začni si zvykat , že na všechno budeš sama, nevěřím že se změní až si malého pochová. Musím se přiznat, že věřim tomu, že sport bude pro něho vždy na prvním místě a že bude schopen vzít peníze na plínky nebo sunar a jít si koupit sportovní výbavu, protože to bude pro něho důležitější. Jen doufám, že prcek bude sportovně založen, protože jinak bude chudák. Buď ho bude otec nutit násilím do sportu nebo pro něho bude dítě vzduch.
Přeju ti hodně štěstí a síly a hlavně zdraví. To ostatní se vždycky zvládne.
.gif)
Považuju se za hodně samostatnou osobu a obvykle nesnáším tvrzení typu "tak ten by teda za tohle letěl," ale v tomhle konkrétním případě bych udělala zásadnít s výjimku.
Je tolik praktických záležitostí, který jsou třeba po porodu dítěte vyřídit a na který se blízký člověk hodí, že nezafungoval-li by v tomhle případě, tak by letěl. A to právě proto, že jsem samostatná,protože i samostatnej občas potřebuje podpořit a když to nedostane ani v takovouhle chvíli, jak by dostala podporu, až třeba jednou půjde o život?
A vůbec tu teď nehraje roli nějakej jeho vztah k dítěti a pocity naštvanosti u matky, tady je to věc zodpovědnosti a dobré vůli pomoct. Když tohle chybí, není ten člověk pro partnerství zralej.
.gif)
Bambulka: raděj buď za fňuknu.Já za těch 30 let co jsme spolu byla samostatná ,za fňuknu nikdy nebyla.A víš že jsem zjistila,že chlapi to moc nee?Mají raděj u sebe ženskou u které se citěj jako chlapi
Stanik: jsem
jeřabinka: jen aby synkové na ta manželova moudra od určitýho věku neházeli jen ten krk a bobek 
Bambulka: myslela jsem to obecně o těch, co sem píšou o radu!!
Oto. můj manžel samozřejmě kluky pochoval, pokud plakali,... zbožňoval je od narození (přestože byl až u posledního porodu), ale jde o to, že on se nevyžíval v tom, že si mimino krkne a udělá bobeček. těšil se, až jim bude moct předat spoustu toho, co ví a zná.
jenda: proč myslíš, že jsem napsala tu větu velkými písmeny? danka to má tokový, jaký si to udělala. a kolikrát články, co tu čtu, jsou skutečně na jednu stranu hrozně emancipovaných a feministicky založených žen, ze kterých, pokud není po jejich, se stávají profesionální fňukny
jeřabinka: Mám dojem, že mluvíš o mě, ale já si jako fňukna nepřipadám. Že si občas postěžuji, to dělá každá (teda kromě tebe) a nevidím na tom nic špatného. Lepší než se přetvařovat a tvářit se, že je vše OK když není.
Říkáš, že dosud bylo Dančinemu manželovi přáno, a najednou má scénu. Ale to je snad logické, ne? Danka konečně chce, aby se začal chovat jako chlap a ne nějaký puberťák, který myslí jen na sebe a aby jen jemu bylo dobře a užíval si, a jak se cítí jeho žena je mu fuk.
Jadvinka: ale jo, chpau te.. ja rikam detem haranti... ty psu čokli
jeřabinka: no ona kdyby danka v tý době zrovna neměla termín porodu, tak by mu asi nebránila, aby jel. ted ale podle mě docela logicky chce, aby zůstal s ní a podporoval jí. s ufňukaností to podle mě nemá nic společnýho.
Stanik: tys tomu zase dala kačku.Krom mužskýho,dvou dětí tří vnuček-představ si máme i kočku-vypasenou jelikož ji rozmazlujeme a -17 letého pudlíka,kterého denně několikrád nosím po zahradě -jelikož je slepý-jo a milujeme ho celá rodina-takže????
Bellana: tak znova... pani se celou tvari , ze "pohoda, nic se nedeje" a najednou je tu "problem"... otom, ze je blb, kdyz ji tlaci do predcasne vyvolaneho porodu jsem nikdy nepochybovala...
ale zaroven si umim prdstavit, jak udivenej musi byt... ze ty "statecny" holky, pro kterou je vsecko v pohode, je najednou ufnukanej uzilk nervu... no, nekterejm chlapum to proste nedochazi... ale nektere bayb si zato tak trochu samotny muzou... tak asi tak
Meryl: ani jeden porod nebyl do půl hodiny, ale to není žádný. akorát z toho nedělám drama. a nevymýšlím krizové vyhlídky, jak by to mohlo skončit.
chytrájakrádio: takže bude lepší, když si to vydupe, chlap zůstane doma a bude otrávený? neříkám, že s ním souhlasím, že má jet. jen, že se chová stejně jako doposud, kdy mu to bylo přáno, a najednou má scénu, že teda nikam nepojede.
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Když člověk DOSPĚLÉHO partnera podporuje v jeho aktivitách, právem očekává, že půjde o reciproční vztah, že on ho podpoří, když to bude potřebovat. To se tady evidentně něděje. Prostě jde o parazitismus citově nedovyvinutého jedince.
